II.ÚS 603/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 603/25 ze dne 15. 5. 2025 Nejlepší zájem dítěte při rozhodování o úpravě styku s nezletilou   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele M. P., zastoupeného JUDr. Ing. Davidem Zdeňkem, advokátem, sídlem Hradební 856/10, Hradec Králové, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. prosince 2024 č. j. 26 Co 229/2024-856, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a J. H., zastoupena Mgr. Pavlou Rajmanovou, advokátkou, sídlem K. H. Máchy 758/8, Hradec Králové, a nezletilé G. P., zastoupené opatrovníkem statutárním městem X, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím byla porušena základní práva zakotvená v čl. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. 2. Z ústavní stížnosti, z vyžádaného soudního spisu a z napadeného rozhodnutí se podává, že rozsudkem ze dne 16. 5. 2024 č. j. 0 P 324/2021-747, 24 P a Nc 156/2022 Okresní soud v Hradci Králové (dále jen "okresní soud") rozhodl, že stěžovatel - otec (dále též jen "otec") je oprávněn stýkat se s druhou vedlejší účastnicí - nezletilou (dále jen "nezletilá") každý kalendářní týden vždy ve středu od 19:00 hodin písemnou komunikací prostřednictvím aplikace Messenger v rozsahu minimálně 30 minut, a že první vedlejší účastnice - matka (dále též jen "matka") je povinna nezletilou na tento styk připravit, styk zajistit a umožnit (výrok I.). Dále okresní soud rozhodl o nákladech řízení (výroky II. až IV.). 3. Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilou každý kalendářní týden v úterý a v pátek vždy od 19:00 hodin písemnou komunikací prostřednictvím aplikace Messenger v rozsahu minimálně 30 minut. Matka je povinna nezletilou na tento styk s otcem připravit a styk zajistit (výrok I.). Dále krajský soud rozhodl o nákladech řízení (výroky II. až IV.). II. Argumentace stěžovatele 4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že soudy při svém rozhodování v předmětné věci nepřihlédly ke stanovisku nestranné, soudem ustanovené znalkyně. Skutkový stav je v této věci založen na stanovisku nezletilé, která deklaruje, že se s otcem setkávat nechce. Činí tak ovšem v kontextu "dlouhodobé několikaleté indoktrinace matky" v situaci, kdy došlo k úplné izolaci dcery od otce. Tento stav je utvářen po většinu života nezletilé, od jejích pěti let, kdy byla matkou de facto unesena. Nezletilá tak nemá a ani nemůže mít žádné osobní negativní (ani pozitivní) zkušenosti s otcem. Její nynější stanovisko je pouhým zrcadlením požadavku matky. Stanovisko dítěte však nemá být posuzováno izolovaně od dalšího kontextu věci jako jediné kritérium pro soudní rozhodnutí. Zásadní má být především zájem dítěte vycházející z odborného stanoviska nezainteresované osoby nebo instituce. 5. Stěžovatel dovozuje, že soud měl při svém rozhodování možnost buď vycházet ze stanoviska nezletilé, nebo ze stanoviska znalkyně. Podstata ústavní stížnosti spočívá v námitce, že desetileté dítě (resp. pětileté dítě, jímž nezletilá v době "únosu" byla) není v tomto věku a v kontextu výlučného intenzivního mnohaletého vlivu své matky, která ji má nikoliv ve výlučné, nýbrž "v absolutní péči", schopné objektivně rozpoznat svůj nejlepší zájem a validním způsobem rozhodnout o eliminaci jakéhokoli styku s druhým rodičem. 6. Stěžovatel poukazuje na to, že kromě postoje nezletilé jsou pro skutkový stav relevantní závěry ustanovené znalkyně PhDr. Věry Tawilové. Osobní styk nezletilé s jejím otcem je v jejím zájmu a měl by být co nejdříve obnoven, neboť dlouhodobá separace od otce je pro její vývoj nepříznivá. Čím déle bude tato situace trvat, tím větší je nebezpečí, že se vztah k otci již nepodaří obnovit a dojde k vážnému poškození psychiky nezletilé. Zavržení rodiče v životě dítěte je analogické emočnímu týrání. Styk pomocí elektronických komunikací, písemný styk atd. by měl asistovaný styk doplňovat nikoliv nahrazovat. Stěžovatel uzavírá, že soudy obou stupňů při svém rozhodování nepřihlédly ke stanovisku nestranné, soudem ustanovené znalkyně, odchýlily se od jejích doporučujících závěrů i od rozhodovací praxe Ústavního soudu, čímž porušily právo stěžovatele i právo nezletilé na soudní ochranu a rodinný život. III. Vyjádření krajského soudu, opatrovníka nezletilé a první vedlejší účastnice řízení 7. Soudce zpravodaj zaslal podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost k vyjádření krajskému soudu, opatrovníkovi nezletilé a první vedlejší účastnici řízení. 