II.ÚS 605/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 605/23 ze dne 5. 4. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatelky M. J., zastoupené JUDr. Veronikou Pupalovou, advokátkou, se sídlem Májová 35, Cheb, proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 24. června 2022 č. j. 0 P 39/2022-127, a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. prosince 2022, č. j. 14 Co 194/2022-250, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností se stěžovatelka podle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí, a to z důvodu tvrzeného porušení svých ústavně zaručených práv. 2. Stěžovatelkou napadená rozhodnutí byla vydána v řízení o změně péče a výživy. V předchozím rozhodnutí o úpravě práv a povinností rodičů k nezletilým dětem na dobu před a po rozvodu manželství rodičů (ze dne 13. 10. 2020, č. j. 25 Nc 43054/2019-65), byly obě děti svěřeny do péče matky a otci bylo stanoveno výživné. V nyní napadených rozhodnutích však byl nezletilý syn rozsudkem Okresního soudu v Chebu svěřen do péče otce a stěžovatelce bylo stanoveno výživné částkou 2 000 Kč, nezletilá dcera byla ponechána v péči matky a stěžovateli bylo stanoveno výživné na dceru ve výši 2 700 Kč. Zároveň byl stanoven styk dětí s oběma rodiči. Soud také v této souvislosti udělil souhlas otci se změnou bydliště syna a souhlas s přihlášením nezletilého do základní školy v místě trvalého pobytu. Soud tak rozhodl na základě zjištění názoru nezletilých dětí dle ustanovení § 867 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Soud ve věci provedl dokazování účastnickými výslechy obou rodičů a listinnými důkazy, a to zejména sdělením školy, výpisem z účtu otce, záznamem o pohovoru s nezletilými, zprávou opatrovníka, pracovní smlouvou otce a výplatními páskami obou rodičů, jakož i zprávou psychologa. Důkazy znaleckým posudkem okresní soud odmítl pro nadbytečnost. Okresní soud zohlednil, že otec (vedlejší účastník) se po rozpadu manželství vrátil na Moravu ke své původní rodině. Soud vyhověl přání dětí a poměry nezletilé dcery oproti předešlé úpravě neměnil, zatímco nezletilého syna svěřil do péče vedlejšího účastníka. 3. Stěžovatelka podala proti rozsudku okresního soudu odvolání. Navrhovala rozhodnout o střídavé péči pro nezletilého syna tak, aby byly zachovány veškeré zájmy nezletilého, a to případně v obou dvou prostředích, jak na straně matky, tak na straně otce. Krajský soud v Plzni však po nařízeném jednání, na němž doplnil dokazování i zprávami ze základní školy, sms komunikací mezi vedlejším účastníkem a dětmi i zprávou z psychologického vyšetření obou dětí, potvrdil rozhodnutí okresního soudu. Nezletilý syn tak zůstal svěřen do péče otce. Neshledal podjatost opatrovnice nezletilých a nepřisvědčil námitce, že nedošlo k formálnímu zahájení řízení o úpravě styku rozhodnutím okresního soudu. Z návrhu vedlejšího účastníka při ústním jednání i možnosti vyjádřit se k otázce úpravy styku, poskytnuté soudem, plyne, že procesní práva stěžovatelky nebyla porušena (k tomu odvolací soud odkázal na usnesení sp. zn. I. ÚS 260/17 ze dne 29. 6. 2017, dle kterého je třeba řízení o úpravě poměrů k dítěti chápat komplexně a tak, že zahrnuje jak rozhodnutí o péči tak i o styku, neboť tyto dvě rozhodnutí spolu velmi úzce souvisejí). 4. Krajský soud v Plzni tedy rozsudek okresního soudu zčásti potvrdil, ve výroku o výživném na nezletilou dceru jej změnil tak, že stanovil výživné ve výši 4 500 Kč měsíčně (oproti původní částce 2 700 Kč). Znovu rozhodl o styku s nezletilými tak, že vyšel z úpravy provedené okresním soudem, pouze ji upravil přehledněji a zkrátil čas předávání dětí na půl hodiny. 