II.ÚS 586/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 586/22 ze dne 24. 5. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) a Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Lenky Havlenové, advokátky, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. ledna 2022, č. j. 6 Ads 350/2021-32, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, sídlem Orlická 4/2020, Praha 3, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Rekapitulace dosavadního průběhu řízení 1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí (dále jen "napadené usnesení") z důvodu, že jím bylo zasaženo do jejích ústavně garantovaných práv podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). 2. Nejvyšší správní soud napadeným usnesením rozhodl, že řízení o kasační stížnosti se zastavuje (výrok I.), žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (výrok II.), a že se stěžovatelce vrací zaplacený soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti ve výši 5 000 Kč, který jí bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci usnesení k jejím rukám (výrok III.). 3. Nejvyšší správní soud v napadeném usnesení uvedl, že vzhledem k tomu, že stěžovatelka spolu s podáním kasační stížnosti nezaplatila soudní poplatek, vyzval ji usnesením ze dne 7. 12. 2021, č. j. 6 Ads 350/2021-16, k jeho úhradě, a to ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení předmětného usnesení (dále také jen "výzva k zaplacení poplatku"). Nejvyšší správní soud stěžovatelku taktéž poučil o tom, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, řízení zastaví. Výzva k úhradě poplatku byla stěžovatelce doručena prostřednictvím datové schránky dne 24. 12. 2021. Poslední den patnáctidenní lhůty připadl na sobotu 8. 1. 2022, proto se její konec podle § 40 odst. 3 věty první soudního řádu správního posunul na pondělí 10. 1. 2022. Stěžovatelka zaplatila soudní poplatek bezhotovostním převodem na účet Nejvyššího správního soudu. Ten byl připsán na účet Nejvyššího správního soudu v úterý 11. 1. 2022. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu je z hlediska včasnosti splnění poplatkové povinnosti rozhodný ten den, kdy je částka soudního poplatku skutečně připsána na účet soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2012 č. j. 9 Afs 7/2012-49). Stěžovatelka tak soudní poplatek neuhradila včas ve lhůtě k tomu stanovené. Nejvyšší správní soud proto řízení podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudních poplatcích"), ve spojení s § 47 písm. c) soudního řádu správního zastavil. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že v její věci byla výzva k úhradě poplatku dodána do její datové schránky dne 7. 12. 2021. Podle § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o elektronických úkonech"), fikce doručení nastává 10. dnem poté, kdy byla doručovaná písemnost dodána do datové schránky adresáta, přičemž v případě stěžovatelky 10. den ode dne dodání výzvy k zaplacení poplatku do datové schránky připadl na 24. 12. 2021, tedy svátek. Výzva k zaplacení poplatku byla proto podle stěžovatelky doručena až 27. 12. 2021 (nikoliv již 24. 12. 2021, jak tvrdí Nejvyšší správní soud), kdy se do datové schránky sama přihlásila. S ohledem na uvedené byl předmětný poplatek uhrazen včas. Na podporu uvedeného tvrzení stěžovatelka poukazuje na odlišnou soudní praxi Nejvyššího správního soudu uplatňovanou v soudním řízení správním a praxi Nejvyššího soudu uplatňovanou v občanském soudním řízení ohledně počítání lhůty podle § 17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech v případech, kdy poslední den této lhůty připadne na sobotu, neděli nebo svátek. 5. Stěžovatelka dále namítá, že Nejvyšší správní soud v napadeném usnesení přehlédl, že v řízení o kasační stížnosti byla osobou nezastoupenou advokátem (z titulu výjimky, že sama je advokátkou) a že vystupuje ve své vlastní soukromé věci účastníka systému veřejného zdravotního pojištění, nikoliv jako advokát zastupující klienta při výkonu své profese. Identifikátor její profesní datové schránky advokáta nenahrazuje její doručovací adresu, a pokud by jí Nejvyšší správní soud doručil výzvu k zaplacení poplatku na její doručovací adresu prostřednictvím držitele poštovní licence, poslední den desetidenní lhůty by se v takovém případě posunul na nejblíže následující pracovní den. Uvedené podle stěžovatelky ilustruje nesprávnost odlišného počítání lhůt u jednotlivých technických prostředků doručování. 