II.ÚS 613/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 613/25 ze dne 29. 4. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce zpravodaje Jiřího Přibáně a soudce Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky PONTO GROUP, s.r.o., sídlem Pobřežní 249/46, Praha 8, zastoupené JUDr. Luďkem Lisse, Ph.D., LL.M., advokátem, sídlem Jablonského 640/2, Praha 7, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2024, č. j. 23 Cdo 1860/2024-473, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu s tvrzením, že jím bylo odepřeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). II. Skutkový stav a řízení před obecnými soudy 2. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. 8. 2023, č. j. 16 C 274/2021-341 ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne 3. 8. 2023, č. j. 16 C 274/2021-371 a opravným usnesením ze dne 6. 12. 2023, č. j. 16 C 274/2021-407, bylo rozhodnuto, že žalovaná (vedlejší účastnice) Alspirata s. r. o., je povinna zaplatit stěžovatelce částku 458 411,10 Kč s příslušenstvím a dále částku 263 090,30 Kč s příslušenstvím (výrok I), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 3. Takto rozhodl obvodní soud v řízení, v němž se stěžovatelka původně domáhala po vedlejší účastnici zaplacení 996 822,20 Kč s příslušenstvím a částky 526 180,60 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o postoupení pohledávek advokáta JUDr. Vladimíra Gelbiče za vedlejší účastnicí na stěžovatelku. Stěžovatelka požadovala svůj nárok z titulu nezaplacené mimosmluvní odměny za právní služby poskytnuté vedlejší účastnici advokátem JUDr. Vladimírem Gelbičem, přičemž ten měl jako postupitel uzavřít se stěžovatelkou jako postupníkem dne 16. 3. 2021 smlouvu o postoupení souboru pohledávek, na jejímž základě se stěžovatelka stala oprávněnou osobou k vymáhání veškerých pohledávek za vedlejší účastnicí. Poté měl JUDr. Gelbič (postupitel) započíst s poskytováním právních služeb vedlejší účastnici udělením generální plné moci ze dne 7. 9. 2019, která byla vedlejší účastnicí odvolána až přípisem ze dne 21. 5. 2020. Poskytnuté právní služby měly být provedeny v období mezi 7. 9. 2019 a 21. 1. 2020, kdy neexistovalo žádné ujednání o odměně advokáta za poskytování právních služeb. Obvodní soud zdůraznil, že v řízení byla původně uplatněna pohledávka za dva úkony právní služby i) příprava a převzetí právního zastoupení ze dne 7. 9. 2019 a ii) procesní úkon směřující k příslušnému exekutorovi ze dne 10. 10. 2019, honorované odměnou ve výši jedné poloviny "běžného" úkonu právní služby dle tarifní hodnoty ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Výše odměny za úkon byla vypočtena z tarifní hodnoty dílčích pohledávek vedlejší účastnice za třetími osobami. Žaloba byla částečně pravomocně zamítnuta, předmětem řízení se tak stal již jen úkon právní služby ad i). 4. K posouzení, zda byla uzavřena dohoda o právním zastoupení a jakého byla obsahu (zejména zda byla sjednána odměna za právní zastoupení), obvodní soud provedl zejména vedlejší účastnicí navržené důkazy, a to důkaz výslechem dřívějšího jednatele vedlejší účastnice a člena představenstva společnosti, která vlastní vedlejší účastnici. Dospěl k závěru, že mezi vedlejší účastnicí a JUDr. Gelbičem byla uzavřena ústní smlouva o poskytování právních služeb v souladu se zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii, která je smlouvou příkazní dle § 2430 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) a která se projevila udělením plné moci dne 7. 9. 2019 JUDr. Gelbičovi (s uznáním podpisu dne 8. 10. 2019) - poskytování sjednaných právních služeb. Plnou moc podepsal dne 7. 9. 2019 jednatel vedlejší účastnice, který i po celou dobu spolupráce v souvislosti s předáním pohledávek k vymáhání jednal za vedlejší účastnici. Dne 21. 5. 2020 odvolala plnou moc a dne 27. 5. 2020 odstoupila od smlouvy o správě. Mezi účastníky podle obvodního soudu nebylo sporné, že již dne 10. 10. 2019 byla oznámena exekutorům změna právního zastoupení, dne 18. 10. 