5. Stěžovatelka má za to, že obecné soudy napadenými rozhodnutími porušily její ústavně zaručená práva na ochranu rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy, proto navrhuje rozhodnutí zrušit. Stěžovatelka zejména namítá odmítnutí důkazu znaleckým posudkem ze strany okresního soudu. Tento soud, na základě jediného jednání a jediného vyjádření nezletilého bez dalších důkazů, naprosto změnil jeho výchovné prostředí a svěřil nezletilého do výchovy otce. Nebylo tak prokázáno, že došlo k závažné a významné okolnosti svědčící pro změnu výchovného prostředí. Okresní soud také nepostupoval procesně správně, neb návrhem se otec domáhal úpravy práv a povinnosti rodičů k nezletilému synovi a udělení souhlasu na změnu adresy trvalého bydliště a změnu školského zařízení pro nezletilého. Žádný z účastníků se tedy nedomáhal úpravy styku k nezletilým. Soud pak tedy nad rámec své pravomoci a nad rámec rozsahu řízení a provedených důkazů v rozsudku určil styk k nezletilým dětem. Skutečné zájmy syna nebyly v řízení zjištěny. Přitom nezletilý syn žije ve společné domácnosti se svou sestrou, jedná se o vlastní sourozence, kteří jsou zvyklí na sebe i na to, že vyrůstali ve stejném prostředí (za stejného výchovného působení, tak jak bylo původně rodiči nastaveno). Okresní soud pominul zprávu PhDr. Mižikarové z psychologického poradenství s tím, že aktuálně v rámci vývoje nezletilého není vhodné jeho přemístění a úplné vykořenění z domácího prostředí u matky a zázemí rodinného jako je škola, kamarádi a rovněž i prarodiče a širší okruh rodiny, se kterou se nezletilý spolu s matkou stýká v rámci svého trvalého bydliště. Rovněž neprovedl šetření poměrů na straně otce. Krajský soud v Plzni poté obdobným postupem provedl pouze jediné jednání, aniž by zhojil vady rozhodnutí okresního soudu. Přitom měl možnost rozhodnout, v souladu s návrhem matky, tak, že nezletilého svěří do střídavé péče rodičů. Stěžovatelka taktéž namítala podjatost kolizního opatrovníka nezletilých, syn byl přitom za jeho přítomnosti vyslýchán soudem. Kusé vyjádření nezletilého nemůže převážit nad jeho sděleními mimo soudní jednání, že o stěhování s otcem pouze mluvil a v dosavadním bydlišti má kamarády a zázemí. Rovněž výživné nezohledňuje náklady obou rodičů na předávání dětí s ohledem na to, že je bydliště otce vzdálené. Také model velkých prázdnin (dva týdny styku s otcem v kuse) neodpovídá tomu, že doposud se syn s otcem stýkal pouze dva dny v kuse. Soud v rámci rozhodování o změně bydliště naprosto pominul zhodnotit, co nezletilý vnímá jako svůj domov, kde má kamarády, rodinu, provozuje koníčky. Odůvodnění soudního rozhodnutí musí být založeno na pečlivém a komplexním posuzování nejlepšího zájmu dítěte. V případě, že pak nezletilí nejsou slyšeni přímo před soudem, musí být jejich vyjádření tlumočena s maximální přesností a bez zkreslení. Právě tyto požadavky nebyly ze strany obecných soudů dodrženy. 6. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu, a její ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). 7. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. 8. Pravomoc Ústavního soudu je v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů nicméně Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal. 9. Podstatou věcných námitek stěžovatelky je nesouhlas s právními závěry opatrovnických soudů o změně stanovení péče o nezletilé děti, zejména ingerence soudů týkající se péče o nezletilého syna. Obsah ústavní stížnosti kopíruje obsah odvolání. 10. Ústavní soud předně podotýká, že řízení o ústavní stížnosti již není pokračováním opatrovnického řízení před obecnými soudy, nýbrž samostatným specializovaným řízením, jehož předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí toliko v rovině porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem, jak je popsáno výše. Nelze se v něm tedy úspěšně domáhat vlastního hodnocení skutečností, na nichž by měla spočívat změna úpravy péče o děti. Takové rozhodování je doménou obecných soudů. 11. Ús