II.ÚS 684/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 684/25 ze dne 14. 1. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně (soudce zpravodaje) a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala, o ústavní stížnosti stěžovatele M. G., zastoupeného JUDr. Davidem Karabcem, MPA, LL.M., advokátem, sídlem Na Spojce 610/6, Praha 10, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 1. 2025, č. j. 7 To 105/2024-2699, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne ze dne 6. 12. 2024, č. j. 16 T 98/2024-2529, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a napadená rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1 a 3, čl. 7 odst. 1 a 2, čl. 10 odst. 1 a 2, čl. 11, 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením rozhodl tak, že podle § 79g odst. 1 trestního řádu ve spojení s § 79a odst. 1 trestního řádu zajistil peněžní prostředky nacházející se na dvou bankovních účtech stěžovatele, jakožto náhradní hodnotu, a to až do výše 6.699.255 Kč, neboť nelze zajistit věc, která je výnosem nebo nástrojem trestné činnosti. Stěžovatel je trestně stíhán pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 trestního zákoníku, ve znění účinném do 30. 7. 2016, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu. Stěžovateli je kladeno za vinu, že uvedenou trestnou činností dlouhodobě získával majetkový prospěch, a to v minimální výši 7.679.261 Kč. 3. Stěžovatel napadl usnesení krajského soudu stížností, o níž rozhodl Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") tak, že ji jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel namítá, že vrchní soud se nedostatečně zabýval skutkovými otázkami uvedenými v usnesení krajského soudu, jejichž nepravdivost stěžovatel namítal. Tím vrchní soud poškodil stěžovatele i jeho rodinu, neboť na účtech stěžovatele se nacházejí toliko finanční prostředky ze sociálních dávek poskytovaných stěžovateli či jeho rodinným příslušníkům a dále pak finanční prostředky zasílané rodinnými příslušníky na podporu stěžovatele a jeho rodiny. Stěžovatel nemá žádné další příjmy a blokací těchto účtů se ocitl v naprosté existenční nouzi, neboť jinými účty nedisponuje. 5. Vrchní soud dle námitek stěžovatele nepostupoval v souladu s § 147 odst. 1 trestního řádu a založil své rozhodnutí toliko na neověřených závěrech převzatých od krajského soudu. Stěžovatel je spolu se svou rodinou vystaven účelovému strádání a trýzni a je přímo ohrožen na životě a zdraví. Vrchní soud v napadeném usnesení vůbec nepřihlížel ke stěžovatelovým důkazům anebo nevyčerpal jejich obsah. Takto stěžovatel rozporuje skutečnosti uvedené v napadeném rozhodnutí, např. že za rok 2024 byly na účet stěžovatele připsány finanční prostředky ve výši 577.642 Kč, kdy toliko 40.700 Kč bylo určeno pro insolvenční řízení. Stěžovatel uvádí, že jeho matka zasílá na jeho účet částku ve výši 12.173 Kč měsíčně, což je její starobní důchod. Stěžovatel podrobně vysvětluje, jakým způsobem hospodaří se svými bankovními účty. Stěžovatel dále uvádí, že je finančně zcela závislý na svém invalidním důchodu, příspěvku na péči a mobilitu, na bydlení a přídavcích na děti. Tyto finanční prostředky však nemohou pokrýt potřeby jeho rodiny, a tudíž je odkázán na pomoc ze strany své matky a otce své manželky. Všechny tyto prostředky dohromady činí částku ve výši několika set tisíc korun, nicméně ani to není pro stěžovatele dostatečné, neboť např. v roce 2024 se mu porouchalo vozidlo a oprava včetně pravidelné údržby stála několik set tisíc korun. Stěžovatel uzavírá, že vrchní soud podrobněji nezkoumal finanční toky, nedotázal se stěžovatele na původ finančních prostředků a uchýlil se k domněnkám, na základě nichž vydal protiústavní rozhodnutí, které navíc bylo vydáno až po 14 letech od zahájení trestního stíhání a jeví se jako šikanózní. 6. Stěžovatel dále uvádí, že se soudy měly zabývat otázkou, zda nedošlo k promlčení této trestní věci, což měl učinit krajský soud v rámci předběžného projednání obžaloby, což však krajský soud neučinil a nařídil hlavní líčení. Krajský soud tuto otázku ignoruje stejně tak jako ji ignoroval v přípravném řízení státní zástupce. Stěžovatel takto namítá i postup státního zástupce, který údajně stěžovateli neustále vyhrožoval vazebním stíháním, zakazoval mu jeho ošetřujícího lékaře a odmítal akceptovat lékařské zprávy. Krajskému soudu stěžovatel taktéž vytýká, že 12 hodin po obdržení obžaloby rozeslal pochybný znalecký posudek vyhotovený v přípravném řízení k osobě stěžovatele na všechny státní instituce a soudy, ačkoliv mu muselo být zřejmé, že je zjevně chybný. Tímto se konkrétní osoby dle náhledu stěžovatele dopustily trestného činu podle § 329 trestního zákoníku. Krajský soud taktéž po podání obžaloby nesplnil vůči stěžovateli jako obžalovanému žádnou z povinností soudu podle pravidel stanovených v trestním řádu. III. Vyjádření účastníků řízení a replika stěžovatele 7. Ústavní soud vyzval účastníky řízení, jakož i Vrchní státní zastupitelství v Praze a Krajské státní zastupitelství v Praze, aby se vyjádřili k ústavní stížnosti stěžovatele. 8. Krajský soud uvedl, že ve věci probíhá hlavní líčení. K napadeným rozhodnutím uvedl, že řízení o nich bylo vedeno korektně a nestranně; účastník si není vědom, a to i s ohledem na vysokou aktivitu obhajoby, žádných pochybení. 9. Vrchní soud uvedl, že ústavní stížnost předkládá zkreslený obraz přezkumné činnosti účastníka a opomíjí některé podstatné skutečnosti vyplývající ze spisu. Účastník totiž nepřevzal závěry krajského soudu bez dalšího, ale sám provedl dokazování, kdy si vyžádal úplné výpisy obou bankovních účtů stěžovatele, rozhodnutí o všech přiznaných dávkách a ověřil si údaje týkající se insolvenčního řízení. 10. Vrchní soud zdůraznil, že zajištění se týká tzv. náhradní hodnoty, tj. je připuštěno výslovně i postižení majetku legálního původu, odpovídá-li hodnotě výnosu z trestné činnosti. Vrchní soud se zabýval i tím, zda lze na účtech stěžovatele identifikovat jednotlivé chráněné dávky. Takto účastník zjistil, že na účty docházely taktéž různé pravidelné platby od třetích osob ve významné výši a neidentifikovatelné platby prostřednictvím složenek. Tvrzení stěžovatele, že se na účtech nacházejí pouze sociální dávky, je tak v přímém rozporu s výsledky dokazování. Prostředky na účtech byly následně mezi účty převáděny a došlo k jejich naprostému smísení. Účty jako celek tedy nelze ze zajištění vyloučit, neboť by to odporovalo účelu zákona a vedlo k faktické nepostižitelnosti náhradní hodnoty, protože by stačilo pouze smísit prostředky různých povah. Účastník zdůraznil, že stěžovatel má podle § 79f trestního řádu možnost domáhat se vyloučení konkrétních částek ze zajištění. Vrchní soud pak uzavřel, že výsledky dokazování neprokazují, že by byl život stěžovatele a jeho celé rodiny ohrožen v důsledku napadených rozhodnutí. Zajištění náhradní hodnoty se ani nijak neprojevilo na průběhu stěžovatelova insolvenčního řízení. 11. Krajské státní zastupitelství v Praze ani Vrchní státní zastupitelství v Praze se k ústavní stížnosti nevyjádřily, čímž se vzdaly v souladu s poučením uvedeným ve výzvě Ústavního soudu postavení vedlejších účastníků řízení. 12. Stěžovatel zaslal Ústavnímu soudu repliku k vyjádření účastníků řízení. Nesouhlasí s obsahem předmětných vyjádření. Vyjádření krajského soudu považuje stěžovatel za účelové, obsahově se jeho argumentace shoduje s ústavní stížností a dále na ni navazuje, když rozporuje trestní řízení jako celek a vyjadřuje se i k probíhajícímu hlavnímu líčení. S vyjádřením vrchního soudu stěžovatel taktéž v žádném případě nesouhlasí. Stěžovatel rozporuje zejména tvrzený podrobný přezkum usnesení krajského soudu a konkrétnost odůvodnění, ve kterém postrádá vypořádání jednotlivých námitek. Stěžovatel dále opakuje svou argumentaci uvedenou v ústavní stížnosti. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 13. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který se účastnil řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť využil všech procesních prostředků k ochraně svých práv. V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 14. Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že jeho úkol spočívá v ochraně ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Do pravomoci ostatních soudů či jiných or