II.ÚS 660/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 660/25 ze dne 16. 4. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky Hany Podrabské, zastoupené JUDr. Michaelou Strnadovou, advokátkou, sídlem Ostrovského 253/3, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2024 č. j. 28 Cdo 2010/2024-253, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2024 č. j. 53 Co 53/2024-194 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 4. ledna 2024 č. j. 8 C 21/2023-169, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 7, jako účastníků řízení, a 1) JUDr. Oldřicha Petráčka, 2) obchodní společnosti Transakta a. s., sídlem Lodžská 399/26, Praha 8 - Bohnice, 3) Ing. Martina Podrabského, 4) Jany Podrabské, 5) Lenky Podrabské a 6) Lucie Podrabské, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 96 odst. 1 Ústavy, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že v předmětné věci se stěžovatelka jako pozůstalá manželka žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 7 (dále je "obvodní soud") dne 7. 10. 2022 ve 21 hodin 49 minut domáhala pod celkem jedenácti petity několika určení souvisejících se závazky zůstavitele, jejího manžela. Obvodní soud uplatněné žalobní nároky usneseními ze dne 22. 12. 2022 č. j. 8 C 335/2022-62 a ze dne 3. 2. 2023 č. j. 8 C 335/2022-89 vyloučil k několika samostatným řízením. Předmětem řízení vedeného u obvodního soudu pod sp. zn. 8 C 21/2023 (kterého se podaná ústavní stížnost týká) zůstala část žalobního návrhu o určení, že ke dni úmrtí zůstavitele neexistoval právní vztah (či právo) založený smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 25. 10. 2011, uzavřený mezi obchodní společností REPHANA REALITY, a. s., a obchodní společností Transakta a. s. Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze (dále jen "městský soud"), téhož dne v 11 hodin 21 minut se táž žalobkyně (stěžovatelka) domáhala vůči totožným účastníkům mimo jiné určení, že ke dni 25. 10. 2011 neexistoval právní poměr (či právo) založený stejnou smlouvou o postoupení pohledávky, jež byla popsána výše (věc je u městského soudu vedená pod sp. zn. 68 Cm 133/2022). 3. V záhlaví uvedeným usnesením obvodní soud řízení ve věci vedené pod sp. zn. 8 C 21/2023 zastavil (výrok I.) a dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II. až IV.). Obvodní soud dospěl k závěru, že žaloby podané jednak u tohoto soudu a jednak u městského soudu pod sp. zn. 68 Cm 133/2022 se týkají stejného předmětu sporu a že i účastníci řízení jsou totožní (skutečnost, že městský soud na návrh stěžovatelky přibral do řízení další žalovanou Helenu Divišovou, na uvedeném závěru nic nezměnila). Obvodní soud proto dovodil, že je dána překážka věci zahájené (litispendence) podle § 83 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), která brání tomu, aby bylo v tomto později zahájeném řízení pokračováno. Jelikož žaloba u městského soudu byla podána dříve, obvodní soud předmětné řízení vedené pod sp. zn. 8 C 21/2023 podle § 104 o. s. ř. zastavil, neboť jde o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit. 4. Proti usnesení obvodního soudu podaly stěžovatelka a vedlejší účastnice 6) jako žalovaná 6) odvolání. Městský soud usnesení obvodního soudu napadeným usnesením potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky II. a III.). Městský soud se ztotožnil s obvodním soudem, že v obou řízeních se stěžovatelka na základě stejného skutkového stavu domáhá určení neexistence stejných právních poměrů či práva, a to z totožné smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 25. 10. 2011. Obvodní soud správně vyhodnotil i otázku okruhu účastníků obou řízení. Městský soud proto přisvědčil obvodnímu soudu ohledně existence překážky litispendence a naopak se neztotožnil s argumentací stěžovatelky, že by změna (zjednodušení) žaloby a jejího petitu podáním ze dne 17. 10. 2023 měla za následek ztrátu totožnosti věci, tedy že nejde o totožnou věc. 5. Proti všem výrokům usnesení městského soudu podala stěžovatelka dovolání. