II.ÚS 636/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 636/21 ze dne 29. 6. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti JARIDES Group s.r.o., IČO 24283045, se sídlem Lannova 2061/8, Praha 1, zastoupené JUDr. Pavlem Roubalem, advokátem se sídlem Otýlie Beníškové 1664/14, Plzeň, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2021, sp. zn. 61 To 798/2020, usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 7. 12. 2020, č. j. 1 KZN 470/2019-525, usnesení Generálního ředitelství cel ze dne 16. 9. 2020, č. j. GŘC-1795-301/TČ-2019-835330, vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 16. 2. 2021. č. j. 4 SPR 36/2020-20, a vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 5. 1. 2020, č. j. 1 VZN 1919/2020-46, za účasti Městského soudu v Praze, Vrchního státního zastupitelství v Praze, Městského státního zastupitelství v Praze a Generálního ředitelství cel, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení předmětu řízení 1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 3. 2021, která splňuje procesní náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví vymezených rozhodnutí Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"), Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen "VSZ"), Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen "MSZ") a Generálního ředitelství cel, neboť jimi dle jejího názoru došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv dle čl. 11 odst. 1, 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 26 Listiny, dle čl. 36 odst. 1 Listiny a také k porušení zásady legality dle čl. 2 odst. 2 Listiny. II. Rekapitulace skutkového stavu a procesního vývoje 2. Napadeným usnesením Generální ředitelství cel dle § 79g odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zajistilo jako náhradní hodnotu peněžní prostředky na bankovních účtech specifikovaných ve výroku odkazovaného usnesení, jejichž majitelkou je stěžovatelka, a to až do výše 35 647 219 Kč a případně též peněžních prostředků na tento účet došlých, a to včetně příslušenství. 3. Generální ředitelství cel zajištění provedlo proto, že stěžovatelku podezřívalo ze zapojení do páchání trestného činu zkrácení daně dle § 240 odst. 1, 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákoník"), spočívajícího, zjednodušeně řečeno, v uplatňování fiktivních účetních dokladů mezi několika společnostmi za účelem následného neoprávněného uplatnění nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty. Škoda způsobená trestnou činností byla v tomto usnesení předběžně vyčíslena na 35 647 219 Kč s tím, že protože v době jeho vydání pokračovala, mělo Generální ředitelství cel za to, že celkové vyčíslení škody bude vyšší. Stěžovatelka podala proti tomuto usnesení stížnost, která však byla zamítnuta usnesením městského soudu ze dne 15. 10. 2020, č. j. 61 To 656/2020, jež stěžovatel napadl ústavní stížností. Tu odmítl Ústavní soud usnesením sp. zn. IV. ÚS 3157/20 ze dne 1. 12. 2020. 4. Stěžovatelka žádostí ze dne 26. 10. 2020 požádala o zrušení zajištění bankovních účtů dle § 78f odst. 2 trestního řádu. To zdůvodnila tím, že majetek zajištěný u dalších osob, které se měly dopustit předmětného trestného činu, přesahoval zajištěnou částku. To stěžovatelka dovozovala z tiskové zprávy Celní správy České republiky k akci CANIS, v níž je uvedeno, že dohromady byly zajištěny prostředky ve výši 42 423 397,88 Kč. Tuto žádost zamítlo MSZ napadeným usnesením. Proti němu podala stěžovatelka stížnost, již zamítl městský soud svým napadeným usnesením. 5. Ve dnech 25. 9. 2020, 30. 9. 2020 a 23. 12. 2020 podala stěžovatelka návrh na povolení provedení úkonů týkajících se zajištěných peněžních prostředků dle § 79g odst. 2 trestního řádu. O prvých dvou návrzích bylo rozhodnuto usnesením MSZ ze dne 14. 10. 2020, č. j. 1 KZN 470/2019-374, tak, že provedení úkonu nebylo povoleno. Ke stěžovatelčině stížnosti proti tomuto usnesení je městský soud zrušil a uložil státní zástupkyni MSZ, aby o úkonech rozhodla znovu. Ta tak učinila až usnesením ze dne 18. 2. 2021, č. j. 1 KZN 470/2019-670, a to tak, že vybrala část plateb, které stěžovatelka navrhovala, a zamítla jejich provedení, neboť již byly stěžovatelkou v mezidobí uhrazeny z jiných zdrojů. O zbytku plateb dle stěžovatelčina tvrzení dosud nerozhodla. Stěžovatelka tak dne 20. 12. 2020 podala stížnost na průtahy v postupu státní zástupkyně MSZ dle § 16b odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství"), a rovněž podnět k výkonu dohledu dle § 12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství. Oba tyto podněty byly napadenými vyrozuměními zamítnuty. III. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka nejprve rekapituluje průběh řízení před obecnými soudy, jak byl nastíněn výše, následně formuluje proti napadeným rozhodnutím následující námitky: 1) nevyčíslení výše škody vůči stěžovatelce; 2) navýšení zajištění prostředků nad částku uvedenou v napadeném usnesení Generálního ředitelství cel; 3) nepřiměřenou délku zajištění; 4) průtahy s rozhodnutím o návrzích stěžovatelky; 5) nevypořádání se se stěžovatelčinými námitkami. 7. Ad 1) stěžovatelka namítá, že až do dnešního dne vůči ní nebyla výše škody specifikována, přičemž orgány činné v trestním řízení nekonkretizují výši zajištěné náhradní hodnoty podle závislosti na individuálním podílu připadajícím eventuálně na stěžovatelku. Míra údajného zapojení stěžovatelky do údajné trestné činnosti by plné výši škody ani zdaleka neodpovídala. Ve vztahu k usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti pak stěžovatelka připomíná, že žádné nedostatky v oddílech B3 kontrolního hlášení k dani z přidané hodnoty se stěžovatelky netýkají, jak nesprávně uvádí usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelky. 8. Ad 2) stěžovatelka uvádí, že bez jakéhokoliv právního podkladu došlo k navýšení zajištění částky o 6 776 187,88 Kč, neboť dle tiskové zprávy Celní správy České republiky k operaci "CANIS" ze dne 21. 9. 2020 byla v předmětném trestním řízení zajištěna částka celkem 42 423 397,88 Kč. Pro takové navýšení však chybí právní titul. To potvrdilo i napadené usnesení MSZ v bodě 11, přičemž v uvedené částce navíc vůbec nejsou zahrnuty prostředky ve výši 9 900 000 Kč, které byly zajištěny finanční správou a pravděpodobně již i exekvovány. O tuto částku tedy měla být dle stěžovatelky ihned ponížena celková výše zajištěných prostředků. Stěžovatelka přitom nemá přístup do spisu, aby zjistila relevantní informace. 9. Zajištěný majetek dalších osob, které se měly dopustit předmětné trestné činnosti, zjevně přesahuje částku 35 647 219 Kč, proto není třeba zajišťovat prostředky stěžovatelky. Výkladem zastávaným orgány činnými v trestním řízení by ad absurdum mohlo docházet i k tomu, že by do uvedené částky mohly být zajištěny prostředky samostatně na účtech každé zainteresované osoby, tedy dohromady do výše 175 000 000 Kč, ačkoliv zjištěná škoda je v celkové výši 35 647 219 Kč. Dle stěžovatelky je pak nesprávný právní názor MSZ, že obsahuje-li odůvodnění napadeného usnesení Generálního ředitelství dovětek, že výše škody bude ještě upravena, jen na základě toho by bylo možno zajistit majetek ve větším rozsahu než uvedeném ve výroku odkazovaného usnesení. K žádnému "přezajištění" přitom nedošlo. 10. Námitku ad 3) stěžovatelka blíže nespecifikuje. 11. Ad 4) stěžovatelka vytýká orgánům činným v trestním řízení, že ač podala dne 25. 9. 2020 a 30. 9. 2020 návrh na povolení provedení nutných provozních plateb a platby daně z přidané hodnoty, které dozorová státní zástupkyně MSZ zamítla usnesením ze dne 14. 10. 2020, jež však zrušilo usnesení městského soudu ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 61 To 689/2020, za dobu více než 50 dnů dozorová státní zástupkyně MSZ o tomto návrhu nerozhodla. Dle stěžovatelky by se na její věc mělo analogicky vztahovat ustanovení § 79f odst. 2 trestního řádu a o jejím návrhu mělo být rozhodnuto neodkladně, tedy bez jakýchkoliv průtahů. Ke stejnému závěru vede i § 2 odst. 4 trestního řádu. Celkově tak k prodlení došlo v délce 84, resp. 79 dní od podání návrhů, což je dle stěžovatelky již neakceptovatelně dlouhá doba, neomluvitelná ani složitostí věci. Dle stěžovatelky pak nebylo o jejích návrzích rozhodnuto v plném rozsahu ke dni 9. 3. 2021 ani za dobu 165 a 160 dní ohledně návrhů ze dne 25. 9. 2020 a 30. 9. 2020 a ve vztahu k návrhu ze dne 23. 10. 2020 po dobu 76 dní. 12. Ad 5) stěžovatelka upozorňuje s odkazem na judikaturu Ústavního soudu, že v případě napadených rozhodnutí se orgány činné v trestním řízení adekvátně a racionálně logickým