II.ÚS 588/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 588/23 ze dne 15. 5. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti JUDr. Lenky Vislocké, zastoupené Mgr. Petrem Burzanovským, advokátem, sídlem Vinohradská 938/37, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. prosince 2022 č. j. 20 Cdo 2381/2022-101, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. května 2022 č. j. 70 Co 104/2022-62 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. února 2022 č. j. 16 C 151/2021-32, spojené s návrhem na zrušení § 234 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 30/2000 Sb., a o ústavní stížnosti a) JUDr. Lenky Vislocké, b) JUDr. Ondřeje Vislockého a c) Mgr. Bc. Petry Synek Vislocké, zastoupených Mgr. Petrem Burzanovským, advokátem, sídlem jak uvedeno výše, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. září 2023 č. j. 21 Cdo 2516/2023-995, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2022 č. j. 29 Co 486/2021-925 ve znění opravných usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. června 2023 č. j. 29 Co 486/2021-997 a ze dne 13. července 2023 č. j. 29 Co 486/2021-982 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. července 2021 č. j. 11 C 125/2004-875, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a 1. hlavního města Prahy, sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 - Staré Město, 2. MUDr. Radomíry Vágnerové, 3. MUDr. Aleny Holubové, 4. obchodní společnosti Linke spol. s r. o., sídlem Schöfflerova 2013/33, Praha 3 - Žižkov, a 5. České republiky - Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 - Žižkov, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnosti a návrh na zrušení § 234 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 30/2000 Sb., se odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vedenou pod sp. zn. II. ÚS 588/23, se stěžovatelka JUDr. Lenka Vislocká domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2022 č. j. 20 Cdo 2381/2022-101, rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 5. 5. 2022 č. j. 70 Co 104/2022-62 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") ze dne 3. 2. 2022 č. j. 16 C 151/2021-32, přičemž tvrdí, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý (sc. řádný) proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny a že porušena byla i pravidla dělby moci stanovená v čl. 2 Ústavy. 2. S touto ústavní stížností stěžovatelka podle § 74 zákona o Ústavním soudu podává návrh na zrušení § 234 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 30/2000 Sb. 3. Ústavní stížností, která byla původně vedena pod sp. zn. I. ÚS 3121/23, se stěžovatelé a) až c) domáhají zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2023 č. j. 21 Cdo 2516/2023-995, usnesení městského soudu ze dne 28. 4. 2022 č. j. 29 Co 486/2021-925 ve znění opravných usnesení ze dne 8. 6. 2023 č. j. 29 Co 486/2021-997 a ze dne 13. 7. 2023 č. j. 29 Co 486/2021-982 a usnesení obvodního soudu ze dne 13. 7. 2021 č. j. 11 C 125/2004-875, a to ze stejných důvodů, jak byly uvedeny sub 1. 4. Ústavní soud usnesením ze dne 28. 2. 2024 tyto ústavní stížnosti spojil ke společnému řízení s tím, že dále budou vedeny pod sp. zn. II. ÚS 588/23. 5. Z ústavní stížnosti vedené (před spojením) pod sp. zn. II. ÚS 588/23 a jejích příloh se podává, že napadeným rozsudkem obvodního soudu č. j. 16 C 151/2021-32 byla zamítnuta - jako podaná po zákonem stanovené lhůtě - žaloba pro zmatečnost, kterou se stěžovatelka domáhala z důvodu uvedeného v § 229 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 30/2000 Sb., zrušení rozsudku obvodního soudu ze dne 13. 7. 1993 sp. zn. 16 C 82/93 a rozsudku městského soudu ze dne 10. 7. 1995 č. j. 19 Co 561/93-59, a stěžovatelce bylo uloženo nahradit 1. vedlejší účastnici (jako žalované) náklady řízení ve výši 6 534 Kč. 6. K odvolání stěžovatelky městský soud napadeným rozsudkem č. j. 70 Co 104/2022-62 rozsudek obvodního soudu potvrdil, stěžovatelce uložil zaplatit 1. vedlejší účastnici na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 4 356 Kč a současně zamítl stěžovatelčin návrh na přerušení řízení. 7. Proti tomuto rozsudku brojila stěžovatelka dovoláním, to však Nejvyšší soud výše uvedeným usnesením č. j. 20 Cdo 2381/2022-101 podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl s tím, že není podle § 237 a § 238 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), přípustné, přičemž rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, a zamítl stěžovatelčin návrh na přerušení dovolacího řízení. 8. Z ústavní stížnosti původně vedené pod sp. zn. I. ÚS 3121/23 a jejích příloh se podává, že obvodní soud napadeným usnesením č. j. 11 C 125/2004-875 k žalobám pro zmatečnost podaným 1. vedlejší účastnicí zrušil - z důvodu uvedeného v § 229 odst. 2 písm. b) o. s. ř. - rozsudek obvodního soudu ze dne 13. 1. 2006 č. j. 11 C 125/2004-105 ve znění opravného usnesení ze dne 27. 7. 2006 č. j. 11 C 125/2004-143 a rozsudek městského soudu ze dne 15. 10. 2007 č. j. 24 Co 398/2006-196 (výrok I), jakož i rozsudek obvodního soudu ze dne 20. 8. 2009 č. j. 11 C 125/2004-249 ve znění opravného usnesení ze dne 15. 6. 2009 č. j. 11 C 125/2004-280 a rozsudek městského soudu ze dne 25. 1. 2010 č. j. 24 Co 398/2006-319 (výrok II) s odůvodněním, že o věci již bylo rozhodnuto rozsudkem obvodního soudu ze dne 13. 7. 1993 sp. zn. 16 C 82/93 a rozsudkem městského soudu ze dne 10. 7. 1995 č. j. 19 Co 561/93-59 (viz sub 5). Řídil se přitom závazným právním názorem Ústavního soudu vyjádřeným v nálezu ze dne 13. 12. 2016 sp. zn. III. ÚS 3567/14 (N 239/83 SbNU 717). 9. K odvolání stěžovatelů a) až c) městský soud napadeným usnesením č. j. 29 Co 486/2021-925 (ve znění opravných usnesení č. j. 29 Co 486/2021-997 a 29 Co 486/2021-982) usnesení obvodního soudu změnil ve výroku I tak, že se rozsudek městského soudu ze dne 15. 10. 2007 č. j. 24 Co 398/2006-196 ve znění opravného usnesení ze dne 3. 12. 2007 č. j. 24 Co 398/2006-208 ruší ve výrocích I, IV, VI a ve větě první výroku V a že se ruší rozsudek obvodního soudu ze dne 13. 1. 2006 č. j. 11 C 125/2004-105 ve znění opravného usnesení ze dne 27. 7. 2006 č. j. 11 C 125/2004-143 ve výroku I v té části prvního odstavce, která se týkala pozemku parc. č. X1, X2 a X3 v katastrálním území H., ve třetím odstavci, který se týkal pozemku parc. č. X4 a X5 v katastrálním území H., v šestém odstavci a ve výrocích II a III, a dále je změnil ve výroku II tak, že se ruší rozsudek městského soudu ze dne 25. 1. 2010 č. j. 24 Co 398/2008-319 a rozsudek obvodního soudu ze dne 20. 8. 2008 č. j. 11 C 125/2004-249 ve znění opravného usnesení ze dne 15. 6. 2009 č. j. 11 C 125/2004-280 a doplňujícího usnesení ze dne 15. 6. 2009 č. j. 11 C 125/2004-282. 10. Toto usnesení městského soudu napadli stěžovatelé dovoláním, které Nejvyšší soud v záhlaví označeným usnesením č. j. 21 Cdo 2516/2023-995 podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, a to z důvodu, že není podle § 237 o. s. ř. přípustné. II. Argumentace stěžovatelů 11. V ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. II. ÚS 588/23 stěžovatelka JUDr. Lenka Vislocká především vyjadřuje nesouhlas s právním názorem Ústavního soudu, který v nálezu sp. zn. III. ÚS 3567/14 shledal, že závěry obecných soudů o neexistenci překážky rei iudicatae, kterou představovaly již zmíněné rozsudky obvodního soudu ze dne 13. 7. 1993 sp. zn. 16 C 82/93 a městského soudu ze dne 10. 7. 1995 č. j. 19 Co 561/93-59, nejsou ústavně konformní. Má za to, že tato rozhodnutí jsou nicotná, protože věc nenáležela do pravomoci soudů, a tudíž nemohou překážku věci rozhodnuté zakládat. Soudy tak měly řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavit. Současně považuje za vadnou úvahu Ústavního soudu o postupu podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, poukazujíc na v této věci vydané usnesení zvláštního senátu ze dne 21. 3. 2018 č. j. Konf 20/2017-35, který návrh soudu odmítl z důvodu nedostatku kompetence, protože proti sobě stojí dvě pravomocná rozhodnutí civilních soudů. 12. Dále stěžovatelka s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 14. 2. 2007 sp. zn. 29 Odo 34/2005) a Ústavního soudu (usnesení ze dne 29. 2. 2008 sp. zn. III. ÚS 2234/07), připomíná možnost podat žalobu pro zmatečnost proti rozhodnutí vydanému před účinností novelizace o. s. ř. provedené zákonem č. 30/2000 Sb., přičemž má za to, že je-li uplatněn zmatečnost