II.ÚS 630/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 630/24 ze dne 20. 3. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Evy S. (jedná se o pseudonym), právně zastoupené Mgr. Šárkou Svobodovou, advokátkou, sídlem Jiráskova 1320, Rychnov nad Kněžnou, proti usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 18. ledna 2024 č. j. 0 Nc 1612/2023-92 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. února 2024 č. j. 19 Co 36/2024-123, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou jako účastníků řízení a Jiřího S. a nezletilého Jana S. (jedná se o pseudonym), v řízení před opatrovnickými soudy zastoupeného opatrovníkem městem Rychnov nad Kněžnou, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi mělo dojít k porušení jejích práv zaručených čl. 10 odst. 1 a odst. 2, čl. 32 odst. 1 a odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (dále jen "okresní soud") napadeným usnesením nařídil předběžné opatření, kterým svěřil nezletilého Jana do doby pravomocného skončení řízení o úpravu poměrů do péče otce (výrok I). Matce nařídil přispívat na jeho výživu částkou 1 500 Kč měsíčně, splatnou do 5. dne v měsíci předem k rukám otce (výrok II). Okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí zrekapituloval dosavadní průběh řízení, ve kterém se řeší úprava poměrů nezletilých dětí S. Zrekapituloval také návrh otce na nařízení předběžného opatření, který byl odůvodněn zejména tím, že (zkráceně řečeno) se matka nechová k nezletilému Janovi hezky, což vyvrcholilo tím, že v neděli 7. 1. 2024 ho fyzicky potrestala tak, že nezletilý měl známky poranění (škrábance, modřiny, bouli ve vlasech). Okresní soud dále obsáhle citoval zprávu opatrovníka nezletilého ze dne 17. 1. 2024, kterou si vyžádal k prověření tvrzení otce. Poukázal na zjištění o problematických vztazích v rodině, zejména mezi rodiči, které jsou řešeny formou psychologických konzultací, jakož i na vyjádření nezletilého Jana dne 12. 1. 2024 před opatrovníkem, kdy nezletilý Jan potvrdil své napadení matkou a vyjádřil přání se k matce nevracet v rámci dosavadní mimosoudně dohodnuté střídavé péče. Poranění nezletilého po trestání matkou měl okresní soud zdokumentována též lékařskou zprávou. Okresní soud na základě zjištěných skutečností dovodil, že jsou splněny podmínky pro nařízení předběžného opatření spočívajícím v předběžném svěření nezletilého Jana do péče otce. Dovodil, že ten aktuálně nemá s matkou dobré vztahy, zejména poté, co byl nepřiměřeně fyzicky potrestán a vrátit se k ní nechce. S otcem má vztahy lepší, chce být u něho. Nařízením předběžného opatření okresní soud sledoval zájem nezletilého, když shledal, že existuje vážná obava o řádný vývoj nezletilého v době, kdy je v péči matky. 3. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") napadené usnesení okresního soudu potvrdil. Dovodil, že v nynější situaci se jeví vhodným ustálit poměry nezletilého Jana ve smyslu ukončení střídání různých výchovných prostředí a dočasně ho formou předběžného opatření svěřit do zatímní péče otce. S tím pak souvisí i odvozená povinnost matky přispívat na výživu nezletilého Jana alespoň prozatímní částkou 1 500 Kč měsíčně. Z obsahu spisu je podle soudu zřejmé, že mezi rodiči probíhá intenzivní spor o úpravu poměrů jejich nezletilých dětí a vztahy v rodině, zejména vztahy mezi rodiči navzájem, jsou značně vyhrocené a narušené. Z obsahu opatrovnického spisu i vedeného trestního řízení je zřejmé, že v rodině docházelo k fyzickému násilí, otec je aktuálně prošetřován pro podezření ze spáchání trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 a odst. 2 písm. d) trestního zákoníku. Rodinná situace měla nepochybně vliv na psychiku nezletilých dětí včetně Jana. Z doposud nashromážděných listinných důkazů měl okresní soud dostatek informací, že nezletilý Jan rodinnou situací trpí, což se projevovalo i jeho problematickým chováním doma a ve škole. Jakkoliv je pozitivní snaha o nastavení střídavé péče, na které se rodiče mimosoudně dohodli na základě psychologických intervencí a dalších konzultací, ukázalo se zejména po incidentu mezi matkou a nezletilým Janem dne 7. 