II.ÚS 676/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 676/24 ze dne 11. 7. 2024 Nedostatečné odůvodnění uložení ochranného opatření zabrání náhradní hodnoty podle § 102 trestního zákoníku   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky A. K., zastoupené JUDr. Martinem Klimem, advokátem, se sídlem Sukova 49/4, Brno, kterou se domáhá vyslovení, že postupem Městského soudu v Brně v rámci řízení vedeného pod sp. zn. 8 T 63/2014 a Krajského soudu v Brně v rámci řízení vedeného pod sp. zn. 5 To 188/2023 došlo k porušení ústavně garantovaného práva stěžovatelky na soudní a jinou právní ochranu ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a práva vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a zrušení usnesení Městského soudu v Brně ze dne 30. května 2023 č. j. 8 T 63/2014-11335 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. prosince 2023 č. j. 5 To 188/2023-11523, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu Brně jako účastníků řízení a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočky v Brně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2023 č. j. 8 T 63/2014-11335 a usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2023 č. j. 5 To 188/2023-11523 v části, kterou bylo rozhodnuto o zabrání náhradní hodnoty, bylo porušeno právo na ochranu vlastnictví stěžovatelky a její právo na soudní ochranu podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se proto v uvedeném rozsahu ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Ústavní soud zjistil z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí následující skutečnosti. V rámci trestního řízení vedeného i proti L. K., který je manželem stěžovatelky, byly Policií České republiky zajištěny jako náhradní hodnota za výnos z trestné činnosti peněžní prostředky na účtu č. X vedeném v CZK a účtu č. Y vedeném v EUR u Československé obchodní banky a.s. (dále jen "předmětné peněžní prostředky") a nemovité věci stěžovatelky zapsané na LV č. X1 pro katastrální území Č., obec B. (dále jen "předmětné nemovitosti"). Trestní řízení skončilo rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2020 č. j. 8 T 63/2014-10353 (právní moci nabyl dne 6. 1. 2022), kterým byl mimo jiných L. K. shledán vinným zločinem podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku. V rámci hlavního líčení dne 22. 10. 2018 státní zástupce navrhl, aby soud rozhodnutí o ochranném opatření "ohledně nemovitostí a dalších věcí uvedených ve svazku pět vyšetřovacího spisu" ve smyslu § 230 odst. 2 trestního řádu vyhradil veřejnému zasedání. V rámci hlavního líčení konaného dne 24. 10. 2018 soud do protokolu uvedl, že se rozhodnutí o zajištěných věcech podle § 230 odst. 3 trestního řádu vyhrazuje do veřejného zasedání. Stěžovatelka v tu dobu nebyla stranou trestního řízení a rozhodnutí soudu jí nebylo doručeno. Městský soud jí doručil toliko opis návrhu státního zástupce na zabrání věci podle § 101 odst. 2 písm. e) trestního zákoníku spolu s vyrozuměním o konání veřejného zasedání, které městský soud nařídil na 29. 5. 2023. Na jeho počátku státní zástupce přednesl návrh na zabrání předmětných peněžních prostředků a předmětných nemovitostí. 2. Městský soud dne 30. 5. 2023 vydal usnesení č. j. 8 T 63/014-11335 o zabrání předmětných prostředků a předmětných nemovitostí stěžovatelky podle § 102 trestního zákoníku. Stížnost stěžovatelky Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 12. 2023 č. j. 5 To 188/2023-11523 zamítl jako nedůvodnou. II. Argumentace stran 3. Podle stěžovatelky bylo napadenými usneseními porušeno její právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. 4. Stěžovatelka namítá, že v trestním řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 8 T 63/2014 s ní soud rozhodující o vině a trestu nejednal jako se zúčastněnou osobou. Domnívá se, že o zabrání věcí bylo rozhodnuto, aniž by to státní zástupce řádně vůči ní navrhl. Podle stěžovatelky je přitom dle § 230 odst. 3 trestního řádu možné o zabrání věcí, které nenáležejí obžalovanému, rozhodnout pouze na návrh státního zástupce. Usnesení soudu, kterým vyhrazuje rozhodnutí o ochranném opatření veřejnému zasedání, stěžovatelce nikdy nebylo doručeno. Stěžovatelka se údajně až ze závěrečného návrhu státního zástupce při veřejném zasedání dozvěděla, že státní zástupce navrhuje zabrání věcí jako náhradní hodnoty. Nemohla se tak řádně na veřejné zasedání připravit a uplatnit své výhrady proti uložení ochranného opatření. 5. Stěžovatelka považuje napadená rozhodnutí za nepřezkoumatelná, neboť z nich nevyplývá, že byly splněny předpoklady pro ukládání ochranného opatření. Nijak se nevěnují původu prostředků, za něž byla náhradní hodnota zabavena. Soudy bez náležitého odůvodnění konstatovaly, že na veškeré prostředky došlé na bankovní účty stěžovatelky nahlíží jako na přímé výnosy z trestné činnosti. Stěžovatelka z finanční analýzy policejního orgánu dovozuje, že maximální částka, která by eventuálně mohla pocházet z trestné činnosti, by činila částku 13 373 250 Kč. Hodnota předmětných nemovitostí přitom podle odborného vyjádření dosahuje částky 21 mil. Kč. Zabrání nemovitostí se tím jeví jako nepřiměřený zásah. Sumu zabíraných peněžních prostředků soud neuvádí ani ve výroku napadeného usnesení. Stěžovatelka připomíná, že v České republice nemá s manželem majetek ve společném jmění a nežila s ním ve společné domácnosti. Předmětné nemovitosti obývá společně se svými dvěma nezletilými dětmi a jsou jejich jediným domovem. 6. Soudy bez bližšího zdůvodnění odmítly provést stěžovatelkou navrhované důkazy a jedná se tudíž o důkazy opomenuté. 7. K rozsáhlým námitkám stěžovatelky ohledně původu peněz na účtech uvedených ve stížnosti spolu s odkazy na zjištění soudu učiněná v trestním řízení o vině a trestu krajský soud uvedl, že stěžovatelku "do problému dostal pachatel trestné činnosti, nikoli trestní soud. Právě s pachatelem a nikoliv se soudem musí své problémy stěžovatelka řešit." 8. Stěžovatelka v závěru ústavní stížnosti obsáhle rozvádí své vysvětlení původu peněz na účtech. 9. Stěžovatelka podala návrh na odklad vykonatelnosti napadených usnesení. 10. Ústavní soud vyzval účastníky řízení a vedlejšího účastníka řízení, aby se vyjádřili k ústavní stížnosti. 11. Krajský soud v Brně ve vyjádření odkázal na odůvodnění napadených usnesení. Zákonné podmínky pro zabrání náhradní hodnoty ve vlastnictví stěžovatelky ve smyslu § 102 trestního zákoníku byly podle jeho názoru splněny a nemohlo tak představovat zásah do jejích ústavně zaručených práv. 12. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, pobočka v Brně, se nejprve zaměřilo na námitky procesní povahy, které spočívají v tvrzeném porušení procesních práv stěžovatelky jakožto zúčastněné osoby. Podle jeho názoru státní zástupce řádně podal v hlavním líčení procesní návrh na uložení ochranného opatření ve veřejném zasedání. Upozornilo, že z povahy projednávané věci je zřejmé, že k rozhodování o případném ochranném opatření mohlo dojít až po právní moci odsuzujícího rozsudku ve věci samé, nikoli dříve, neboť meritorní rozhodnutí má vzhledem k majetkové povaze trestného činu ve vztahu k ochrannému opatření v tomto případě prejudiciální charakter. Osoba, jejíž majetek byl v trestním řízení zajištěn, má právo žádat o zrušení zajištění, a pokud jí nebude vyhověno, může se bránit podáním stížnosti, o které rozhodne soud. Stěžovatelka údajně tohoto práva nevyužila. Dostavila se k veřejnému zasedání, o kterém byla soudem řádně vyrozuměna, ale k projednávané věci se nevyjádřila a na svoji právní obranu údajně ničeho neučinila. K námitkám hmotněprávní povahy vrchní státní zastupitelství zdůraznilo, že pravomocnými rozhodnutími obecných soudů byla jednoznačně deklarována skutečnost, že rozhodným skutkem v tomto trestním řízení došlo k nezákonnému přisvojení si majetkových hodnot formou legalizace výnosů z trestné činnosti. Předmětný skutek byl jasně ustálen a v příslušném řízení náležitě zjištěn a objasněn. Je nepochybné, že část finančních prostředků, o které se odsouzení v rámci spolupachatelství obohatili, se dostala do majetkové sféry stěžovatelky, manželky odsouzeného L. K. Vedlejší účastník ve vyjádření naznačuje toky finančních prostředků. V celkové výši se tak v případě uvedených finančních operací stěžovatelka dle vyjádření vedlejšího účastníka obohatila o celkovou částku 460 400 EUR, kterou je nutno považovat za pecunium criminalis. Jako sporné se podle vedlejšího účastníka může jevit užití metodiky znaleckého zkoumání předmětných nemovitostí věci z hlediska určení časové hodnoty. Přesnější a přiléhavější by podle něj bylo zjišťova