II.ÚS 573/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 573/24 ze dne 1. 7. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného Mgr. Štěpánem Ciprýnem, LL.M., advokátem, sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2 - Nové Město, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. prosince 2023 č. j. 26 Co 267/2023-2068 a rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 17. května 2023 č. j. 0 P 10/2016-1875, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Semilech, jako účastníků řízení, a 1. A. K. a 2. T. K., obou zastoupených Mgr. Petrem Šupalem, LL.M., advokátem, sídlem Koperníkova 1215/4, Ostrava, a 3. E. T., jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Ústavní stížnost se odmítá. II. Stěžovatel je povinen zaplatit 1. a 2. vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení o ústavní stížnosti v celkové výši 11 120 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Šupala, LL.M., advokáta, sídlem Koperníkova 1215/4, Ostrava. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel (dále též "otec") domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Semilech (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem zastavil řízení o návrhu otce na úpravu styku s 2. vedlejším účastníkem (dále jen "T.") (výrok I). Návrh otce na úpravu styku s tehdy nezletilým 1. vedlejším účastníkem (dále jen "A.") zamítl (výrok II). Zastavil řízení o návrhu otce na změnu poměrů v rozsahu návrhu na svěření A. a T. do péče otce, popřípadě do střídavé péče rodičů (výrok III). Zamítl návrh otce na změnu poměrů v rozsahu návrhu na zrušení vyživovací povinnosti otce s účinností od 14. 9. 2021 pro T. (výrok IV) a dále zamítl návrh otce na změnu poměrů v rozsahu návrhu na snížení vyživovací povinnosti pro A. s účinností od 29. 7. 2020 a pro T. s účinností od 29. 7. 2020 do 13. 9. 2021 (výrok V). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI). 3. K odvolání otce a zletilých synů rozhodl Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem, že rozsudek okresního soudu se v části výroku IV, jíž byl návrh otce na zrušení vyživovací povinnosti k T. s účinností od 14. 9. 2021 do 30. 9. 2023 zamítnut, potvrzuje (výrok I). V části výroku IV, jíž byl návrh otce na zrušení vyživovací povinnosti k T. s účinností od 1. 10. 2023 do budoucna zamítnut, se rozsudek okresního soudu mění takto: Vyživovací povinnost otce k T. se s účinností od 1. 10. 2023 do budoucna zrušuje (výrok II). V části výroku V, jíž byl zamítnut návrh otce na snížení výživného, které je povinen platit pro T. a A., pro dobu od 29. 7. 2020 do 7. 3. 2021, se rozsudek okresního soudu potvrzuje (výrok III). V části výroku V, jíž byl zamítnut návrh otce na snížení výživného, které je povinen platit pro T. a A., pro dobu od 8. 3. 2021 do budoucna, se rozsudek okresního soudu mění takto: Otec je povinen s účinností od 8. 3. 2021 do 30. 9. 2023 platit pro T. výživné 20 000 Kč měsíčně vždy do každého 5. dne v měsíci k rukám T. Návrh na další snížení výživného pro T. na 2 000 Kč měsíčně od 8. 3. 2021 do 14. 9. 2021 se zamítá. Otec je povinen s účinností od 8. 3. 2021 do 30. 9. 2023 platit pro A. výživné 20 000 Kč měsíčně vždy do každého 5. dne v měsíci k rukám A. S účinností od 1. 10. 2023 do budoucna je otec povinen platit pro A. výživné 30 000 Kč měsíčně vždy do každého 5. dne v měsíci, a to 20 000 Kč k rukám A. a 10 000 Kč na bankovní účet č. účtu: XXX vedený ve prospěch A. u Komerční banky, a.s. Návrh na další snížení výživného pro A. na 2 000 Kč měsíčně od 8. 3. 2021 do budoucna se zamítá (výrok IV). Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani krajským soudem (výrok V). 