II.ÚS 690/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 690/24 ze dne 12. 3. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatelky Jaroslavy P. (jedná se o pseudonym), právně zastoupené JUDr. Danielem Bartoněm, LL.M., Ph.D., se sídlem Ječná 505/2 Praha 2, proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 12. ledna 2024 č. j. 1 KZN 1119/2023-12, vyrozumění Okresního státního zastupitelství v Hodoníně ze dne 16. listopadu 2023 č. j. ZT 209/2023-16, a rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, územního odboru Hodonín, oddělení obecné kriminality ze dne 22. srpna 2023 č. j. KRPB-63783-50/TČ-2023-060671, za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně, Okresního státního zastupitelství v Hodoníně a Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, jako účastníků řízení, a Antonína P. (jedná se o pseudonym)jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na ochranu před krutým, nelidských a ponižujícím zacházením podle čl. 7 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 3 Evropské úmluvy o lidských právech (dále jen "Úmluva"), práva na zachování lidské důstojnosti podle čl. 10 odst. 1 Listiny a práva na soukromý a rodinný život podle čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Úmluvy. Porušení těchto práv mělo spočívat zejména v nedostatečné ochraně a nezajištění účinného vyšetřování ze strany státních orgánů. 2. Z obsahu ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka byla oznamovatelkou trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. c) a d) trestního zákoníku páchaného proti ní a její matce. Toho se měl dopustit vedlejší účastník Antonín P., otec stěžovatelky, (stručně) tím, že již od dětství stěžovatelku i její matku (svoji manželku) slovně i fyzicky napadal, psychicky týral a vyhrožoval jim, přičemž se četnost tohoto jednání stupňuje. Dílčím motivem útoků vůči stěžovatelce byla její diagnóza genderové dysforie a její projevy, které se neshodují s tradičním pojetím ženské role. Vedlejší stěžovatel byl rovněž v roce 2018 shledán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití a byla mu udělena pokuta za napadení matky stěžovatelky. Chování vedlejšího účastníka mělo rovněž negativní vliv na psychické zdraví stěžovatelky, která byla v roce 2014 hospitalizována v psychiatrické nemocnici po pokusu o sebevraždu a pravidelně dochází do psychiatrické ambulance. 3. O trestním oznámení rozhodovalo napadeným rozhodnutím Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, které věc odevzdalo k projednání přestupku Městskému úřadu X (a v části směřující na jednání proti matce stěžovatelky trestní oznámení odložilo, neboť matka stěžovatelky nedala k trestnímu stíháním souhlas). Policejní orgán dospěl k závěru, že nebyly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu týrání osoby žijící ve společné domácnosti ani jiného. To odůvodnil tím, že ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá rozdělení rolí mezi stěžovatelkou a vedlejším účastníkem na oběť a pachatele, ale jde spíše o vzájemné napadání a konflikty. Vedlejší účastník s policejním orgánem spolupracoval po celou dobu řízení a své chování vůči stěžovatelce a její matce vysvětlil zejména svojí povahou a vzájemností vyvolávaných konfliktů (resp. provokací ze strany stěžovatelky). Odmítl rovněž to, že by mělo mezi ním a stěžovatelkou nebo její matkou docházet k fyzickým útokům - jediný takový byl řešen ve výše uvedeném přestupkovém řízení. 4. Na toto rozhodnutí stěžovatelka reagovala podáním podnětu k přezkoumání postupu policejního orgánu Okresnímu státnímu zastupitelství v Hodoníně, který jej vypořádal ústavní stížností napadeným vyrozuměním. Okresní státní zastupitelství dospělo k závěru, že se policejní orgán dostatečně zabýval trestním oznámením stěžovatelky. Uznalo, že rodinná situace stěžovatelky je neutěšená, nicméně se ztotožnilo se závěry policejního orgánu o tom, že vznikající konflikty mají vzájemnou povahu a že se neprokázaly ani jiné formy domácího násilí. Jednání, které bylo v rámci postupu policejního orgánu zjištěno, dle Okresního státního zastupitelství v Hodoníně nedosahuje takové intenzity, aby jej bylo možné vyhodnotit jako trestné, a postoupení do přestupkového řízení je proto adekvátní. 