II.ÚS 618/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 618/23 ze dne 4. 12. 2024 Uplatnění korektivu dobrých mravů v soukromém právu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a Pavla Šámala o ústavní stížnosti obchodní společnosti Oblastní nemocnice Kolín, a. s., nemocnice Středočeského kraje, sídlem Žižkova 146, Kolín, zastoupené JUDr. Jiřím Jarošem, Ph.D., advokátem, sídlem Na Pankráci 449/11, Praha 4 - Nusle, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2022 č. j. 33 Cdo 215/2022-899, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. října 2021 č. j. 4 Cmo 183/2020-808, 4 Cmo 184/2020 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. září 2020 č. j. 56 Cm 48/2013-664, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti X, zastoupené Mgr. Pavlem Markem, advokátem, sídlem Na Poříčí 1070/19, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2022 č. j. 33 Cdo 215/2022-899, rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2021 č. j. 4 Cmo 183/2020-808, 4 Cmo 184/2020 a rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2020 č. j. 56 Cm 48/2013-664 bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se proto zrušují. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného soudního spisu se podává, že vedlejší účastnice se účastnila veřejné zakázky na nákup vybavení pro nový pavilon kolínské nemocnice vypsané stěžovatelkou jako zadavatelkou a mimo jiné hrazené z dotace z fondů Evropské unie. Po ukončení zadávacího řízení stěžovatelka a vedlejší účastnice, jako vybraná uchazečka, uzavřely dne 27. 12. 2011 kupní smlouvu v celkové hodnotě 134 383 084 Kč (vč. DPH). Později se uvedená veřejná zakázka stala předmětem trestních řízení v tzv. kauze R. vedených mimo jiné proti vedlejší účastnici či jejímu jednateli, Ř., pro podezření z trestného činu podplácení - ovlivnění uvedené veřejné zakázky. Proto poskytovatel dotace při probíhajícím trestním řízení pozastavil vyplacení její části a z téhož důvodu stěžovatelka část kupní ceny v téže výši vedlejší účastnici včas neuhradila, konkrétně z faktury vystavené na částku 89 248 758 Kč, splatné dne 20. 8. 2012, byla stěžovatelkou uhrazena toliko částka 17 601 509 Kč. Zbývající část proplacena nebyla s ohledem na pochybnosti o platnosti kupní smlouvy. 3. V roce 2019 došlo k pravomocnému zproštění obžaloby Ř., jednatele vedlejší účastnice. Vedlejší účastnice však byla uznána vinnou z trestného činu podplácení v souvislosti s uvedenou veřejnou zakázkou, a to rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") ze dne 31. 1. 2020 sp. zn. 4 T 42/2016 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 21. 6. 2022 č. j. 2 To 127/2020-28029. Po vyplacení části dotace v roce 2020 jejím poskytovatelem stěžovatelka vedlejší účastnici uhradila zbylou část kupní ceny, avšak bez požadovaných sjednaných úroků z prodlení. 4. Následně (v roce 2013) se vedlejší účastnice po stěžovatelce domáhala zaplacení 66 000 000 Kč, se smluvním úrokem z prodlení z této částky ve výši 0,01 % denně od 21. 8. 2012 do zaplacení (t. j. do 10. 1. 2020) a dále částky 290 425 Kč, představující kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 21. 8. 2012 do 31. 1. 2013 z titulu neuhrazené kupní ceny za dodávku zdravotní technologie a mobiliáře, jakož i zajištění instalace, servisu a podpory zdravotní technologie. 5. Krajský soud v Praze dospěl v napadeném rozsudku k závěru, že kupní smlouva nebyla v rozporu s dobrými mravy. Stěžovatelka a vedlejší účastnice uzavřely kupní smlouvu. Šlo o obvyklou sjednanou cenu, ujednání nikoho nezvýhodňují, dohodnuté úroky odpovídají zásadám poctivého obchodního styku a probíhající trestní řízení nemá na věc vliv. Žalobkyně sice sjednané plnění řádně poskytla, žalovaná je bez výhrad převzala a uhradila část kupní ceny, zbývající část ale neuhradila včas z důvodu pozastavení financování projektu vzhledem k trestnímu řízení v tzv. "kauze R.", přičemž namítala, že dotyčná veřejná zakázka byla žalobkyní ovlivněna v její prospěch a uzavřená kupní smlouva je tak absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Ve vztahu k příslušenství původního nároku argumentovala jednáním žalobkyně v rozporu s poctivým obchodním stykem. V průběhu řízení žalovaná část kupní ceny doplatila. Krajský soud napadeným rozsudkem ze dne 3. 