4. Krajský soud shledal, že při zvažování výše výživného v prvé řadě neuvěřil otci, že by jeho celková majetková situace byla natolik špatná, že by mu neumožňovala výživné pro syny již platit vůbec, resp. ve výši 2 000 Kč měsíčně pro každého z nich. Byť došlo ke krácení dotací a společnost X, v níž otec drží 100 % obchodní podíl, několik let vykazuje ztrátu (což současně neznamená, že společnost nemá svou ekonomickou hodnotu), přesto hospodářské výsledky umožnily společnosti, aby na svůj účet vynaložila opakovaně (s ohledem na obor činnosti) zbytné výdaje na nákup movitých věcí a aby z ní otec čerpal nemalé finanční prostředky. Společnost rovněž investovala, a to i v letošním roce nemalé prostředky do posklizňové technologie (nákup traktoru v hodnotě 2,3 mil. Kč). To vše i v době, kdy již byla společnost ve ztrátě. Tvrzení otce, že jeho podnikání není výdělečné a je dlouhodobě ve ztrátě, proto neobstojí. Neobstojí ani námitka otce, že je vůči němu vedeno několik exekucí, neboť tyto směřují k vymožení výživného, které otec dlouhodobě neplní v soudem stanovené výši. Společnost za otce hradí energie, nájem, daň z nemovitostí, na druhou stranu otec neplatí pachtovné za pronájem pozemků, na nichž hospodaří (ještě v roce 2019 přitom pachtovné činilo 800 000 Kč). Byť otec opakovaně namítá neúrodu z důvodu napadení porostů rakytníku parazitickým hmyzem, z provedeného dokazování vyplynulo, že nyní je již schválen postřik aplikovatelný v režimu ekologického zemědělství. Otec tak v současnosti má možnost porosty ošetřovat a nepříznivé následky v tomto směru eliminovat, nadto má dosud poměrně vysoké skladové zásoby a je schopen (min. částečně) snížení, resp. výpadek sklizně pokrýt. Otec je osobou majetnou (vlastní četné nemovitosti a 100 % obchodní podíl ve společnosti, jež podniká v oboru, ve kterém je otec kvalifikován), má vlastní zdroj příjmů a dlouhodobě podniká. Toto podnikání otec nepřerušil ani poté, co byl uznán invalidním, jeho zdravotní stav mu tedy obstarání vlastního zdroje výdělečné činnosti neznemožnil. Odhlédnout nelze ani od toho, že otec v trestním řízení v roce 2020 uhradil v hotovosti 463 000 Kč a před konáním dražby jím vlastněných pozemků v exekučních řízeních vedených proti jeho osobě v roce 2023 částky 369 875,70 Kč a 870 000 Kč. Přes výše uvedené skutečnosti však krajský soud dospěl k závěru, že zejména zdravotní stav, invalidita a věk otce, krácení dotací a zhoršení ekonomické situace společnosti X, pokles úrody v důsledku napadení porostů rakytníku parazitickým hmyzem a nově i péče o nemocnou matku objektivně odůvodňují snížení výživného, které je otec povinen pro syny platit. Jako rozhodné datum pro snížení výživného krajský soud shledal den 8. 3. 2021, kdy byl otci přiznán invalidní důchod, a došlo k poklesu jeho pracovní schopnosti o 60 %. 5. Krajský soud shledal důvodnou námitku otce, že z rozhodnutí okresního soudu není zřejmé, z jakého příjmu otce okresní soud vycházel. Současně nelze přehlédnout, že otec si ve svých tvrzeních často protiřečil a své skutečné majetkové a výdělkové poměry zastíral. Po provedeném dokazování a zhodnocení v řízení provedených důkazů krajský soud uzavřel, že životní úroveň otce odpovídá příjmům (resp. otec je a v rozhodném období byl schopen dosahovat příjmů) minimálně 120 000 Kč měsíčně, což odpovídá cca 25 násobku životního minima pro rok 2023. Zjištěným majetkovým a výdělkovým poměrům otce a odůvodněným potřebám synů odpovídá výživné 20 000 Kč měsíčně pro každého z nich. Takto stanovené výživné v rozhodném období bez problémů pokrývá nejen základní potřeby synů, po nichž lze s ohledem na skutečnosti uvedené výše snížení výživného spravedlivě žádat, a to i s přihlédnutím k tomu, že dosud stanovené výživné v nadstandardní výši synům umožňovalo tvorbu úspor nemalé hodnoty. Nově stanovená výše výživného 20 000 Kč podle krajského soudu již tvorbu úspor neumožňuje. K tomu krajský soud dodal, že v řízení nebyly zjištěny takové skutečnosti, které by soud vedly k závěru, že přiznání výživného je v rozporu s dobrými mravy. Je zřejmé, že to byl zejména otec sám, který ke špatným vztahům se syny svým dosavadním chováním a postojem přispěl a ostatně za nemravné lze považovat to, že otec sám svou vyživovací povinnost k synům dobrovolně neplní a neplnil. Dále krajský soud vzhledem k možnostem a schopnostem T. se sám živit, zrušil vyživovací povinnosti otce k T., a to s účinností od 1. 10. 2023 do budoucna (tj. od měsíce následujícího od ukončení prvního učebního oboru). S ohledem na zrušení