II.ÚS 692/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 692/23 ze dne 30. 3. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Bc. Tomáše Müllera, zastoupeného JUDr. Petrem Pavlíkem, advokátem, sídlem Křižíkova 159/56, Praha 8, směřující proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v postupu Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8 v řízení vedeném pod sp. zn. 29 C 141/2007, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění 1. Ústavnímu soudu byl dne 13. 3. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal vydání nálezu, kterým bude konstatována neústavnost postupu Obvodního soudu pro Prahu 8 a Městského soudu v Praze spočívající v průtazích řízení vedeném pod sp. zn. 29 C 141/2007. Stěžovatel požadoval uložení povinnosti obecným soudům, aby nepokračovaly v průtazích. Dále navrhl přednostní projednání podle § 39 zákona o Ústavním soudu. 2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. Ústavní stížnost však není přípustná, neboť stěžovatel dosud nevyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona). 3. Stěžovatel tvrdí, že v rámci řízení dochází k bezdůvodným průtahům způsobeným opakovaným odročováním jednání. Stěžovatelovým žádostem, aby soudy nepřipustily zmaření dalších jednání procesními obstrukcemi, doposud nebylo vyhověno, proto se domáhá zásahu Ústavního soudu. 4. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). To platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. 5. Ve vztahu k základnímu právu na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny, resp. v přiměřené lhůtě ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, je prostředkem k ochraně návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle ustanovení § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 60/04, usnesení ze dne 10. 10. 2005 sp. zn. IV. ÚS 638/05, usnesení ze dne 23. 2. 2016 sp. zn. IV. ÚS 95/16). 6. Z obsahu ústavní stížnosti nevyplývá, že by se stěžovatel proti tvrzeným průtahům bránil postupem podle § 164 a násl. zákona o soudech a soudcích nebo prostřednictvím uváděného návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a téhož zákona. Doposud tedy nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. 7. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, není-li náprava před ostatními orgány již možná. V tomto případě náprava možná je, a proto Ústavní soud stížnost jako nepřípustnou (předčasnou) odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. O návrhu na přednostní projednání ústavní stížnosti Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť ve věci rozhodl bez zbytečného odkladu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. března 2023 Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj