II.ÚS 693/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 693/23 ze dne 26. 4. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky X, zastoupené JUDr. Luďkem Lisse, Ph.D. LL.M. MPA, advokátem, sídlem Jablonského 640/2, Praha 7 - Holešovice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. ledna 2023 č. j. 21 Cdo 862/2022-706, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2022 č. j. 22 Co 219/2021-648, a rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 23. dubna 2021 č. j. 3 C 184/2019-600, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze, Okresního soudu Praha-východ, jako účastníků řízení, a Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s. IČO: 60192852, sídlem Bělěhradská 222/128, Praha 2 - Vinohrady, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 13. 3. 2023, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. II. Shrnutí řízení před obecnými soudy 2. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí obecných soudů, jakož i z dalších přiložených listin plyne, že stěžovatelka se v průběhu řízení domáhala určení neexistence zástavního práva k nemovitým věcem - pozemku parc. č. X1 zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č. p. X2 rodinný dům, pozemku parc. č. st. X3 zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je garáž bez č. p., pozemku parc. č. X4 orná půda, všechny nemovitosti jsou zapsány na listu vlastnictví č. X5 vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Mělník, pro katastrální území a obec Č., pro Modrou pyramidu stavební spořitelnu, a.s. IČO: 60192852 (dále jen "vedlejší účastnice řízení"). Uvedené nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem z titulu smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 22. 6. 2016 č. j. V-4945/2016-206 s právními účinky dne 22. 6. 2016. Okresní soud Praha-východ (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 23. 4. 2021 č. j. 3 C 184/2019-600 žalobu stěžovatelky zamítl (výrok I.) a uložil stěžovatelce nahradit vedlejší účastnici náklady řízení ve výši 42 058 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám jejího právního zástupce. 3. K odvolání stěžovatelky i vedlejší účastnice rozhodl Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 11. 1. 2022 č. j. 22 Co 219/2021-648 tak, že výrokem I. změnil rozsudek okresního soudu ve výroku II. a uložil stěžovatelce nahradit vedlejší účastnici náklady řízení ve výši 60 307,66 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám jejího právního zástupce; ve výroku I. rozsudek okresního soudu potvrdil. Stěžovatelku výrokem II. zavázal k náhradě nákladů odvolacího řízení vedlejší účastnice ve výši 11 677 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta. 4. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl usnesením ze dne 10. 1. 2023 č. j. 21 Cdo 862/2022-706 podle § 243c odst. 1 občanského soudního řádu a uložil stěžovatelce nahradit náklady dovolacího řízení vedlejší účastnici ve výši 6 413 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta. Dovolání stěžovatelky nebylo shledáno přípustné podle § 237 občanského soudního řádu, protože nebyl splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení. III. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka v obsáhlé ústavní stížnosti brojí proti rozhodnutím obecných soudů v rámci stále stejného okruhu námitek a pokračuje tak v polemice s jejich závěry. Namítá, že Nejvyšší soud vnesl do řízení procesněprávní vadu s ústavněprávním rozměrem, když odmítl dovolání a tím stěžovatelce upřel právo na přístup k soudu a na účinné právní prostředky. Stěžovatelka namítá, že všechny tři instance obecných soudů při posouzení její věci upřednostnily právo vedlejší účastnice jako zástavního věřitele s odkazem na zásadu materiální publicity údajů v katastru nemovitostí dle § 984 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský zákoník"). Stěžovatelka je bez jakéhokoli zavinění prokazatelně konfrontována se závažným trestněprávním jednáním, které nemohla presumovat ani odvrátit, a nutí ji strpět zástavní právo vedlejší účastnice na nemovitostech, de facto je znehodnocuje a omezuje výkon vlastnického práva. 6. Dále chronologicky popisuje jednotlivé skutkové události od její účasti v dobrovolné dražbě dotčených nemovitostí a klíčové jednání zúčastněných subjektů, a sice dražebníka J. K. a společnosti Y. Společnost Y po proběhlé dražbě vstoupila s nemovitostmi znovu na trh, zastavila je vedlejší účastnici a znovu prodala D. M. Obligační dlužník D. M. má závazky z úvěru, který čerpala na nákup předmětných nemovitostí, jež nikdy nenabyla. Dražebník J. K. byl odsouzen za zpronevěru svěřených finančních prostředků ve výši 4 490 000 Kč dle § 206 odst. 1 odst. 4 písm. d) trestního zákoníku rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 10. 2021 sp. zn. 2 T 186/2019, stěžovatelka je zde v postavení poškozené v trestním řízení. 7. Stěžovatelka namítá, že při posouzení dobré víry vedlejší účastnice, která disponuje nesrovnatelným informačním a monitorovacím zázemím, odborným profesionálním personálem, zapůjčila bez náležitého ověření finanční prostředky, jež nesloužily určenému účelu, zapsala do evidence katastru nemovitostí v poslední chvíli zástavní právo atd. Stěžovatelka zpochybnila závěry obecných soudů, které preferovaly ochranu zástavního práva před ústavně zakotveným právem na ochranu vlastnictví. Podotkla, že v této věci je relevantní otázka poměřování práva chráněného ústavním pořádkem a práva upraveného podústavními právními předpisy, když stěžovatelka se dostala do této situace v důsledku souběhu řady nedostatků či mezer v právní úpravě. Zásah do vlastnického práva stěžovatelka spatřuje v postupu obecných soudů, které se řádně nezabývaly jejími námitkami a neposkytly jí adekvátní právní ochranu. Stěžovatelka argumentovala judikaturou Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva a navrhla, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozhodnutí napadená ústavní stížností. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud je příslušný k projednání ústavní stížnosti, která je přípustná [stěžovatelka neměla k dispozici další zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu). V. Vlastní posouzení 9. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelky a napadenými rozhodnutími, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 10. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. 11. Ústavní soud opakovaně potvrzuje, že směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v občanském soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. 12. Právo na spravedlivý proces (též na spravedlivost řízení) se skládá z řady komponentů, resp. dílčích práv, jež pokrývají celé řízení od přístupu k soudu přes kritéria přezkumu dokazování až po požadavky na konečné rozhodnutí; nevyhýbají se ani výkonu rozhodnutí. Při posuzování spravedlivosti řízení je třeba dbát nejen na to, zda orgány veřejné moci dodržely zákonný postup řízení, ale zejména akcentovat praktickou a účinnou ochranu práv jeho účastníků. Jednotlivé vady řízení přitom nemusí vyvolat nezbytnost zrušení rozhodnutí (konečného či v rámci vedení řízení), je-li řízení spravedlivé jako celek (tzv. komplexní argument). Principům subsidiarity a minimalizace zásahů Ústavního soudu odpovídá též zásada, podle níž má přednost přezkum dodržování procesníc