II.ÚS 665/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 665/23 ze dne 30. 9. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Jiřího Přibáně a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele J. Ch., zastoupeného JUDr. Markem Dvořákem, advokátem, sídlem nám. T. G. Masaryka 1, Příbram, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2022, č. j. 11 Tdo 880/2022-1475, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2022, č. j. 11 To 175/2022-1377, a rozsudku Okresního soudu v Příbrami, ze dne 18. 1. 2022, č. j. 3 T 162/2019-1299, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Přibrami, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Praze a Okresního státního zastupitelství v Příbrami, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů vyplývá, že proti stěžovateli bylo vedeno trestní řízení, ve kterém proti němu byla podána obžaloba pro drogovou trestnou činnost. Okresní soud v Příbrami (dále jen "nalézací soud") rozhodoval v případě stěžovatele třikrát, protože dvakrát jeho odsuzující rozsudky zrušil Krajský soud v Praze (dále jen "odvolací soud"). Potřetí rozhodl rozsudkem ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 3 T 162/2019, tak, že stěžovatele uznal vinným pod bodem 5) přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a pod bodem 6) přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1 tr. zákoníku, za což jej odsoudil podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 3 (tří) měsíců. Podle § 81 odst. 1, § 84, § 85 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let s dohledem probačního úředníka. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věcí, specifikovaných ve výroku rozsudku. Uvedený soud rozhodl rovněž o vině a trestu spoluobviněného P. B. 2. Odvolací soud rozhodl rozsudkem ze dne 23. 6. 2022, sp. zn. 11 To 175/2022, tak, že odvolání stěžovatele podle § 256 tr. řádu zamítl. Dále znovu rozhodl o trestu spoluobviněného P. B. 3. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele usnesením ze dne 14. 12. 2022 odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. II. Argumentace stěžovatele 4. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 5. Stěžovatel uvádí, že orgány činné v trestním řízení klíčové důkazy proti němu pořídily dvěma způsoby: A. jednak sledováním prostoru garáže v areálu X v okrese P. provedeném na základě povolení ke sledování osob a věcí podle § 158d tr. řádu ze dne 29. 5. 2018 sp. zn. 2 Nt 2401/2018 a B. jednak domovními prohlídkami a prohlídkami jiných prostor podle § 83 a § 83a tr. řádu na základě příkazů ze dne 23. 9. 2018 a 25. 9. 2018 sp. zn. 2 Nt 1711/2018, 2 Nt 1712/2018, 2 Nt 1713/2018, 2 Nt 1714/2018, 2 Nt 1715/2018 a 2 Nt 1716/2018. 6. Těmito způsoby pořídily rozsáhlé videonahrávky prostor garáže, kde mělo docházet k výrobě psychotropních látek (podle bodu A), a zajistily předměty, ze kterých byly snímány biologické stopy (podle bodu B). 7. Stěžovatel přitom od počátku namítal, že důkazy v jeho trestní věci byly pořízeny nezákonným způsobem, a to jak v případě nařízení sledování podle § 158d tr. řádu, tak v případě domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor podle § 83 a 83a tr. řádu, protože v obou případech rozhodl nezákonný soudce. V případě sledování podle § 158d tr. řádu (bod A) nezákonnost pořízení důkazů konstatoval odvolací soud ve druhém kasačním rozhodnutí ze dne 2. 12. 2021 na č. l. 1249 spisu. Odvolací soud svůj závěr zdůvodnil tím, že o sledování rozhodl soudce, který nemohl být označen za zákonného. Se závěry odvolacího soudu v kasačním rozhodnutí se stěžovatel plně ztotožňuje. 8. Problém s absencí určení zákonného soudce se však podle názoru stěžovatele objevuje i v případě dalším, a to u vydání příkazů podle § 83 a § 83a tr. řádu (bod B), kde však již obecné soudy v napadených rozhodnutích dovozují zákonnost a řádný proces výběru soudce. S tímto závěrem však stěžovatel nesouhlasí, považuje jej za neústavní a napadá jej proto ústavní stížností. 