II.ÚS 609/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 609/25 ze dne 31. 3. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, Jiřího Přibáně a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky nezletilé M. K., zastoupené Mgr. Karolinou Kovácsovou, advokátkou, sídlem Václavská 2073/20, Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 54 A 9/2025-7 ze dne 31. 1. 2025 a sdělení Městského úřadu Beroun č. j. MBE/83944/2024/SPR-Snl ze dne 12. 11. 2024, spojené s návrhem na zrušení § 4 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, § 4 odst. 1 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, § 5 odst. 1 zákona č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, § 4 odst. 1 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky), a návrhem na vyslovení, že čl. 18 odst. 3 Ústavy České republiky je v rozporu s ústavním pořádkem jako významovým celkem, za účasti Krajského soudu v Praze a Městského úřadu Beroun, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají. Odůvodnění: 1. Stěžovatelka podala u Městského úřadu Beroun ("městský úřad") žádost o zápis do stálého seznamu voličů. Městský úřad napadeným sdělením stěžovatelce sdělil, že v současné době nemůže být vedena ve stálém seznamu voličů, neboť nesplňuje podmínku dosažení 18 let věku. Stěžovatelka se proto obrátila na Krajský soud v Praze ("krajský soud") s návrhem na zapsání do stálého seznamu voličů podle § 88 soudního řádu správního. Odůvodnila jej - zjednodušeně řečeno - tím, že minimální věková hranice 18 let pro aktivní volební právo je v rozporu s ústavním pořádkem. 2. Krajský soud napadeným usnesením návrh stěžovatelky zamítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Krajský soud odůvodnil, že do stálého seznamu voličů se zapisují pouze voliči. Pojem volič představuje zkratku vymezenou v jednotlivých volebních zákonech a všechna tato ustanovení definují voliče jako osobu, která (mimo jiné) v den voleb (či druhý den voleb v případě dvoudenních voleb) dosáhla věku nejméně 18 let. Jelikož stěžovatelka tuto podmínku nesplňuje, nemůže být zapsána ve stálém seznamu voličů. Krajský soud neměl za to, že by stěžovatelkou zároveň napadená zákonná ustanovení a ustanovení Ústavy České republiky ("Ústava") byla v rozporu s ústavním pořádkem. Protiústavnost čl. 18 odst. 3 Ústavy je podle krajským soudem odkazované judikatury Ústavního soudu pojmově vyloučena, věková hranice 18 let byla ústavodárcem výslovně aprobována pro volby do Parlamentu České republiky a není žádný důvod, proč ji posuzovat jako protiústavní u ostatních typů voleb. Související argumentaci stěžovatelky nepovažoval krajský soud pro posouzení důvodnosti jejího návrhu za rozhodnou. 3. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení krajského soudu a vyslovení protiústavnosti v záhlaví označeného sdělení městského úřadu. Tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 21 odst. 1 a 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 4. Spolu s ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví označených zákonných ustanovení omezující věkovou hranici aktivního volebního práva s účinností k 31. 8. 2025 a vyslovení, že čl. 18 odst. 3 Ústavy je v rozporu s ústavním pořádkem jako významovým celkem. 5. Podstatu stěžovatelčiny argumentace v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Namítá, že stanovení minimální věkové hranice pro aktivní volební právo je v rozporu s ústavními principy všeobecného a rovného volebního práva, jak je zakotveno v čl. 21 odst. 1 a 3 Listiny. Argumentuje, že Listina přiznává volební právo všem občanům České republiky bez omezení věkem a zákonodárce může regulovat pouze jeho výkon, nikoliv okruh jeho nositelů. Článek 18 odst. 3 Ústavy, který omezuje volební právo na osoby starší 18 let, je podle ní neslučitelný s ústavním pořádkem. 