9. 2020 č. j. 56 Cm 48/2013-664 uložil stěžovatelce zaplatit vedlejší účastnici úrok z prodlení s povinností zaplatit 66 000 000 Kč jako část kupní ceny (výrok I.). Dále rozhodl, že stěžovatelka je povinna zaplatit žalobkyni částku 290 425 Kč (výrok II.). Výrokem III. a IV. rozhodl o nákladech řízení. 6. Uvedený rozsudek potvrdil Vrchní soud v Praze napadeným rozsudkem. Strany podle něj uzavřely kupní smlouvu podle § 409 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen "obch. zák."), na základě které žalobkyně dodala žalované předmět plnění a žalovaná nesplnila povinnost zaplatit řádně a včas sjednanou cenu za poskytnuté plnění. Námitku žalované o rozporu předmětné kupní smlouvy s dobrými mravy odmítl s tím, že žádné důvody neplatnosti smlouvy neshledal. Ohledně ve smlouvě sjednané ceny (v souvislosti s posouzením otázky, zda kupní cena byla výběrovým řízením určena v objektivně přijatelné (obvyklé) výši k požadované kvalitě) uzavřel, že jde o cenu obvyklou - nezakládající vzájemný nepoměr stran v plnění. K výhradě žalované, která v konání jednatele žalobkyně spočívajícím v ovlivnění veřejné zakázky a poskytnutí úplatku před uzavřením kupní smlouvy spatřovala porušení dobrých mravů, odvolací soud poznamenal, že v době vynesení rozsudku neexistoval pravomocný (odsuzující) rozsudek, kterým by byl vázán (§ 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v rozhodném znění). Kromě toho neshledal, že by žalobkyní byl jakkoliv ovlivněn obsah kupní smlouvy nebo že by smlouva žalovanou znevýhodňovala oproti stavu, kdyby ji uzavřela s jakýmkoliv jiným subjektem účastnícím se veřejné soutěže. Vrchní soud v Praze se tak ve svém rozsudku ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že kupní smlouva není neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť smlouva obsahuje zákonem předpokládané náležitosti a neobsahuje žádné ustanovení, které by se dobrým mravům příčilo. Neplatnost se má posuzovat podle § 39 občanského zákoníku, pouze ve vztahu k obsahu či účelu právního jednání, nikoli k okolnostem, za nichž byl úkon učiněn. 7. Podané dovolání proti němu odmítl Nejvyšší soud napadeným usnesením. Otázkou, posouzení neplatnosti smluv (právních úkonů) výlučně s ohledem na jeho obsah se již Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi zabýval, navíc na posouzení platnosti dotyčné smlouvy z uvedeného důvodu (rozporu se zákonem daným ovlivněním výběru nejvhodnější nabídky) nebylo rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Dovolání nemohlo být úspěšné. K datu rozhodování odvolacího soudu nebylo v trestním řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 42/2016 pravomocně rozhodnuto o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo ho spáchal. Tuto okolnost stěžovatelka ani nezpochybnila. I kdyby bylo v trestním řízení pravomocně rozhodnuto, že žalobkyně poskytla úplatek k získání veřejné zakázky, podle výsledku dokazování v tomto řízení neměla tato okolnost žádný vliv na obsah či rozsah práv a povinností smlouvou sjednaných. 8. Ve vedlejší linii řízení se vedlejší účastnice mezitím rovněž domáhala v roce 2016 po stěžovatelce další žalobou zaplacení 5 647 249,03 Kč s příslušenstvím jako zbylé části kupní ceny. Okresní soud v Kolíně po zastavení řízení v části týkající se zaplacení kupní ceny (po jejím uhrazení stěžovatelkou v roce 2020) mimo jiné uložil stěžovatelce rozsudkem ze dne 22. prosince 2021 č. j. 11 C 154/2016-261 zaplatit vedlejší účastnici 1 524 192,51 Kč jako smluvní úrok z prodlení ve výši 0,01 % denně z dlužné částky části kupní ceny. Okresní soud shledal, že trestní řízení vedená v souvislosti s veřejnou zakázkou předcházející uzavření smlouvy na platnost smlouvy vliv nemají. Smlouva je určitá, její ujednání srozumitelná a plnění z ní nebyla ve vzájemném nepoměru. Smlouva proto není neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jak tvrdí stěžovatelka. Krajsk