9. Je nesporné, že rozvrh práce nalézacího soudu obsahoval chyby, které způsobily nezákonné rozhodnutí o povolení sledování osob a věcí podle § 158d tr. řádu (bod A). Podle názoru obecných soudů však tím, že v bodě A rozhodl soudce Mgr. Boudník, kterého nebylo možné považovat za zákonného, stal se již zákonným soudcem pro všechny ostatní případy rozhodnutí v bodě B v přípravném řízení. Nezákonně ustanovený soudce se tak pro další případy stal soudcem zákonným. Takový závěr podle přesvědčení stěžovatele není možné obhájit. Pokud byla příslušnost soudce Mgr. Boudníka k rozhodování zpochybněna v bodě A, nemůže být založena jeho pravomoc pro rozhodování v bodě B. Správně totiž mohla být zákonným soudcem pro rozhodování podle § 158d tr. řádu soudkyně Protivová nebo Kalná a nikoli soudce Boudník. Lze dodat, že pokud by příslušnou soudkyní pro rozhodování v bodě A byla soudkyně Protivová, tato by nebyla příslušnou soudkyní, která by mohla rozhodovat ve věci samé, což se ve skutečnosti stalo. 10. Stěžovatel následně nabízí vlastní výklad rozvrhu práce nalézacího soudu účinného v září 2018. Sám přitom uvádí, že volba zákonného soudce je v něm naprosto podceněná a řádně jej určit nelze. Prohlídek bylo nařízeno celkem šest, kdy šlo o čtyři domovní a dvě prohlídky jiných prostor. Obhajoba stěžovatele směřovala vůči prohlídce č. 2 (byt v Y) a prohlídce č. 3 (areál X). Všechny vady se však opakují i v případě dalších prohlídek. První až pátá prohlídka byla povolena rozhodnutím soudce Mgr. Boudníka v neděli 23. 9. 2018, tj. v 38. kalendářním týdnu. Šestá prohlídka byla povolena stejným soudcem v úterý 25. 9. 2018, tj. v 39. kalendářním týdnu. Okresní státní zastupitelství v Příbrami první až pátou prohlídku navrhlo v pátek 21. 9. 2018 v 10:35 hod., šestou prohlídku navrhlo v úterý 25. 9. 2018 v 13:05 hod. V procesním spise tyto údaje nefigurují. Časy doručení tak vycházejí toliko z tvrzení obecných soudů. 11. I když by tedy stěžovatel připustil pravdivý okamžik doručení návrhu okresním státním zastupitelstvím, tedy v pracovní době, rozvrh práce neobsahuje přezkoumatelná pravidla pro určení osoby soudce. Je podle něj zcela neakceptovatelné, aby zákonnost příslušného soudce vyplývala z veřejnosti nepřístupného seznamu. Stěžovatel upozorňuje, že předmětný rozvrh práce nalézacího soudu pro rok 2018 obsahuje na straně č. 32 tabulku nazvanou "Rozpis dosažitelnosti pro T". Z ní však nelze poznat, pro jaké rozhodování tabulka slouží. Stěžovatel následně hypoteticky uvažuje o možnostech aplikace různých tabulek dosažitelnosti při určení soudce k rozhodování. Soudům stěžovatel vytýká, že odmítly doplnit dokazování o tabulku odděleně vedenou u předsedy soudu, aby se ověřil smysl tabulky dosažitelnosti na str. 32 rozvrhu práce. Uzavírá, že rozvrh práce nedává jasnou, přezkoumatelnou a předem zjistitelnou odpověď na to, který soudce byl dne 21. 9. 2018 a 25. 9. 2018 příslušným a zákonným rozhodnout v bodě B. Z příslušnosti k rozhodování v bodě A jej podle názoru stěžovatele určovat nelze. III. Předpoklady řízení před Ústavním soudem 12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas osobou k tomu oprávněnou, splňuje i ostatní zákonem stanovené náležitosti a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Vlastní posouzení věci Ústavním soudem 13. Těžiště námitek spočívá v tvrzení, že provedené důkazy získané z domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor jsou nezákonné, protože příkazy k jejich provedení vydal nezákonný soudce určený podle rozvrhu práce, který je protiústavní a zmatečný a nelze podle něj osobu zákonného soudce spolehlivě určit. 14. Ústavní soud nejprve zohlednil obecná východiska vztahující se k právu na zákonného soudce, která potom aplikoval na případ stěžovatele. IV. A) Právo na zákonného soudce - obecná východiska 15. Právo na zákonného soudce je významnou systémovou pojistkou zaručující nezávislos