1. 2024, že vztah nezletilého Jana k matce je horší než vztah k otci, matku nerespektuje a nechce u ní být. Vztah nezletilého Jana k otci zřejmě není zásadně ovlivněn ani tím, že byl svědkem chování otce vůči matce. Z opatrovnického spisu také nevyplývá, že by se otec násilně projevoval vůči svým nezletilým dětem. 4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že předběžné opatření bylo vydáno v rozporu s právní úpravou, neboť bylo nařízeno do doby pravomocného skončení řízení o úpravu poměrů. Krajský soud pochybení okresního soudu nenapravil a dokonce se argumentací stěžovatelky, kterou v odvolání uplatnila, vůbec nezabýval. Oba soudy rozhodly o omezení práv stěžovatelky v přímém rozporu se zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "z. ř. s."), konkrétně s § 452 odst. 3 ve spojení s § 459 z. ř. s. Stěžovatelka také namítá, že oba soudy rozhodly o předběžném svěření nezletilého do péče otce, přestože nebyly splněny zákonné předpoklady stanovené v § 102 odst. 1 o. s. ř. Předběžné opatření může být nařízeno, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků. Tato potřeba v řízení ve věcech péče o nezletilé dítě vyvstává, pokud by bez takového opatření mohla vzniknout nějaká závažná a těžko odstranitelná újma s ohledem na řádnou výchovu a výživu dítěte. Takový skutkový stav však v předmětné věci nenastal. K ústavní stížnosti stěžovatelka připojila rovněž návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí a v doplnění ústavní stížnosti ze dne 13. 3. 2024 požádala Ústavní soud o projednání ústavní stížnosti mimo pořadí, ve kterém ji Ústavní soud obdržel (§ 39 zákona o Ústavním soudu). 5. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že zákon o Ústavním soudu rozeznává v § 43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě. 6. Ústavní soud považuje předně za nezbytné podotknout, že k soudním rozhodnutím v rodinně právních věcech přistupuje velmi rezervovaně. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak v kombinaci s omezeným přezkumem předběžného opatření jako rozhodnutí zatímní povahy velmi zúžen, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc koncentruje pouze na posouzení toho, zda v případě napadeného rozhodnutí nejde o extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na naprosté libovůli, resp. které by jinak zasáhlo do práva účastníka řízení na soudní ochranu. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně dovodil, že rozhodování o návrhu na vydání (nařízení) předběžného opatření, a tedy i hodnocení toho, zda jsou v daném případě splněny podmínky pro jeho vydání, změnu či zrušení, je především věcí obecných soudů. 7. Ústavní soud ve vztahu k možnosti, že předběžné opatření (jako opatření prozatímní povahy) zasáhne do základních práv a svobod účastníků řízení již uvedl, že ji obecně vyloučit nelze; současně však zdůraznil, že předběžná opatření zpravidla nedosahují takové intenzity, aby mohla zasáhnout do ústavně zaručených práv jedné či druhé strany, neboť při rozhodování o nařízení předběžného opatření se nerozhoduje o právech a povinnostech účastníků s konečnou platností, nýbrž jde o opatření dočasného charakteru, jímž není prejudikován konečný výsledek sporu. Jeho účelem je zatímní úprava práv a povinností, která nevylučuje, že ochrana práv dotčenému účastníku bude posléze poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 14. 9. 1994 sp. zn. IV. ÚS 43/94 (N 41/2 SbNU 27), usnesení ze dne 29. 3. 2000 sp. zn. IV. ÚS 488/99, ze dne 8. 11. 2000 sp. zn. IV. ÚS 115/2000, ze dne 14. 6. 2007 sp. zn. II. ÚS 44/06, a mnohá další]. Ústavní soud