II.ÚS 648/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 648/24 ze dne 10. 9. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Pavla Šámala ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. Š., zastoupené Mgr. Alešem Buriánkem, advokátem se sídlem Vodičkova 28, Praha 1, proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 19. dubna 2022 č. j. 4 T 34/2021-4263, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 25. ledna 2023 č. j. 14 To 289/2022-4474 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2023 č. j. 7 Tdo 989/2023-4561, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. 1. Ústavnímu soudu byl dne 6. 3. 2024 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, a to pro tvrzený rozpor s čl. 36 Listiny základních práv svobod. 2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o ÚS. II. 3. Ústavní stížností napadeným rozsudkem nalézacího soudu byla stěžovatelka uznána vinnou spácháním přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 a 2 tr. z. a byl jí uložen trest odnětí svobody v trvání 1 roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou let. Dále byl stěžovatelce uložen zákaz činnosti ve formě zákazu povolání lékařky v oblasti pediatrie, a to v trvání dvou let. O stěžovatelkou podaném odvolání rozhodl krajský soud tak, že jej zamítl. Následně podané dovolání Nejvyšší soud odmítl. 4. Deliktního jednání, jež jí bylo obecnými soudy kladeno k tíži, se měla stěžovatelka zjednodušeně řečeno dopustit tím, že když byla dne 14. 5. 2017 v čase okolo 00:57 hod. přivolána v Pardubické nemocnici zdravotní sestrou A. Ch., jakožto službu konající dětská lékařka s odbornou způsobilostí k výkonu povolání, před absolvováním základního kmene, tzv. L1, která měla povinnost zhodnotit stav pacienta Jana B. (jedná se o pseudonym), který byl na témže oddělení hospitalizován po operačním zákroku spočívajícím v adenotomii a oboustranné tonzilotomii a rozhodnout o dalším postupu, tudíž měla poskytnout pacientovi, který kašlal a masivně krvácel z ústní dutiny, okamžitou lékařskou pomoc, jednala v rozporu s medicínskými postupy, s nimiž se seznámila v rámci školení o neodkladné péči a kardiopulmonální resuscitaci. Poškozený měl být přitom verbálně zklidněn a uveden do polohy, aby krev z jeho úst mohla vytékat a nedošlo tak k její aspiraci, a to přímo na dětském oddělení, případně jej takto základním způsobem mohla ošetřit na blízké vyšetřovně, eventuálně mu začít odsávat krev z ústní dutiny a zajistit u něj žilní vstup a současně měla zajistit neprodlené telefonické vyrozumění o nastalé akutní situaci u poškozeného a přivolání služebně staršího a nad ní dozor konajícího lékaře kategorie L3, primáře M. Š., toho času konajícího ústavní pohotovostní službu na dětském a novorozeneckém oddělení, a dále službu konajícího lékaře specialistu z ORL, toho času R. M., případně resuscitační tým (tj. ARO), a to vzhledem k rozsáhlému krvácení z dutiny ústní a s tím spojenými riziky, tj. ohrožení života poškozeného, kterých si jako vystudovaná a dva roky pracující dětská lékařka musela být vědoma, když správně usoudila, že takové velké až masivní krvácení není schopna sama zastavit, svým postupem také měla za součinnosti její osobou úkolovaných zdravotních sester předejít odchodu matky se synem z dětského oddělení, resp. rizikovému přesunu pacienta na ORL ambulanci, namísto výše uvedeného postupu zvolila variantu přesunu na ORL ambulanci, když u sesterského pultu, poté co vizuálně prohlédla pacienta, před přítomnými prohlásila, že se půjde na ORL, aniž by telefonicky informovala službu sloužícího specialistu ORL, R. M., načež matka pacienta krátce po 01:00 hod. se synem prošla otevřenými dveřmi z oddělení na chodbu a vydala se s ním pěšky, nejspíše v náručí, po schodech směrem o dvě patra níže vzdálené ORL ambulance, doprovázená sestrou B. Š., která jí při cestě odemykala dveře, čímž stěžovatelka jednala v rozporu s povinnostmi jí vyplývajícími z ust. § 49 odst. 1 písm. a), b) z.č. 372/2011 Sb., a dále v rozporu s tím, o čem byla zaměstnavatelem v rámci školení o neodkladné péči a kardiopulmonální resuscitaci poučována, konkrétně jak postupovat při závažném zhoršení zdravotního stavu pacienta vyžadujícího urgentní vyšetření lékařem, kterému odpovídá i masivní krvácení dítěte do ústní dutiny - nutnost zhodnotit jeho zdravotní stav a současně volat specializovanou pomoc. Dále měla stěžovatelka jednat v rozporu s povinnostmi vyplývajícími z její pracovní náplně a z odborných kompetencí rozdělených na dětském oddělení, neboť jakožto lékařka kategorie L1 byla povinna o komplikacích, které zjistila u poškozeného, informovat nad ní dozor vykonávajícího a zároveň ústavní pohotovostní službu konajícího lékaře kategorie L3, přičemž sice jednala podle zavedené nepsané zvyklosti - podle níž musí být dětští pacienti, hospitalizovaní v rámci pooperační péče po ORL výkonech na dětském oddělení, pakliže u nich nastanou krvácivé pooperační komplikace, vyšetření a ošetření specialistou z ORL, k čemuž dochází zpravidla v ORL ambulanci, kam je třeba je transportovat na lůžku či v křesle - ale nedodržela zažitý způsob transportu a zmíněný úzus nesprávně aplikovala. Po odchodu matky s poškozeným na ORL ambulanci se za nimi vydala i stěžovatelka, na schodech se však vrátila a uložila A. Ch., která zůstala na dětském oddělení, aby vyrozuměla ORL, o což se jmenovaná pokusila, zvolila však nesprávné telefonní číslo, neboť volala do ORL ambulance, v níž však není u telefonu příslušná sestra nepřetržitě 24 hodin (neboť má pro takové účely u sebe služební mobilní telefon), tudíž se tam nedovolala, což ještě Š. zaslechla a vydala se zpět za pacientem, přičemž bezprostředně poté se Ch. podařilo zřejmě krátce po 01:00 hod. dovolat na jiné oddělení ORL, a to zdravotní sestře B., která nato informovala službu konajícího lékaře ORL R. M. V důsledku uvedeného profesního selhání stěžovatelky nebyla ambulance ORL včas odemčena, včas nebyl vyrozuměn o příchodu masivně krvácejícího pacienta ani službu konající lékař ORL a stejně tak nebyl o situaci zpraven a přivolán nad Š. dozor vykonávající primář Š., ani nebyl povolán resuscitační tým. Mezitím v čase mezi 01:04:27 až 01:04:31 hod. dorazil poškozený v doprovodu matky před neobsazenou ORL ambulanci (doprovázeni sestrou Š.). Za nimi v čase 1:04:39 hod. přišla lékařka Š., která po zjištění, že dveře ambulance jsou zamčené obratem z místa odešla, aby sama zajistila ORL lékaře a otevření ORL ambulance, když si služební mobil, který měla povinnost mít v rámci ÚPS neustále u sebe, zapomněla na lékařském pokoji a ponechala tak pacienta sedícího na sedačce a stále více kašlajícího krev, jehož stav tak začínal být kritický, neboť bylo otázkou času, kdy mu začnou selhávat životní funkce, na chodbě bez jakéhokoliv lékařského dozoru a jakékoliv lékařské péče, ačkoliv měla zhodnotit jeho stav a poskytnout mu první pomoc, spočívající v uklidnění rozrušeného pacienta a přítomné zoufalé matky a v zajištění polohy pacienta v takové poloze, aby mu mohla krev z úst volně vytékat ven, současně měla uložit přítomné sestře Š. pokyn k sehnání ORL specialisty a zároveň přivolání ARO týmu, čímž Š. porušila povinnost pro ni plynoucí z § 49 odst. 1 písm. a), b) z.č. 372/2011 Sb., a současně jednala v rozporu s medicínskými postupy, s nimiž se seznámila v rámci školení o neodkladné péči a kardiopulmonální resuscitaci. 5. Ke shora parafrázované skutkové větě nalézacího soudu stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že se v takové životní situaci ocitla poprvé a rozhodla se postupovat podle zažitého postupu, kdy se krvácející pacient po ORL zákroku přesune na ORL ambulanci, kde si jej převezme ORL specialista, který jediný je schopen takovýto typ krvácení zastavit. Zatímco se stěžovatelka snažila nalézt transportní prostředek, aby mohla pacienta na ORL dovézt, vydala se matka s nezletilým do ambulance pěšky po schodech. Její opakovanou výzvu k návratu tito neposlechli. Stěžovatelka uvedla, že instruovala Ch., aby telefonicky kontaktovala ORL lékaře a dozorujícího lékaře Š. Zdravotní sestra se mu však nemohla dovolat. Stěžovatelka následovala pacienta a následně běžela na infekční oddělení, kde byl telefon a požádala přítomnou sestru o všechna čísla na ORL a snažila se tam bezúspěšně dovolat. Rovněž pak telefonovala s ARO týmem a sdělila jim, ať jsou připraveni k případnému zásahu. Následně běžela zpět za pacientem a ve dveřích se v čase 01:07:56 hod. setkala s ORL specialistou M., který převzal péči o pacienta, který byl v době příchodu lékaře při vědomí, seděl