II.ÚS 588/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 588/25 ze dne 15. 5. 2025 Neodůvodnění usnesení Nejvyššího soudu o odkladu právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti GULF OIL a. s., sídlem Platnéřská 88/9, Praha 1 - Staré Město, zastoupené JUDr. Vladimírem Sharpem, LLM., Ph.D., advokátem, sídlem Revoluční 1003/3, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. ledna 2025 č. j. 20 Cdo 3587/2024-128, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. ledna 2025 č. j. 20 Cdo 3587/2024-128 bylo porušeno ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky, jakož i čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. ledna 2025 č. j. 20 Cdo 3587/2024-128 se proto ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím byla porušena základní práva zakotvená v čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti, z napadeného rozhodnutí a z vyžádaného soudního spisu se podává, že usnesením ze dne 22. 4. 2024 č. j. 49 EXE 925/2024-25 Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") na návrh stěžovatelky jako povinné zastavil exekuci vedenou soudním exekutorem JUDr. Igorem Ivankem na základě vykonatelného exekučního titulu, kterým je notářský zápis č. NZ 200/23 sepsaný dne 27. 10. 2023 notářem Mgr. Šimonem Březinou k uspokojení pohledávky oprávněné proti stěžovatelce na plnění ve výši 88 646 383 Kč, nákladů exekuce a nákladů oprávněné (výrok I.), uložil oprávněné povinnost zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč (výrok II.) a dále jí uložil povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi na náhradě nákladů exekuce částku 6 655 Kč (výrok III.). 3. Proti usnesení obvodního soudu podala oprávněná odvolání. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 22. 8. 2024 č. j. 36 Co 177/2024-62 usnesení obvodního soudu potvrdil (výrok I.) a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). 4. Proti usnesení městského soudu podala oprávněná dovolání. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud odložil právní moc napadeného rozhodnutí, neboť "se domáhá na základě exekučního návrhu vymáhání částky převyšující 100 milionů korun českých" a zastavení exekuce oprávněnou závažně ohrozí v jejích právech, může-li mimo jiné "dojít k vyvedení majetku" z povinné společnosti z důvodu zrušení exekučních příkazů. 5. Ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyšší soud rozhodl, že právní moc usnesení městského soudu ze dne 22. 8. 2024 č. j. 36 Co 177/2024-62 se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání oprávněné podanému proti tomuto usnesení. Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na § 243 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (dále jen "o. s. ř."), podle kterého může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. Dále konstatoval, že v dané věci jsou předpoklady pro odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí splněny. II. Argumentace stěžovatelky 6. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že v předmětném případě nebyly zákonné kumulativní podmínky podle § 243 písm. b) o. s. ř. pro odklad právní moci splněny. Při odkladu právní moci rozhodnutí dochází k daleko citelnějšímu zásahu do právních vztahů účastníků řízení než při odkladu vykonatelnosti. 7. Stěžovatelka poukazuje na to, že podle rozhodovací praxe Ústavního soudu [např. nález ze dne 28. 6. 2019 sp. zn. IV. ÚS 1527/19 (N 123/94 SbNU 427), dostupný na http://nalus.usoud.cz, stejně jako další rozhodnutí v tomto nálezu odkazovaná], neodůvodní-li Nejvyšší soud své usnesení o odložení právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí podle § 243 písm. b) o. s. ř., ačkoli mu to občanský soudní řád neumožňuje (§ 169 odst. 2 o. s. ř.), jde o rozhodnutí nepřezkoumatelné, což je projevem libovůle v soudním rozhodování, a tudíž v rozporu s požadavky, které vyplývají z (normativního) pojmu právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy) a jeho zásad zakotvených v čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy. Ke stejnému závěru dospěl Ústavní soud i ve vztahu k odkladu účinnosti rozhodnutí obecného soudu (méně invazivní zásah), přičemž tyto judikaturní závěry jsou podle principu o minori ad maius aplikovatelné též v daném případě. Například v nálezu ze dne 9. 