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítnuto (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto o nákladech dovolacího řízení (výroky II. a III.). Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí městského soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Dovolání proti nákladovým výrokům není ze zákona přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. II. Argumentace stěžovatelky 6. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že právní závěry napadených rozhodnutí jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. Soudy nedočerpaly petit z žaloby ze dne 7. 10. 2022 doručené obvodnímu soudu ve 21 hodin a 49 minut v celém obsahu, který byl pro posouzení totožnosti věci, tedy i existence překážky litispendence zásadní, čímž porušily dispoziční zásadu. Soudy porovnávaly nesprávné (neúplné) petity obou řízení a došly tak k nesprávnému závěru o totožnosti předmětu řízení, tedy existenci překážky litispendence za situace, kdy předmět sporu v obou řízení není stejný. Z toho důvodu nemohla být překážka zahájeného řízení ke dni rozhodování obou soudů dána a rozhodnutí soudů jsou zatížena libovůlí. 7. Stěžovatelka namítá, že obecné soudy zatížily předmětné řízení zmatečností, neboť porovnávaly petit žaloby ze dne 7. 10. 2022 v nesprávném a neúplném znění tak, jak byl nesprávně vyloučen v části sp. zn. 8 C 21/2023 k samostatnému řízení usneseními č. j. 8 C 335/2022-62 a č. j. 8 C 335/2022-89. Navíc usnesením č. j. 8 C 335/2022-62 soud v agendě C rozhodoval o vyloučení žalobních návrhů týkajících se dodatečného projednání aktiv nově najevo vyšlého majetku zůstavitele a návrhu na správné a úplné zjištění obvyklé ceny veškerého majetku zůstavitele a stěžovatelky ve společném jmění manželů (dále jen "SJM") a zjištění obvyklé ceny majetku zůstavitele ke dni úmrtí. Tato agenda však přísluší výhradně dědickému soudu, který při projednávání dědictví zásadně pochybil, neboť obvyklou cenu majetku zůstavitele ke dni úmrtí nezjišťoval a nezadal ani znalecký posudek na ocenění obvyklé ceny veškerého majetku zůstavitele ke dni úmrtí. Tím zkrátil na dědických podílech všechny zákonné dědice po zůstaviteli. Napadená rozhodnutí jsou tak nepřezkoumatelná, neboť postrádají řádné, srozumitelné a logické odůvodnění. Pozůstalá manželka ve svém návrhu k dědickému soudu ze dne 7. 10. 2022 vymezila předmět řízení právě petitem žaloby a dědický soud nepřípustnou modifikací (zkrácením, tedy nepřevzetím celého obsahu petitu žaloby) porušil dispoziční zásadu a zaobíral se při porovnávání totožnosti předmětu řízení obou porovnávaných řízení předmětem řízení žalobou u dědického soudu nevymezeným a pozůstalou manželkou v tomto rozsahu neuplatněným. 8. Nejvyšší soud neposoudil přípustnost dovolání stěžovatelky z hlediska předestřené právní otázky zásadního právního významu v praxi Nejvyššího soudu prozatím v tomto rozsahu neřešené, navíc nechránil základní právo stěžovatelky podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Stěžovatelka je přesvědčena, že její dovolání žádnými vadami netrpí. Nejvyšší soud však nesprávně posoudil otázku přípustnosti dovolání a nevyjádřil se ke všem předloženým právním otázkám zásadního právního významu. Nezabýval se tím, že krajský soud se při řešení otázky hmotného či procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud musí vypořádat všechny právní otázky a nemůže postupovat tak, že si pro posouzení přípustnosti dovolání selektivně zvolí jen některé z nich, neboť takový postup není ústavně konformní. Nejvyšší soud stěžovatelce nevysvětlil, z jakých důvodů nejsou ostatní stěžovatelkou předestřené právní otázky zásadního právního významu pro přípustnost dovolání relevantní. Stěžovatelka poukazuje na to, že jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzení porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, je uplatnitelná i jako dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř., což však Nejvyšší soud nevzal v úvahu. Nejvyšší soud tak své rozhodnutí dostatečné podrobně neodůvodnil III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěž