II.ÚS 68/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 68/21 ze dne 7. 9. 2021 N 160/108 SbNU 23 Právo na soudní ochranu a závaznost rozhodnutí Ústavního soudu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Pavla P. (jedná se o pseudonym), zastoupeného JUDr. Petrem Poledníkem, advokátem, se sídlem Příkop 4, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2020 č. j. 5 To 245/2017-604, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení a Petry P. (jedná se o pseudonym), zastoupené JUDr. Radkem Navrátilem, advokátem, se sídlem Rooseveltova 564/6, Brno, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2020 č. j. 5 To 245/2017-604 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právem na ochranu vlastnictví zaručeným čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2020 č. j. 5 To 245/2017-604 se ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu vlastnictví zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti, připojených rozhodnutí a vyžádaného soudního spisu Ústavní soud zjistil následující skutečnosti. 3. Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 18. 5. 2017 č. j. 2 T 17/2017-392 uznán vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 a 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 a 2 trestního zákoníku, kterých se dopustil tím, že při řízení svého osobního motorového vozidla na území Slovinské republiky způsobil dopravní nehodu, při níž došlo ke smrtelnému zranění nezletilého spolujezdce Karla P. (jedná se o pseudonym), který nebyl v době dopravní nehody zajištěn zádržným systémem, k těžkému zranění spolujezdkyně sedící vlevo vzadu Petry P. (dále jen "vedlejší účastnice"), k lehkému zranění nezletilého spolujezdce sedícího vpravo vpředu Jiřího P. (jedná se o pseudonym), k lehkému zranění nezletilé spolujezdkyně sedící vpravo vzadu Evy P. (jedná se o pseudonym) a dále ke zranění řidiče protijedoucího vozidla J. T. a jeho spolujezdkyně E. T. Za uvedené trestné jednání byl stěžovatel odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let, a k trestu zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 let. 4. Rozsudkem nalézacího soudu byla stěžovateli rovněž uložena povinnost uhradit škodu vedlejší účastnici ve výši 311 971 Kč a Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky ve výši 1 318 685 Kč. K odvolání stěžovatele byl napadený výrok nalézacího soudu o náhradě škody rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 8. 2017 č. j. 5 To 245/2017-414 zrušen ve vztahu k vedlejší účastnici a stěžovateli byla uložena povinnost nahradit vedlejší účastnici nemajetkovou újmu ve výši 153 670,80 Kč. Se zbytkem nároku byla vedlejší účastnice odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. Na základě ústavní stížnosti vedlejší účastnice byl rozsudek odvolacího soudu č. j. 5 To 245/2017-414 ve výroku o náhradě nemajetkové újmy a ve výroku, kterým byla vedlejší účastnice odkázána se zbytkem svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních, zrušen nálezem Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3616/17 ze dne 27. 11. 2018 (N 191/91 SbNU 379). Ústavní soud konstatoval, že ve vztahu k výroku o náhradě nemajetkové újmy vedlejší účastnice nenaplnil rozsudek odvolacího soudu požadavek řádného, srozumitelného a logického odůvodnění. 6. V návaznosti na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3616/17 byla vedlejší účastnice usnesením odvolacího soudu ze dne 11. 9. 2019 č. j. 5 To 245/2017-518 se zbytkem svého nároku odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Toto usnesení bylo k ústavní stížnosti stěžovatele zrušeno nálezem Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3754/19 ze dne 12. 5. 2020 (N 95/100 SbNU 130). Ústavní soud dospěl k závěru, že výrok napadeného usnesení odvolacího soudu je neúplný a nekoresponduje se zamýšleným důsledkem, tedy odkázání vedlejší účastnice s jejím nárokem na náhradu nemajetkové újmy (v celém rozsahu) mimo trestní větev soudnictví. 7. V následujícím řízení odvolací soud v záhlaví uvedeným usnesením opětovně rozhodl tak, že podle § 265 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 181/2011 Sb., se vedlejší účastnice odkazuje s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. V odůvodnění uvedl, že na základě provedených skutkových zjištění má pochybnosti o tom, zda byla vedlejší účastnice připoutána. Dle názoru odvolacího soudu je namístě provedení znaleckého posudku z oboru forenzní biomechaniky. Takový rozsah dokazování je ovšem výrazně nad rámec trestního řízení, zejména v situaci, kdy již bylo pravomocně rozhodnuto o vině a trestu. II. Argumentace stěžovatele 8. V podané ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že odvolací soud se v usnesení uvedeném v záhlaví dopustil stejného pochybení, které mu již jednou vytkl Ústavní soud v již citovaném nálezu sp. zn. IV. ÚS 3754/19. Odvolací soud sice správně ve výroku odkázal na § 265 trestního řádu, avšak předtím, než vedlejší účastnici odkázal s jejím nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních, nezrušil rozsudek nalézacího soudu ve výroku, jímž nalézací soud přiznal vedlejší účastnici náhradu nemajetkové újmy v plné požadované výši, tj. v částce 311 971 Kč. Z odůvodnění napadeného usnesení je přitom zřejmé, že obdobně jako v předchozím rozhodnutí odvolací soud z důvodu existence sporných skutečností a potřeby dalšího dokazování zamýšlel vedlejší účastnici odkázat s nárokem na náhradu nemajetkové újmy mimo trestní větev soudnictví. Postupem odvolacího soudu došlo dle stěžovatele k porušení jeho práva na soudní ochranu a práva na ochranu vlastnictví, neboť vedlejší účastnice může z důvodu existence pravomocného a vykonatelného rozsudku nalézacího soudu vymáhat po stěžovateli náhradu újmy v plné žalované výši, ačkoli není zřejmé, zda újma nebyla rovněž způsobena i spoluzaviněním vedlejší účastnice. Stěžovatel se obává, že vedlejší účastnice opětovně přistoupí k exekučnímu vymáhání žalované částky, a proto žádá o odklad vykonatelnosti napadeného usnesení. III. Vyjádření účastníka a vedlejší účastnice řízení 9. Ústavní soud vyzval podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") účastníka a vedlejší účastnici řízení, aby se vyjádřili k ústavní stížnosti. 10. Odvolací soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvádí, že po opětovném přečtení již citovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3754/19 dospěl k závěru, že pochybil. Souhlasí, že pravomocné skončení trestního stíhání nezbavuje odvolací soud povinnosti poskytnout ochranu subjektivním právům účastníků řízení. 11. Vedlejší účastnice ve svém vyjádření k ústavní stížnosti nesouhlasí s požadavkem stěžovatele na zrušení rozsudku nalézacího soudu ve výroku týkajícím se náhrady újmy vedlejší účastnice a odkázání vedlejší účastnice na řízení ve věcech občanskoprávních podle § 265 trestního řádu. Ve svém vyjádření zpochybňuje správnost znaleckého posudku MUDr. Jiřího Fialky předloženého stěžovatelem v řízení před odvolacím soudem a dále namítá, že odvolacím soudem nebyl zpochybněn její nárok na náhradu újmy jako takový, pouze jeho výše. Má za to, že postup podle § 265 trestního řádu by byl v rozporu s dobrými mravy a principem právní jistoty, neboť by byla povinna vracet část poskytnutého plnění stěžovateli, který byl odsouzen za trestný čin proti její osobě. Navrhuje, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a odvolací soud v navazujícím řízení rozhodl meritorně a stěžovatelovo odvolání zamítl. 12. S ohledem na okolnost, že vyjádření účastníka a vedlejší účastnice řízení neobsahovala žádné argumenty, které by byly stěžovateli neznámé, nepovažoval Ústavní soud za účelné mu je zasílat k případné replice. IV. Splnění podmínek řízení a průběh řízení před Ústavním soudem 13. Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.