II.ÚS 696/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 696/26 ze dne 17. 3. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatele Milana Holého, zastoupeného Mgr. Petrem Havrlíkem, LL.M., advokátem, sídlem Zahradnická 71, Příbram, proti jinému zásahu, za účasti Okresního soudu v Příbrami, jako účastníka řízení, a Ing. Petra Kareše, obchodní korporace RADON EXPRES s. r. o., sídlem Hrabákova 213, Příbram, Bc. Filipa Vařeky a Jany Vařekové, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Z ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že u Okresního soudu v Příbrami je pod sp. zn. 21 C 143/2025 vedeno řízení o žalobě vedlejších účastníků (společně dále jen "žalobci"). 2. Žalobci označili v žalobě žalovaného jménem a příjmením, adresou, datem narození a identifikačním číslem (IČO). Došlo ovšem k tomu, že IČO patřilo stěžovateli, kdežto datum narození stěžovatelovu otci. Stěžovatel i jeho otec mají stejné jméno, příjmení i adresu. Z protokolu o přípravném jednání před okresním soudem ze dne 29. ledna 2026 a z usnesení okresního soudu č. j. 21 C 143/2025-147 ze dne 17. února 2026 plyne, že žalovaným je stěžovatelův otec. Soud stěžovatele za žalovaného považoval omylem a v průběhu řízení mu, respektive jeho zástupci, doručoval písemnosti, ač stěžovatel nebyl účastníkem řízení. 3. V průběhu přípravného jednání 29. ledna 2026 přítomný zástupce stěžovatele na tuto záměnu upozornil, na což zástupkyně žalobců reagovala, že opravuje žalobu a vypouští z ní IČO stěžovatele, které bylo uvedeno omylem. Soud k tomu konstatoval, že žalobci opravili vadu žaloby a soud zváží další procesní postup. 4. Stěžovatel ústavní stížnost formuluje tak, že směřuje proti rozhodnutí, kterým okresní soud akceptoval opravu žaloby. Stěžovatel v ústavní stížnosti dále uvádí, že okresní soud měl rozhodnout o ukončení jeho účasti v řízení usnesením, popřípadě měl rozhodnout o záměně účastníka či rozhodnout meritorně. Stěžovatel rovněž zdůrazňuje, že v řízení mu vznikly náklady a nyní není zřejmé, jak a po kom se má domáhat jejich úhrady. 5. Podle obsahu tudíž Ústavní soud vykládá ústavní stížnost tak, že směřuje proti jinému zásahu spočívajícímu v tom, že soud nerozhodl o stěžovatelových nákladech řízení, ani o záměně účastníků, ani nevydal rozhodnutí ve věci samé, jímž by posoudil důvodnost žaloby směřující proti stěžovateli. 6. Proti nečinnosti spočívající v nevydání rozhodnutí se ovšem stěžovatel mohl bránit podáním návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Jde o účinný opravný prostředek, který bylo třeba vyčerpat před podáním ústavní stížnosti (shodně např. nález sp. zn. I. ÚS 3296/17 ze dne 20. prosince 2017, bod 20). Z ústavní stížnosti přitom neplyne, že by stěžovatel tento návrh podal. Jeho ústavní stížnost je proto nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). 7. Ústavní soud může výjimečně neodmítnout nepřípustnou ústavní stížnost, jsou-li k tomu splněny důvody uvedené v § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Takový důvod ovšem v posuzované věci stěžovatel netvrdil a neshledal ho ani Ústavní soud. 8. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. 9. Nad rámec uvedeného Ústavní soud dodává, že považuje za pozoruhodné, že okresní soud od podání žaloby v září 2025 po řadu měsíců nezjistil, že žalobci označili žalovaného kombinací data narození a IČO, která neodpovídá žádné osobě, a nevedl žalobce k odstranění vady podané žaloby výzvou podle § 43 občanského soudního řádu. Překvapující je to i proto, že z příloh k ústavní stížnosti plyne, že okresní soud provedl 23. října 2025 lustraci, zda má žalovaný datovou schránku (č. l. 88 spisu okresního soudu), a přes zjištění, že kombinaci data narození a IČO neodpovídá žádná datová schránka, ač fyzické osoby podnikající mají datovou schránku zřízenu povinně ze zákona, se sám od sebe nezabýval úvahou o vadě žaloby (nejasným označením žalovaného) a na zjištění reagoval jen tak, že - v rozporu s procesními předpisy - doručoval písemnosti stěžovateli i zamýšlenému žalovanému prostřednictvím držitele poštovní licence a nikoliv prostřednictvím datové schránky, kterou oba musí mít. Vadu žaloby soud vzal v potaz až k upozornění stěžovatele při přípravném jednání. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 17. března 2026 Veronika Křesťanová v. r. soudkyně zpravodajka