6. Stěžovatelka dále namítá porušení zákazu diskriminace podle věku, neboť značná část populace je vyloučena z účasti na volbách bez individuálního posouzení jejich způsobilosti k výkonu volebního práva. Stěžovatelka tvrdí, že vyloučení nezletilých z volebního procesu vede k přehlížení jejich zájmů o politiku, což má negativní dopady na rodinnou politiku a ekonomické znevýhodnění rodin s dětmi. To je umocňováno i demografickým vývojem a zvyšováním podílu osob ve věkové skupině 65 let a více. Dále odkazuje na princip "nejlepšího zájmu dítěte", který by měl být zohledněn při interpretaci ústavních práv. Stěžovatelka současně předkládá různé modely, jak umožnit nezletilým účast ve volbách. Odkazuje rovněž na nižší věkové hranice aktivního volebního práva v některých zemích (např. v Rakousku či Německu) a kritizuje formalistický přístup krajského soudu, který se podle ní nevypořádal s její ústavněprávní argumentací a pouze mechanicky konstatoval, že věková hranice je stanovena zákonem. Odůvodnění napadeného usnesení považuje za nepřezkoumatelné. 7. Nejprve Ústavní soud zkoumal předpoklady řízení o ústavní stížnosti (viz zejm. § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost byla podána řádně zastoupenou a oprávněnou stěžovatelkou včas a není nepřípustná. Nezletilá stěžovatelka udělila advokátce speciální plnou moc sama, nikoli prostřednictvím svého zákonného zástupce. Již v usnesení sp. zn. IV. ÚS 2783/24 ze dne 15. 10. 2024 Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatelka je ve svém věku (tehdy 16 let a téměř 8 měsíců) schopna smyslu a významu řízení o ústavní stížnosti porozumět; ani nyní, kdy je stěžovatelce přes 17 let, neshledal důvod pro závěr jiný. Ústavní soud je zároveň k projednání ústavní stížnosti příslušný. 8. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 9. Ústavní soud nejprve zvažoval, zda je vůbec oprávněn se na půdorysu projednávané věci zabývat meritem stěžovatelčiny argumentace týkající se protiústavnosti věkové hranice aktivního volebního práva. V této souvislosti vyšel z toho, že v usnesení sp. zn. IV. ÚS 2783/24 Ústavní soud odmítl jako nepřípustnou stěžovatelčinu obdobně koncipovanou ústavní stížnost mimo jiné s odůvodněním, že nenapadá rozhodnutí, jež by bylo vydáno soudem v řízení podle § 55 zákona č. 62/2003 Sb. (tedy ve věci chyb a nedostatků v seznamu voličů), nýbrž postup orgánů veřejné moci při vyřizování jejích stížností na nevydání voličského průkazu. Rozhodla-li se stěžovatelka za této situace podat návrh na odstranění nedostatku ve stálém seznamu voličů, bylo by podle Ústavního soudu nyní formalistické se alespoň v rámci "kvazimeritorního" přezkumu k její argumentaci nevyjádřit, není-li zároveň zřejmé, v jakém jiném typu řízení by ji mohla uplatnit. 10. Obecně lze přisvědčit stěžovatelce, že volební právo v subjektivním smyslu je kromě jiného všeobecné a rovné. Historicky však bylo vždy uznáváno, že všeobecnost volebního práva není z povahy věci zcela neomezená. Princip všeobecnosti volebního práva bývá limitován požadavky občanství (či pobytu) a věku [viz Bartoň, M. Čl. 21 (Právo podílet se na správě věcí veřejných, právo na rovný přístup k veřejným funkcím). In: Husseini, F., Bartoň, M., Kokeš, M., Kopa, M. a kol. Listina základních práv a svobod. 1. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2021, marg. č. 71.]. 11. Aktivní volební právo pro osoby starší 18 let je na úrovni ústavního pořádku zaručeno článkem 18 odst. 3 Ústavy, jde-li o volby do Parlamentu České republiky, a článkem 56 odst. 6, jde-li o volbu prezidenta republiky. Ve vztahu k těmto volbám se tedy stěžovatelka neústavnosti této věkové hranice dovolávat nemůže. Kromě toho, Ústavní soud není oprávněn přezkoumávat ústavnost původních částí Ústavy, které vymezují základní ústavní mantinely a hodnoty, jimiž je Ústavní soud podle čl. 88 odst. 2 Ústavy ve svém rozhodování vázán [srov. usnesení sp. zn. Pl. ÚS 34/16 ze dne 7. 3. 2017 (U 6/84 SbNU 671)]; z ústavního pořádku zároveň neplyne, že by pro jiné volby měla či musela být tato hranice nižší. Podle čl. 21 odst. 3 Listiny podmínky výkonu volebního práva stanoví zákon. Jednotlivé zákony - jejichž části navrhla stěžovatelka zrušit - stanoví jako věkovou hranici aktivní volebního práva shodně dosažení 18 let. 12. Evropský soud pro lidská práva ("ESLP") požadavky věku (či občanství nebo pobytu) vnímá jako legitimní omezení již existujícího subjektivního práva teoreticky zaručeného všem. Uvedené požadavky jsou z pohledu ESLP vnímány jako omezení v podstatě samozřejmá a obecně akceptovatelná [srov. rozsudek velkého senátu ESLP ve věci Hirst proti Spojenému království (č. 2) ze dne 6. 10. 2005, stížnost č. 74025/01, § 62]. Ústavní soud oproti tomu vychází