II.ÚS 601/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 601/23 ze dne 5. 4. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti Petra Valenty, zastoupeného Mgr. Martinem Sadílkem, advokátem, sídlem Václavské náměstí 802/56, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. prosince 2022 č. j. 21 Co 315/2022-83 a usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 29. září 2022 č. j. 12 C 103/2022-25, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Semilech, jako účastníků řízení, a Pavla Valenty a Anežky Valentové, jako vedlejších účastníků řízení, spojené s návrhem na zrušení § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a § 176 až 180 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena jeho práva zaručená čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Spolu s ústavní stížností stěžovatel podává podle § 74 zákona o Ústavním soudu návrh na zrušení § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen "občanský zákoník") a § 176 až 180 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), a to pro jejich rozpor s Listinou a Ústavou. 3. Současně stěžovatel žádá Ústavní soud o přednostní projednání ústavní stížnosti ve smyslu § 39 zákona o Ústavním soudu a také navrhuje, aby Ústavní soud podle § 79 odst. 1 téhož zákona odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí. 4. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Semilech (dále jen "okresní soud") k žalobě vedlejších účastníků z rušené držby podle § 1003 a násl. občanského zákoníku napadeným usnesením uložil stěžovateli (jako žalovanému) povinnost ve lhůtě tří dnů obnovit původní stav odstraněním plotu mezi pozemky parc. č. st. X1 a parc. č. X2, mříže mezi pozemky parc. č. st. X1 a parc. č. X3 a plotu mezi pozemky parc. č. st. X4 a parc. č. st. X1 a zdržet se omezování přístupu na jihozápadní část pozemku parc. č. st. X1, která je ohraničena opěrnou zdí s plotem a pozemky parc. č. X3 a parc. č. X2, a do sklepa umístěného pod opěrnou zdí s plotem na pozemku parc. č. st. X1, všech v katastrálním území M. (výrok I), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III). Uvedený soud dospěl k závěru, že vedlejší účastníci prokázali "pokojný stav držby ke spornému pozemku", resp. jeho části, jakož i skutečnost, že je tato držba stěžovatelem rušena, a to umístěním plotu a mříže, které jim znemožňují k tomuto pozemku přístup. Přitom zmínil, že vedlejší účastníci podali k soudu žalobu (řízení je vedeno pod sp. zn. 7 C 103/2022), kterou se domáhají určení, že jejich otec Pavel Valenta byl ke dni své smrti dne 6. 7. 2021 vlastníkem částí pozemků parc. č. st. X1 a parc. č. X5. 5. Proti tomuto usnesení podali stěžovatel i vedlejší účastníci odvolání, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením potvrdil usnesení okresního soudu ve výroku I, ve výroku II (o nákladech řízení) je změnil, dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a také zamítl stěžovatelův návrh na přerušení řízení. Uvedený soud se plně ztotožnil s výše uvedenými závěry okresního soudu a dodal, že stěžovatel ani nezpochybnil, že vedlejší účastníci spornou část pozemku užívali dlouhodobě a nerušeně a že tomu svým jednáním, které kvalifikoval jako svémocné, zabránil. II. Stěžovatelova argumentace 6. Stěžovatel tvrdí, že je od 24. 5. 1983 vlastníkem pozemku parc. č. st. X1 a že napadená soudní rozhodnutí představují "nepřijatelný zásah do jeho vlastnického práva". Vychází z toho, že pouze vykonával obsah svého práva, když ukončil výprosu a za účelem ochrany svého majetku vybudoval oplocení, přičemž namítá, že je nyní nucen odstranit použitý stavební materiál, takže dochází k zásahu i do jeho majetkové sféry. Současně tvrdí, že napadeným usnesením krajského soudu "byl zbaven" posledního prostředku ochrany proti zásahu do jeho vlastnického práva, a navíc že interpretace a aplikace práva obecnými soudy je rozporná s dobrými mravy, resp. krutá a vůči němu bezohledná. 