6. Závěrem stěžovatelka také konstatuje, že pokud by býval byl Nejvyšší správní soud umožnil, aby jeho bankovní účet přijímal "okamžitou platbu", kterou stěžovatelka ještě dne 10. 1. 2022 zadala, mohl se soudním poplatkem disponovat již v pondělí 10. 1. 2022, a to během několika málo sekund po odeslání platby z její strany. K tomu stěžovatelka uzavírá, že její úhrada soudního poplatku byla Nejvyššímu správnímu soudu nabídnuta k přijetí již v pondělí 10. 1. 2022, avšak ten neposkytl s ohledem na uvedené součinnost a platbu neumožnil přijmout ještě ten samý den, resp. okamžitě. III. Vyjádření účastníka a vedlejší účastnice řízení 7. Ústavní soud vyzval Nejvyšší správní soud, jako účastníka řízení, a Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, jako vedlejší účastnici řízení, k vyjádření se k ústavní stížnosti. 8. Nejvyšší správní soud ve svém vyjádření ze dne 6. 4. 2022 předně souhlasil se stěžovatelkou, že přístupy Nejvyššího správního soudu a Nejvyššího soudu k okamžiku doručení do datové schránky se liší. K tomu Nejvyšší správní soud konstatoval, že odlišnost judikatury obou nejvyšších soudů nicméně sama o sobě nezakládá důvod pro zásah Ústavního soudu. Připomněl, že Ústavní soud není místem pro sjednocování judikatury obecných soudů a nemůže tak být ani místem pro sjednocování judikatury Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu. Je na zákonodárci, aby případně zavedl mechanismus sjednocování judikatury těchto dvou vrcholných soudů, pokládá-li to za potřebné. Dále upozorňuje na to, že výklad zastávaný Nejvyšším správním soudem byl opakovaně předmětem přezkumu ze strany Ústavního soudu a dosud nebylo shledáno, že by vybočoval z ústavních mezí. Stěžovatelka si - i s přihlédnutím k tomu, že je advokátkou - měla být vědoma, že Nejvyšší správní soud bude postupovat v souladu se svou dosavadní judikaturou. 9. Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že na předmětnou desetidenní "lhůtu" není vázán žádný úkon, neboť přihlásit se do datové schránky lze i později, a jde tak spíše o dobu, po jejímž uplynutí nastanou účinky doručení. Adresát písemnosti může tento okamžik toliko uspíšit tím, že se do datové schránky přihlásí dříve. Výklad zastávaný stěžovatelkou by navíc znamenal, že fikce doručení do datové schránky nemůže nastat v "nepracovní" dny, ačkoliv i v tyto dny se lze do datové schránky přihlásit, čímž je zasílaná zpráva doručena. Není tak naplněn důvod odkladu doručení fikcí na nejbližší následující pracovní den. 10. Rovněž skutkové okolnosti případu svědčí podle Nejvyššího správního soudu o tom, že stěžovatelka v projednávané věci nebyla zkrácena na svém právu na přístup k soudu, přinejmenším nikoliv v ústavněprávní intenzitě. Za prvé, soudní poplatek je dle zákona splatný již podáním návrhu - zde kasační stížnosti. Zákonná možnost dodatečného zaplacení soudního poplatku na výzvu soudu je určitým "bonusem" pro zmírnění tvrdosti, zejména pro účastníky soudního řízení neznalé práva, mezi něž ovšem navrhovatelka jako právní profesionál nepatří. Za druhé, nepočítaje volné dny, měla stěžovatelka sedm pracovních dní na přijetí zprávy došlé do její datové schránky. Za třetí a především, den fiktivního doručení výzvy neznamenal v žádném ohledu konec možnosti ochrany stěžovatelčiných práv, pouze stanovil začátek běhu dodatečné (náhradní) lhůty pro zaplacení soudního poplatku. I po seznámení se s obsahem výzvy dne 27. 12. 2021 měla stěžovatelka patnáct dní na jeho zaplacení vhodnou formou, z toho jedenáct dnů pracovních. Bylo zcela její volbou, že tak neučinila. 11. K námitkám týkajícím se doručování do datové schránky podnikající osoby - advokátky, Nejvyšší správní soud konstatuje, že si je vědom své vlastní judikatury, podle které je vždy nutné dbát na to, aby zásilka byla doručena do adekvátní datové schránky. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že v posuzované věci se jednalo o penále na pojistném v systému veřejného zdravotního pojištění, v němž stěžovatelka vystupuje coby plátce jako osoba samostatně výdělečně činná - advokátka. Předmět řízení tak měl zřejmou souvislost s její advokátní činno