4. 2019 sp. zn. III. ÚS 1872/16 (N 55/93 SbNU 241) Ústavní soud vyslovil závěr, že nepromítne-li se argumentace dovolatele do odůvodnění napadeného usnesení o odkladu vykonatelnosti pravomocného rozhodnutí obecného soudu, aniž je hrozba vážnou újmou náležitě konkretizována, dojde na straně toho, do jehož právního postavení zjednaného pravomocným rozhodnutím bylo zasaženo, k porušení práva na řádný proces podle čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny, přičemž pouhý odkaz na § 243 o. s. ř., popř. jeho pouhá citace, k naplnění této ústavní kautely, tj. požadavku náležitého odůvodnění zásahu, nedostačuje. Stejné závěry vyplývají též z nálezu ze dne 23. 8. 2017 sp. zn. III. ÚS 3425/16 (N 154/86 SbNU 563). 8. Stěžovatelka dále namítá, že Nejvyšší soud se v napadeném rozhodnutí nezabýval otázkou, zda byly splněny podmínky pro odklad právní moci podle § 243 písm. b) o. s. ř. Nejvyšší soud nekonkretizoval, jak měla být oprávněná závažně ohrožena v jejích právech. Z napadeného rozhodnutí není ani možné zjistit, jaké důvody vedly Nejvyšší soud k danému rozhodnutí. Na vydání napadeného rozhodnutí se zároveň nevztahuje žádná výjimka, která by umožňovala vydat napadené rozhodnutí bez řádného odůvodnění (zejména § 169 odst. 2 o. s. ř.). Odklad právní moci pravomocného rozhodnutí je přitom velmi zásadním zásahem do právní jistoty účastníků řízení, a proto je nutné k aplikaci § 243 o. s. ř. přistupovat restriktivně. Odložení právní moci by mělo být, a z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že také je institutem výjimečným, pro který nebyly podmínky jeho použití splněny. Napadené rozhodnutí je z výše uvedených důvodů nepřezkoumatelné. Stěžovatelka dále poukazuje na to, že pro odklad právní moci usnesení městského soudu neexistují ani věcné důvody, neboť oprávněná v tomto případě není ohrožena ve svých právech, natož aby šlo o ohrožení závažné ve smyslu § 243 písm. b) o. s. ř. 9. V kontextu shora uvedeného skutkového stavu je patrné, že naopak stěžovatelka je závažným způsobem ohrožena na svých právech v důsledku protiprávně vedené exekuce, neboť oprávněná je tzv. empty-shell společností nedisponující žádným majetkem a nevyvíjející žádnou ekonomickou činnost (nebudeme-li ovšem za ekonomickou činnost považovat činnost protiprávní, směřující k účelové destrukci stěžovatelky a společností Fair Credit Czech s. r. o. a Simfina a. s.), jejíž jednatel má bydliště na Městském úřadě města X a je v exekuci. Zatímco tedy stěžovatelka je v důsledku jednání oprávněné a postupu Nejvyššího soudu paralyzována ve svém podnikání a jsou jí způsobovány milionové újmy, naděje stěžovatelky na dosažení náhrady škody se snižuje, neboť ani oprávněná ani latentně ručící člen jejího statutárního orgánu nejsou solventní. III. Vyjádření Nejvyššího soudu a replika stěžovatelky 10. Soudce zpravodaj zaslal podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost k vyjádření oprávněné a Nejvyššímu soudu. 11. Nejvyšší soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že napadené rozhodnutí považuje za ústavně konformní, neboť usnesení obsahuje s ohledem na jeho procesní podstatu adekvátní odůvodnění, v němž dovolací soud, byť zcela stručně (jak ostatně v bodě 23 odůvodnění vyžaduje též stěžovatelkou zmíněný nález Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2019 sp. zn. IV. ÚS 1527/19), identifikoval důvody pro vyhovění návrhu na odklad právní moci rozhodnutí městského soudu. Nejvyšší soud poukázal na to, že z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu k odůvodnění samostatných usnesení, jimiž Nejvyšší soud rozhodl podle § 243 o. s. ř., se podává, že jde o rozhodnutí, která jsou svojí povahou dočasná, neboť mají pouze omezené trvání, a nejsou-li zrušena soudem, zanikají z moci zákona. Uvedená rozhodnutí mají charakter dílčích opatření v rámci řízení, přičemž jejich účel a smysl je čistě pr