II.ÚS 610/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 610/25 ze dne 24. 4. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele Long Michael Nguyena, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 20 EXE 241/2024-50 ze dne 20. února 2025 a příkazu k úhradě nákladů exekuce vydaného soudním exekutorem JUDr. Ondřejem Hanákem, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, č. j. 147 EX 1118/24-22 dne 8. ledna 2025, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2 a soudního exekutora JUDr. Ondřeje Hanáka, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 (obvodní soud) poté, co usnesením ze dne 19. prosince 2024 zastavil exekuční řízení (z důvodu zaplacení vymáhané částky povinnou stěžovateli coby oprávněnému), pověřil téhož dne soudního exekutora JUDr. Ondřeje Hanáka, Ph.D., provedením exekuce k uspokojení peněžité pohledávky stěžovatele ve výši 3 337 Kč (představující náhradu nákladů nalézacího řízení) a náhrady nákladů stěžovatele a nákladů soudního exekutora, které budou v průběhu exekuce určeny. 3. Napadeným příkazem k úhradě nákladů exekuce soudní exekutor rozhodl o nákladech exekuce - odměně soudního exekutora ve výši 6 655 Kč a o nákladech stěžovatele ve výši 484 Kč. Proti příkazu k úhradě nákladů exekuce podal stěžovatel námitky týkající se výše mu přiznané náhrady nákladů. Namítal, že celková vymáhaná povinnost vůči povinnému je dána součtem částek 18 012,70 Kč (částka jistiny) a 68 782,60 Kč (zákonný úrok z prodlení a náklady nalézacího řízení), tarifní hodnota pro určení výše hodnoty úkonu právní služby tedy činí 86 794,30 Kč, nikoli pouze 18 012,70 Kč. 4. Obvodní soud se v napadeném usnesení, kterým příkaz k úhradě nákladů exekuce potvrdil, ztotožnil s postupem soudního exekutora, jenž při stanovení tarifní hodnoty vycházel z částky 18 012,70 Kč (jistina) a k příslušenství nepřihlížel. Náhrada nákladů tak byla soudním exekutorem správně stanovena ve výši 484 Kč, když podle § 14b odst. 2 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. prosince 2024 činí sazba mimosmluvní odměny u úkonu převzetí a příprava zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu] a písemný návrh ve věci samé [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu] 100 Kč za každý takový úkon, celkem 200 Kč, dále soudní exekutor správně připočetl částku 2 x 100 Kč jakožto paušální náhradu hotových výdajů [§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu] a 21 % DPH. 5. Stěžovatel s takovým způsobem stanovení tarifní hodnoty nesouhlasí. Má za to, že má být vypočtena nejen z jistiny (18 012,70 Kč), ale také z nákladů mu vzniklých (a soudně přiznaných) v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 7 (58 328,20 Kč) a před Městským soudem v Praze (10 454,40 Kč). Kdyby stěžovatel postupoval šikanózně a podal exekuční návrh pouze ohledně 68 782,60 Kč (součet 58 328,20 Kč a 10 454,40 Kč), pak by se vycházelo při určování tarifní hodnoty právě z této částky. Stěžovatel zdůrazňuje, že v exekučním řízení vymáhal 86 795,30 Kč (součet 18 012,70 Kč a 58 328,20 Kč), soudní exekutor proto pochybil, když vycházel při stanovení tarifní hodnoty jen z 18 012,70 Kč. 6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným a řádně zastoupeným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní stížnost je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. 7. Z hlediska opodstatněnosti ústavních stížností směřujících proti náhradově nákladovým výrokům rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud ve své judikatuře konstantně zastává stanovisko, že spor o náhradu nákladů řízení, i když se může dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Povaha (jen procesní) soudem konstituovaného práva, resp. povinnosti, způsobuje, že zde není zjevné reflexe ve vztahu k těm základním právům a svobodám, které jsou chráněny prameny ústavního pořádku. Z uvedených důvodů přistupuje Ústavní soud k návrhům týkajícím se rozhodování o náhradě nákladů řízení, včetně rozhodování o odměně pro advokáta některého z účastníků řízení a určování její výše, značně rezervovaně. Není úkolem Ústavního soudu přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení jako odvolací soud nebo jako soud třetí či čtvrté instance, ale posoudit, zda jejich postup vyhovoval požadavkům obsaženým v hlavě páté Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy. 8. V posuzované věci kromě toho, že návrh směřuje proti výroku o nákladech řízení (výši odměny advokáta), jde rozdíl mezi stěžovateli přiznanými náklady 484 Kč a náklady stěžovatelem požadovanými ve výši 11 325,60 Kč (v případě tarifní hodnoty 86 795,30 Kč) představuje bagatelní částku. Ústavní soud již mnohokrát judikoval, že v případě tzv. bagatelních věcí lze k přezkumu z hledisek ústavněprávních přikročit jen v případech zcela evidentní svévole orgánů veřejné moci vůči stěžovateli, případně, jde-li o otázky zcela principiálního významu. Tento závěr plyne již ze zásad sebeomezení a minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů, jež Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje. 9. Ústavní soud nepřisvědčil stěžovateli, že by napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces. Jak soudní exekutor, tak obvodní soud rozhodovali podle advokátního tarifu, od jehož znění se nemohou libovolně a bez řádného odůvodnění odchýlit (k tomu blíže např. usnesení sp. zn. I. ÚS 832/24 ze dne 22. října 2024, bod 9). 10. Vyhláškou č. 120/2014 Sb. bylo vloženo [v reakci na zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. nálezem sp. zn. Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. dubna 2013 (N 59/69 SbNU 123; 116/2013 Sb.)] s účinností ode dne 1. července 2014 do advokátního tarifu ustanovení § 14b odst. 2, které upravuje odměnu advokáta v bagatelních sporech. Citované ustanovení stanoví, že ve věcech výkonu rozhodnutí, je-li vymáháno peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba odměny za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a za sepsání návrhu na zahájení řízení 100 Kč za každý z těchto úkonů. Podle uvedeného ustanovení soudní exekutor i obvodní soud postupovali. Přitom právě to, že § 14b odst. 2 advokátního tarifu ve věcech výkonu rozhodnutí, jejichž tarifní hodnota nepřesahuje 50 000 Kč, stanoví zvláštní sazby za úkony právní služby (odlišné od sazeb mimosmluvní odměny upravených v § 7 advokátního tarifu), mělo vliv na to, že stěžovateli byly přiznány náklady řízení ve výši jen 484 Kč (za dva úkony právní služby). Pokud by se v nyní posuzované věci nevycházelo při stanovení odměny advokáta (při stejné tarifní hodnotě jistiny ve výši 18 012,70 Kč) z § 14b odst. 2 advokátního tarifu, ale z jeho § 7, byla by odměna advokáta mnohem vyšší a činila by 5 227,20 Kč (za dva úkony právní služby). Příčina nízké náhrady tedy nesouvisí (jen) s tím, že se nepřihlíží k příslušenství. Aplikovaná právní úprava však není "znásilněním" bazální logiky, jak tvrdí stěžovatel, když důvody, pro které byl § 14b doplněn do advokátního tarifu, vyplynuly z výtek Ústavního soudu, jak je směřoval v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 25/12 vůči tehdejší právní úpravě (vyhlášce č. 484/2000 Sb.). Paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem v občanském soudním řízení v ní upravené měl za často zjevně nepřiměřené povaze a obsahu sporu. Tyto úvahy následně zákonodárce respektoval v obsahu vyhlášky č. 120/2014 Sb. Ustanovením § 14b advokátního tarifu zakotvený limit 50 000 Kč je používaný i v jiných procesních předpisech (např. dovolací census). 11. Nesouhlasí-li stěžovatel se způsobem, jakým soudní exekutor (a obvodní soud) stanovili tarifní hodnotu věci, která podle názoru stěžovatele činí celkem 86 795,30 Kč, je vhodné poukázat i na § 8 odst. 1 větu druhou advokátního tarifu, podle které se při určení tarifní hodnoty nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. 12. Toto znění advokátního tarifu plyne ze změny provedené vyhláškou č. 486/2012 Sb., kterou se s účinností dne 1. ledna 2013 změnil advokátní tarif. Do účinnosti zmíněné novely se za tarifní hodnotu považovala výše peněžitého plnění včetně příslušenství. Článkem I bodem 3 citované vyhlášky však byla z § 8 odst. 1 advokátního tarifu vypuštěna slova "a jejich příslušenství", a naopak bylo doplněno, že se při určení tarifní hodnoty nepřihlíží