8. Krajský soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že jako soud odvolací byl postaven před vyslyšení sporu rodičů, jak má probíhat styk otce s nezletilou dcerou za situace, kdy nezletilá osobní styk s otcem dlouhodobě zcela odmítá, přičemž zlepšení nepřinesl ani v minulosti realizovaný pokus o zprostředkování styku za pomoci třetí odborné osoby. Nezletilá přijímá pouze styk textovou komunikací. Krajský soud k návrhu otce doplnil dokazování provedením pohovoru nezletilé s terapeutkou otce L. B., které otec důvěřuje. Ze zprávy této terapeutky krajský soud zjistil, že i zde se nezletilá k možnému osobnímu styku s otcem stavěla odmítavě a B. soudu sdělila, že za stávající situace si nedokáže realizaci asistovaného setkání nezletilé s otcem představit. Poukazuje-li otec v ústavní stížnosti na znalecký posudek PhDr. Tawilové, izolovaně cituje ve svůj prospěch pouze některé jeho části. Krajský soud vyšel ze stavu, který byl zjištěn v době vyhlášení jeho rozhodnutí a je přesvědčen, že rozhodl v nejlepším zájmu nezletilé při respektování jejího přání a dlouhodobě konzistentního stanoviska, a jeho rozhodnutí není v rozporu s ústavním pořádkem. 9. Opatrovník nezletilé ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že rozhodnutí okresního soudu ve spojení s rozhodnutím krajského soudu velmi dobře shrnují průběh soudního řízení od podání návrhu na úpravu styku otce s nezletilou a rovněž výstižně rekapitulují činnost oddělení sociálně právní ochrany dětí Magistrátu města X (dále jen "oddělení") ve vztahu k této rodině. V této souvislosti zdůraznil, že rodinná situace byla po celou dobu řízení aktivně řešena za účasti celé řady odborníků. Psychologická podpora byla poskytována pravidelně všem členům rodiny a byly realizovány asistované kontakty otce s nezletilou. Popisu těchto kontaktů se detailně věnují zprávy organizací Nomia z. ú., které jsou rovněž shrnuty v uvedených rozsudcích. V soudních rozhodnutích je dále odkazováno i na vypracované znalecké posudky. S ohledem na uvedené opatrovník shrnul, že není schopen adekvátně posoudit, jaké změny v rodinné situaci nezletilé nastaly po roce 2017, tedy poté, co otce postihla cévní mozková příhoda. Je možné, že události z tohoto období měly na nezletilou natolik negativní dopad, že si z nich nese trauma až do současnosti. Ze znaleckých posudků vyplývá, že nezletilá je zatížena problematikou ve vztahu k oběma rodičům, což ovlivňuje její psychický vývoj. Je rovněž možné, že má negativní vzpomínky na proces navazování kontaktů s otcem, přičemž asistované kontakty často prožívala jako emočně náročné. Zdůraznil, že snaha o obnovení či navázání osobních vazeb mezi otcem a dcerou je nezbytná a v daném kontextu nevyhnutelná. 10. Opatrovník uvedl, že v současné době je nezletilá již ve věku, kdy je schopna se k rodinné situaci vyjadřovat samostatně a adekvátně. Při opakovaných rozhovorech s pracovníky oddělení i s dalšími odborníky uvádí konzistentní informace, jak vyplývá mimo jiné ze záznamu rozhovoru ze dne 30. 9. 2024. Opatrovník uvedl, že za oddělení však nelze jednoznačně uzavřít, že její stanovisko je výsledkem výhradně vlivu matky. Určitou roli může hrát i osobnost otce a jeho snížená schopnost navázat s nezletilou kvalitní a funkční komunikaci. Opatrovník dále uvedl, že dne 10. 2. 2025 se na oddělení obrátila matka. Uvedla, že otec nezletilé a jeho matka organizují neplánovaná a předem nedohodnutá setkání s nezletilou. Podle jejího vyjádření tím nerespektují rozsudek krajského soudu a svým jednáním nezletilou opakovaně traumatizují. Podobné situace se vyskytly již v minulosti v rámci tohoto případu. Matka znovu kontaktovala oddělení dne 3. 3. 2025 a upozornila na skutečnost, že komunikace dcery s otcem prostřednictvím aplikace Messenger bývá