5. Stěžovatelka následně podala žádost k vykonání dohledu Krajskému státnímu zastupitelství v Brně. To napadeným vyrozuměním podnět stěžovatelky odložilo jako nedůvodný. Krajské státní zastupitelství potvrdilo postup Okresního státního zastupitelství v Hodoníně a rovněž policejního orgánu, neboť ze zjištěného skutkového stavu nevyplynulo naplnění skutkové podstaty žádného trestného činu. Krajské státní zastupitelství v Brně rovněž dospělo k závěru, že intenzita ani četnost konfliktů v domácnosti stěžovatelky nedosahovaly meze nutné pro trestněprávní postih. Potvrdilo tak postup policejního orgánu v postoupení věci k projednání v přestupkovém řízení. II. Argumentace stěžovatelky a vyjádření účastníků řízení 6. Proti rozhodnutí policejního orgánu a oběma vyrozuměním státních zastupitelství podala stěžovatelka ústavní stížnost, v níž se domáhá jejich zrušení. Postupem státních orgánů měla být porušena její ústavně zaručená práva na ochranu před krutým, nelidských a ponižujícím zacházením podle čl. 7 Listiny a čl. 3 Úmluvy, na zachování lidské důstojnosti podle čl. 10 odst. 1 Listiny a na soukromý a rodinný život podle čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Úmluvy. Policejní orgán ani státní zastupitelství podle stěžovatelky nesprávně kvalifikovaly jednání jejího otce, nezjistily dostatečně skutkový stav a rozhodovaly v rozporu s provedenými důkazy, nevypořádaly se dostatečně s její argumentací a celkově svá rozhodnutí nedostatečně odůvodnily. V celku tak porušily základní práva stěžovatelky, zejména ve formě práva na účinné vyšetřování. 7. Z rozhodnutí policejního orgánu nevyplývá závěr, že bylo jednání otce stěžovatelky opravdu protiprávní, naopak z něj dle stěžovatelky plyne, že jednání otce policie schvaluje a rozumí mu. Námitku stran tohoto nedostatku pak nevypořádala státní zastupitelství a jejich závěry jsou tak nepřezkoumatelné. Stejně tak se státní zastupitelství nezabývala dostatečně námitkami stěžovatelky stran zjišťování skutkového stavu - stěžovatelka navrhovala opatřit přestupkový spis fyzického napadení jejím otcem v minulosti a dokumentaci z OSPOD ve vztahu k jejich domácnosti; nezhodnotil další hlášené útoky otce, vliv jednání otce stěžovatelky na její zdravotní stav ani násilné jednání vůči matce stěžovatelky. Přestože tyto nedostatky vytkla již policejnímu orgánu, ten tyto výtky nijak nezohlednil a obě státní zastupitelství rovněž pouze paušálně odmítla provádění dalších důkazů. Vůči návrhu na zohlednění útoků proti matce stěžovatelky pak státní zastupitelství uvedla, že stěžovatelka ani její právní zástupce nejsou oprávněni za matku jednat. Státní orgány tak posuzovaly konkrétní incidenty izolovaně a nikoli v jejich souvislostech a širším kontextu, což jim znemožnilo odhalit páchanou trestnou činnost. Nesprávné je i jejich právní posouzení zjištěného skutkového stavu, který dle stěžovatelky naplňuje skutkovou podstatu trestného činu týrání svěřené osoby, případně týrání osoby žijící ve společné domácnosti. Závěry policejního orgánu i státních zastupitelství o nenaplnění znaků těchto skutkových podstat jsou tak v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem. 8. Ústavní soud zaslal ústavní stížnost k vyjádření ostatním účastníkům řízení. Krajské státní zastupitelství v Brně plně odkázalo na odůvodnění napadeného vyrozumění. Stejně tak Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, územní odbor Hodonín, oddělení obecné kriminality, odkázalo na napadené rozhodnutí a spisový materiál. Okresní státní zastupitelství v Hodoníně označilo námitky stěžovatelky za neopodstatněné. Trestní řízení ve věci probíhalo v souladu s právními předpisy a do práv stěžovatelky dle okresního státního zastupitelství zasaženo nebylo. Ve zbytku odkázalo na napadené akty. Vedlejší účastník práva na vyjádření nevyužil, stejně tak nevyužila stěžovatelka práva repliky na zaslaná vyjádření. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně z