II.ÚS 639/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 639/26 ze dne 25. 3. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Martina Smolka o ústavní stížnosti stěžovatele R. V., zastoupeného Mgr. Janou Libusovou, advokátkou, sídlem Čeňka Zemana 1716, Louny, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 61 Co 4/2026-1258 ze dne 15. ledna 2026 a výroku I usnesení Okresního soudu Plzeň-město č. j. 22 Nc 25/2024-1245 ze dne 22. prosince 2025, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město, jako účastníků řízení, a A. D. a nezletilých D. V. a P. V., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatel tvrdí, že rozhodnutími, označenými v záhlaví a v tam uvedeném rozsahu, soudy porušily jeho právo zaručené v čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a s čl. 3 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte. Domáhá se zrušení shora označeného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni a žádá o přednostní projednání věci z důvodu zásahu do práv dětí s nerovnoměrným vývojem. 2. Stěžovatel (otec) a vedlejší účastnice (matka) jako rodiče nezletilých vedlejších účastníků (chlapci) nikdy nežili společně. O péči o chlapce usilují oba. Chlapcům - dvojčatům - je sedm let a jsou dětmi se specifickými potřebami. Jeden z nich trpí smíšenou formou vývojové dysfázie, druhý má těžší neurovývojové postižení. 3. K návrhu matky nařídil Okresní soud Plzeň-město 13. září 2024 předběžné opatření, jímž svěřil chlapce do zatímní péče matky. Otec se obrací na Ústavní soud v posledním roce a čtvrt již potřetí. Okresní soud doposud nevydal meritorní rozhodnutí a poměry upravoval postupně nařizovanými a prodlužovanými předběžnými opatřeními. V současnosti otec pečuje o chlapce od čtvrtka lichého týdne 17.30 hodin do neděle lichého týdne do 18.00 hodin. V řízení byl vypracován znalecký posudek z oboru psychologie dětí a vztahové problematiky rodiny, soudu byl doručen 24. listopadu 2025. Jak plyne z aplikace infoSoud, jednání nařízená na 9. prosince 2025 a 22. ledna 2026 se nekonala. Jednání se konalo 19. února 2026 a bylo odročeno na 9. dubna 2026. O návrhu otce na vydání prozatímního rozhodnutí ze dne 22. února 2026 okresní soud zatím nerozhodl. 4. Okresní soud napadeným usnesením zamítl návrh otce na nařízení předběžného opatření, a to svěření chlapců do péče otce od neděle 18.00 hodin do čtvrtka 18.00 hodin v každém týdnu, eventuálně v každém lichém týdnu od neděle předcházející lichému týdnu od 18.00 hodin do neděle lichého týdne 18.00 hodin (výrok I). Výrokem II nařídil, že v období zimních prázdnin 2025 se nerealizuje běžný styk a chlapci se předávají do péče otce od 28. prosince 2025 18.00 hodin do 4. ledna 2026 18.00 hodin s místem převzetí a předání v místě bydliště matky. 5. Okresní soud konstatoval, že otec se domáhá zatímní úpravy střídavé péče, ač znalkyně střídavou péči zásadně nedoporučila, zdůraznila nutnost minimalizace zátěže změnou prostředí. Neztotožnil se v daném okamžiku s tím, že je taková změna v zájmu chlapců a že je dostatečně osvědčena neodkladnost takové úpravy. Oba rodiče mají přiměřeně vyvážený rozsah péče, děti navštěvují jedno před/školní zařízení. Otcem navrhovaná péče by byla nepřiměřeným experimentem. 6. Krajský soud k odvolání otce napadeným usnesením potvrdil výrok I usnesení okresního soudu. Uzavřel, že samotné závěry znaleckého posudku - tedy že se otec jeví oproti matce vhodnějším vychovatelem chlapců - nejsou důvodem pro přijetí nové zatímní úpravy. Upozornil, že potřeba zatímní úpravy musí být prokázána dostatečným způsobem a že soud by měl zásadně rozhodovat meritorním rozhodnutím. Rozsah kontaktu hodnotil jako způsobilý zabránit nežádoucímu odcizení chlapců a otce a zdůraznil, že je nařízeno jednání na 19. února 2026, při němž má být proveden důkaz znaleckým posudkem a znalkyně vyslechnuta. Jinými slovy lze očekávat rozhodnutí ve věci samé a soud může vyslovit i předběžnou vykonatelnost rozhodnutí. Podotkl, že v případě hrozícího dalšího oddálení vydání rozhodnutí ve věci samé by mohla být namístě nová zatímní úprava formou prozatímního rozhodnutí. 7. Otec v obsáhlé ústavní stížnosti shrnuje postup řízení před a po podání první (odmítnuté usnesením sp. zn. III. ÚS 167/25 ze dne 30. června 2025) a druhé (odmítnuté usnesením sp. zn. IV. ÚS 3409/25 ze dne 10. prosince 2025) ústavní stížnosti. Ohledně napadených rozhodnutí tvrdí, že se obecné soudy dopustily extrémního formalismu, neboť pro konkrétní úpravu postačovalo osvědčení skutečností, což znalecký posudek naplňuje. Nadto nevycházely ze stavu ke dni vydání rozhodnutí, ale ze stavu ke konci května 2024, čímž nerespektovaly jednoznačně znějící normu. Otec má za to, že obecné soudy dezinterpretují nezbytnost ve vztahu k zatímním úpravám a zbytečně rodičovský konflikt eskalují. Připomněl, že každé prodloužení nežádoucího stavu musí být pečlivě odůvodněno, což obecné sody neučinily. Nevyhověním návrhu otce obecné soudy fixují předběžnou úpravu poměrů přesahující zákonem předvídanou maximální délku a vytváří kvazi-definitivní rozhodnutí. Tím porušují závaznost nálezů Ústavního soudu, konkrétně k tomu odkázal na nález sp. zn. I. ÚS 618/05 ze dne 7. listopadu 2006. 8. Dále otec považuje odůvodnění krajského soudu za jasnou diskriminaci na základě pohlaví, protože otec, ač shledán znalkyní jako způsobilejší vychovatel, pečuje o chlapce jen 3 ze 14 dnů, a přesto krajský soud jeho návrh zamítl. Zásadní vadu spatřuje otec v tom, že se krajský soud nezabýval nejlepším zájmem dětí. Otec závěrem vyjadřuje obavu, že jeho návrh ze dne 22. února 2026 na vydání prozatímního rozhodnutí okresní soud zamítne a asymetrickou úpravu péče ve prospěch matky vtělí do rozsudku ve věci samé. 9. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný a jsou splněny i ostatní procesní předpoklady pro řízení o ústavní stížnosti. 10. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinně-právních věcech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet nejen zájmy rodičů, ale zejména zájem dítěte (čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte), který má být vždy prioritním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí [např. nález sp. zn. I. ÚS 3216/13 ze dne 25. září 2014]. 11. Se značnou mírou rezervovanosti Ústavní soud přistupuje k přezkumu zvláště u předběžných opatření a tato rozhodnutí podrobuje pouze tzv. omezenému testu ústavnosti. Přestože způsobilost předběžných opatření zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení obecně vyloučit nelze, jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků nezasahují konečným způsobem a není jimi ani prejudikován konečný výsledek sporu. Jejich účelem je naopak zatímní úprava, která nevylučuje, že ochrana základních práv bude poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci. Ústavnímu soudu tedy z hlediska ústavněprávního nikterak nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů stran důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, přezkum soustředí v podstatě jen na ta případná pochybení obecných soudů, v jejichž důsledku by takovéto rozhodnutí postrádalo zákonný základ (čl. 2 odst. 2 Listiny), nevydal by je příslušný orgán (čl. 38 odst. 1 Listiny), nebo by v něm bylo možno spatřovat svévoli (čl. 1 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) [např. nález sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. listopadu 1999 či usnesení sp. zn. I. ÚS 389/23 ze dne 18. dubna 2023, sp. zn. IV. ÚS 3262/22 ze dne 6. prosince 2022 a mnohá další). Ve vztahu k zamítnutí návrhu to platí obdobně. 12. Ústavní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí obecných soudů je z ústavněprávního hlediska ještě udržitelné, jak rozvine dále. Napadená usnesení byla vydána na zákonném základě příslušným orgánem a nevykazují znaky libovůle či svévole. V řízení o předběžném opatření, které má přechodný a dočasný charakter, je rozhodovací prostor soudů omezen na bezprostřední řešení aktuální situace. Oproti nálezu, na nějž otec odkazuje, je situace v souzené věci odlišná právě tím, v jaké fázi se řízení nachází - tedy těsně před rozhodnutím okresního soudu ve věci samé. Z napadených usnesení se jeví, že věc již "dozrála" a okresní soud by měl být schopen na podkladě všech důkazů rozhodnout. 13. Ústavní soud nepřehlíží, že otec velmi intenzivně usiluje o péči o chlapce a má upřímný zájem o jejich blaho a o nejlepší možné podmínky pro jejich vzdělání a vývoj. Z toho pramení i zvýšená procesní aktivita otce. Je lidsky pochopitelné, že otec vyjadřuje vůči oběma obecným soudům silnou nedůvěru a netrpělivost s ohledem na délku řízení přesahující