2019 byl fyzicky předán soubor podkladů k pohledávkám, ani že byly dále prováděny další úkony. Sporná zůstala zejména otázka výše odměny za právní služby. Vedlejší účastnice podle obvodního soudu neunesla břemeno důkazní, že mezi ní a JUDr. Gelbičem byla uzavřena ústní dohoda o odměně za právní služby již v době udělení plné moci (tj. pro období od září 2019 do ledna 2020). Základem nároku na mimosmluvní odměnu byla v tomto případě jistina pohledávek vedlejší účastnice za jednotlivými dlužníky (§ 8 advokátního tarifu). Stěžovatelka provedla zápočet vzájemných pohledávek v celkové výši 40 000 Kč v souvislosti s předchozím soudním řízením. V tomto rozsahu vzala stěžovatelka svůj žalobní návrh zpět a řízení bylo ohledně částky 40 000 Kč zastaveno. 5. Městský soud v Praze poté rozhodnutím ze dne 15. 2. 2024, č. j. 58 Co 368/2023, 58 Co 2/2024-427 ve výroku I změnil rozsudek obvodního soudu ve znění opravných usnesení tak, že žaloba o zaplacení částky 457 140,60 Kč s příslušenstvím a o zaplacení částky 263 090,30 Kč s příslušenstvím se zamítá, jinak jej v tomto výroku potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok). Učinil tak po nařízení ústního jednání, kde po zopakování listinných důkazů plnou mocí ze dne 7. 9. 2019, smlouvou o správě ze dne 20. 1. 2021, předloženými fakturami a po sdělení obsahu samotného vyjádření stěžovatelky ze dne 15. 7. 2020 a 22. 9. 2020 dospěl k závěru, že odvolání vedlejší účastnice je důvodné. 6. Městský soud na základě zjištěného skutkového stavu uzavřel, že k datu provedení sporného úkonu nemohla být právnímu zástupci vedlejší účastnice známa tarifní hodnota pro určení odměny dle § 7, § 11 odst. 2 písm. e) advokátního tarifu v případě vymáhání každé jednotlivé pohledávky, z níž postupník požaduje nyní zaplacení odměny, pokud neměl povědomí o jednotlivých dlužnících ani o výši vymáhaných pohledávek po jednotlivých dlužnících, a to celkem v 1120 případech. JUDr. Gelbič učinil úkon spočívající v přípravě a převzetí zastoupení vedlejší účastnice obecně ve vztahu k vymáhání blíže nespecifikovaných pohledávek vedlejší účastnice za jejími dlužníky, aniž by znal jejich výši a konkrétní osoby dlužníků, aniž by měl povědomí o jednotlivých exekučních titulech a aniž by bylo známo, ve kterých konkrétních případech byly exekuce již ukončeny. Stěžovatelka teprve k datu 18. 10. 2019 převzala podklady k pohledávkám, aby mohla být provedena administrace zpracování portfolia pohledávek a jejich převedení do elektronické podoby, což vyústilo v uzavření smlouvy o správě pohledávek ze dne 21. 1. 2020. Následně byl k datu 18. 5. 2020 zpracován ucelený přehled o jednotlivých dlužnících a výši jednotlivých pohledávek k vymáhání. V rozhodném období nebyla známa konkrétní informace, tedy ani tarifní hodnota pro stanovení odměny za úkon právní služby (příprava a převzetí zastoupení) právnímu zástupci ani jeho klientovi (vedlejší účastnici). Při ústním jednání dne 30. 11. 2021 účastníci učinili nesporným, že vedlejší účastnice předala soubor pohledávek JUDr. Gelbičovi k poskytování právních služeb, ovšem nikoliv na základě plné moci ze dne 7. 9. 2019, ale až na základě smlouvy o správě pohledávek. 7. Nejvyšší soud posléze dovolání stěžovatelky v záhlaví uvedeným usnesením odmítl a uložil jí zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů dovolacího řízení. Vzhledem k závěrům odvolacího soudu byla stěžovatelkou předestřená otázka kvantitativního posouzení práva advokáta na mimosoudní odměnu za poskytnutí úkonu právní služby v kauzách hromadného vymáhání pohledávek (bez přehledného souboru informací o nich) založena na vlastních skutkových závěrech stěžovatelky, k nimž však odvolací soud nedospěl a na kterých právní posouzení věci nezaložil. Stěžovatelka se v dovolání pokusila o zpochybnění právního posouzení věci, resp. o vlastní právní posouzení vycházející z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud. Přípustnost dovolání podle § 237 zákona č. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.) ale nemůže založit v dovolání formulovaná otázka vycházející z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3349/2017). Stěžovatelka se taktéž dovolávala závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3042/2021, podle nichž mimosmluvní odměna advokáta vypočtená podle advokátního tarifu nepodléhá korektivu dobrých mravů. Podle Nejvyššího soudu přitom přehlédla, že uvedené rozhodnutí bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. III. ÚS 1190/22. Nadto městský soud své zamítavé r