7. Dále stěžovatel namítá, že bylo porušeno jeho "právo na spravedlivé rozhodnutí", i zákonem stanovený postup pro vydání napadených rozhodnutí. V této souvislosti argumentuje tím, že právní úprava obsažená v § 177 odst. 1 o. s. ř. nezbavuje soud povinnosti umožnit žalovanému uplatnění jeho práv, tj. doručit žalobu protistraně, umožnit jí vznést námitky a v nezbytném rozsahu provést dokazování, přičemž "posun" obrany až do fáze odvolacího řízení je nepřijatelný zásah do práva na spravedlivý proces. 8. Tak tomu podle stěžovatele bylo i v posuzované věci, neboť mu okresní soud doručil žalobu až s napadeným usnesením, čímž mu zcela znemožnil vznést námitky a navrhnout důkazy k prokázání jeho tvrzení. Uplatnění práv mu znemožnil i krajský soud, když se dostatečně nevypořádal s jeho námitkami a neumožnil mu navrhnout důkazy. Najisto nebyla postavena pravost předložených listin ani autenticita jejich obsahu, takže z nich soud nemohl dovodit "oprávněnost" držby ani její svémocné rušení. Stěžovatel má za to, že když se soudy přiklonily k tvrzení vedlejších účastníků, aniž by mu umožnily navrhnout a provést i jiné důkazy, porušily rovněž rovnost účastníků řízení. 9. Podle stěžovatele nebyly ani splněny podmínky ochrany z rušené držby, neboť vedlejší účastníci nebyli držiteli příslušného práva, protože u nich "absentovaly základní definiční znaky držby" (§ 987 občanského zákoníku). V této souvislosti tvrdí, že část pozemku parc. č. st. X1 přenechal k bezplatnému užívání právnímu předchůdci žalobců, a to bez ujednání doby, tj. na základě výprosy, kterou ke dni 28. 6. 2021 ukončil. Nadto tuto držbu nikdy nerušil, ale pouze vykonával své vlastnické právo. 10. Stěžovatel upozorňuje i na to, že k námitce tzv. nepravé držby nebyl proveden jediný důkaz, a uvedl-li krajský soud, že nezkoumá, zda jde o držbu řádnou, poctivou nebo pravou, postupoval v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2022 sp. zn. I. ÚS 2463/21 (všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Upozorňuje, že § 1007 odst. 1 občanského zákoníku je třeba vykládat v kontextu jeho § 6 odst. 2, a tudíž smyslem řízení o ochranu držby nemůže být ochrana zcela zřejmého protiprávního stavu, a v případě, že by soud s odkazem na § 178 o. s. ř. nepřihlédl k tomu, že držba zjevně není řádná, poctivá nebo pravá, činí tak v rozporu se smyslem § 1 až 14 občanského zákoníku, přičemž v rozporu s § 3 o. s. ř. poskytuje procesní ochranu právu, které zjevně neexistuje. Podle stěžovatele je nepochybné, že nešlo o pravou držbu, a úkolem soudu bylo zkoumat, zda vedlejší účastníci mohli mít důvodné pochybnosti, zda jim držba pozemku náleží. 11. Stěžovatel nesouhlasí ani s tím, jak byla posouzena jeho námitka nedodržení prekluzivní lhůty podle § 1008 odst. 1 občanského zákoníku. Zmiňuje, že ji opřel o dataci čestných prohlášení, a nad rámec toho namítá, že plot byl vystavěn v květnu 2022, a proto se jako nepodložené jeví tvrzení vedlejších účastníků o zjištění rušení až dne 8. 8. 2022, pokud bydlí v sousední nemovitosti a tvrdí, že pozemek parc. č. st. X1 užívají, a dodává, že k prvnímu "zaplocení" drátem došlo již dne 28. 6. 2021. Dodržení lhůty měl soud zkoumat ex officio, přičemž jeho povinností bylo dané tvrzení prověřit (najisto postavit). K tomu s odkazem na usnesení krajského soudu ze dne 6. 9. 2021 č. j. 26 Co 231/2021-62 dodává, že již v době řízení o předběžném opatření odstranil část plotu a kolem severozápadního cípu uvedeného pozemku natáhl ostnaté dráty, aby vedlejším účastníkům znemožnil užívání, což bylo tomuto soudu známo. 12. Ve vztahu k návrhu na zrušení výše uvedených zákonných ustanovení stěžovatel vyjadřuje názor, že jsou soudy vykládána extenzivně, neboť chrání nepoctivého držitele či detentora, a pokud by Ústavní soudu takovému výkladu přisvědčil, pak jsou v rozporu s ústavní pořádkem. Podle stěžovatele by takovým osobám neměla být ochrana poskytována, neboť pouze s věcí nakládají, a to bez právního titulu či dobré víry, že jim právo náleží. Má za to, že mu přísluší podle čl. 4 Ústavy soudní ochrana, jež mu je napadenými ustanoveními odňata, neboť mu znemožňuje bránit a uchovat své vlastnické právo, kdy "faktický stav je způsobilý převážit nad stavem právním". Není-li soud oprávněn zkoumat hmotněprávní