II.ÚS 702/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 702/21 ze dne 7. 7. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky 1) X a 2) stěžovatele M. V., obou právně zastoupených Mgr. Milanem Partíkem, advokátem se sídlem Slezská 32, Praha 2, proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. 12. 2020 č. j. 0 Nt 11023/2020-4, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění 1. Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti dle § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se první stěžovatelka a druhý stěžovatel (dále též "stěžovatelé") domáhají zrušení v záhlaví citovaného příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků dle § 83a odst. 1 trestního řádu, který vydal Obvodní soud pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud"). Stěžovatelé mají za to, že uvedený příkaz k prohlídce je v rozporu s jejich základními právy dle čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina). 2. Z obsahu ústavní stížnosti, napadeného příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků a dalších přiložených listin Ústavní soud zjistil, že státní zastupitelství v Landshutu, Spolková republika Německo, vydalo dne 21. 1. 2020 evropský vyšetřovací příkaz sp. zn. 409 JS 16852/19, neboť vede trestní řízení ve věci trestných činů zakázaných závodů motorových vozidel v souběhu se záměrným ohrožením silničního provozu. Těchto trestných činů se měl dopustit druhý stěžovatel společně s dalšími podezřelými tím, že dne 3. 5. 2019 mezi 16:00 hodin až 18:50 hod. závodili ve sportovních vozech po veřejných komunikacích ve Spolkové republice Německo, čímž způsobili nebezpečné situace, neboť jeli nadměrnou rychlostí a zvolili nevhodný způsob jízdy. Ztotožněny byly německými justičními orgány tři poškozené osoby, které byly nuceny učinit rychlé úhybné manévry, aby se vyhnuly kolizi se závodícími sportovními automobily. 3. Městské státní zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") podalo na základě obsahu evropského vyšetřovacího příkazu k obvodnímu soudu návrh na vydání příkazu k prohlídce tam specifikovaných jiných prostor a pozemků podle § 83a odst. 1 trestního řádu (konkrétně prostor, v nichž se v současnosti nachází sídlo první stěžovatelky, a nemovitostí - zejm. garáží a jiných staveb - ve vlastnictví druhého stěžovatele). 4. Obvodní soud návrhu městského státního zastupitelství vyhověl. V odůvodnění napadeného příkazu k prohlídce předně uvedl, že v evropském vyšetřovacím příkazu je požadováno provedení domovní prohlídky a prohlídek jiných prostor, které užívá druhý stěžovatel, případně prostor, které souvisejí s činností první stěžovatelky jakožto organizátorky závodu a vlastnicí předmětných sportovních automobilů, neboť by se v nich mohly nacházet dokumenty související s akcí ze dne 3. 5. 2019 a seznamy zúčastněných řidičů v elektronické nebo písemné podobě. Zjištění těchto skutečností považovaly německé justiční orgány za nezbytné pro ztotožnění a usvědčení pachatelů, včetně určení jejich podílu na celé akci. Dále obvodní soud zkoumal, zda byly splněny podmínky pro vydání evropského vyšetřovacího příkazu a podmínka oboustranné trestnosti dle zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o mezinárodní justiční spolupráci"), přičemž dospěl k závěru, že veškeré podmínky jsou splněny. V této souvislosti poukázal na to, že jednání, z něhož je druhý stěžovatel podezřelý ve Spolkové republice Německo, lze dle zdejší právní úpravy kvalifikovat jako přečin obecného ohrožení dle § 272 odst. 1 trestního zákoníku. Nakonec obvodní soud vyložil důvody, proč je splněna i podmínka nezbytnosti a neodkladnosti úkonu. K provedení samotných prohlídek jiných prostor a pozemků na základě ústavní stížností napadeného příkazu k prohlídce došlo dne 25. 1. 2021. 5. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že napadený příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků byl obvodním soudem vydán, aniž by byly splněny zákonné požadavky. Zaprvé namítají, že nebyla splněna podmínka oboustranné trestnosti skutku, neboť není možno akceptovat právní kvalifikaci, kterou provedl obvodní soud, když konstatoval, že v případě českého práva lze skutek kvalifikovat jako trestný čin obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 trestního zákoníku. Podle stěžovatelů tato právní kvalifikace není přiléhavá, neboť se nepřekrývá s definicí trestných činů uvedených v evropském vyšetřovacím příkazu (trestný čin zakázaných závodů motorových vozidel a záměrného ohrožení silničního provozu) a jejich údajné jednání lze dle české právní úpravy kvalifikovat nanejvýš jako přestupek, nikoli jako trestný čin. Obvodní soud tak zcela selhal ve své úloze garanta zákonnosti. Zadruhé namítají také to, že nebyl naplněn požadavek neodkladnosti a neopakovatelnosti úkonu. Tato podmínka nebyla v příkazu k prohlídce dostatečně odůvodněna. Jelikož k jednání, které je jim kladeno za vinu, mělo dojít před téměř dvěma roky, lze předpokládat, že pokud by se v předmětných prostorách někdy nacházely nějaké důkazy, stěžovatelé by je již dávno zničili. Vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků proto nebylo ani nezbytné, ani neodkladné. Stěžovatelé mají také za to, že vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků nebylo nutné i z toho důvodu, že druhý stěžovatel poskytl orgánu provádějícímu prohlídku naprostou součinnost. Zatřetí, stěžovatelé namítají, že prohlídka prostor nacházejících se na ulici X byla nezákonná z toho důvodu, že na této adrese sídlí první stěžovatelka (společnost XY), avšak německé orgány požadovaly provedení prohlídky prostor souvisejících s činností jiné společnosti (společnost X). 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas osobami k tomu oprávněnými, splňuje i ostatní zákonem stanovené náležitosti a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s požadavky plynoucími z § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé proti napadenému rozhodnutí žádný zákonný procesní prostředek k ochraně svého práva k dispozici nemají (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). 7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatelů. 8. Ústavní soud připomíná, že dle ustálené judikatury je možnost jeho zásahu do přípravného řízení v rámci trestního procesu nutno vykládat restriktivním způsobem. Ústavní soud je takto povolán korigovat pouze excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení. Jeho kasační intervence do probíhajícího řízení (nikoli pravomocně ukončeného trestního stíhání) má tedy své místo pouze v případech zcela zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení v následujících fázích trestního řízení již nikterak odstranit (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2532/12 ze dne 28. 8. 2012 nebo usnesení sp. zn. III. ÚS 674/05 ze dne 16. 3. 2006). 9. Ústavní soud předně zdůrazňuje, že garance čl. 12 odst. 1 Listiny a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") se přiměřeně vztahují i na prohlídku jiných prostor a pozemků podle § 83a trestního řádu, nejen na domovní prohlídku [nález sp. zn. Pl. ÚS 3/09 ze dne 8. 6. 2010 (N 121/57 SbNU 495; 219/2010 Sb.); nález sp. zn. II. ÚS 1221/16 ze dne 13. 10. 2016 (N 194/83 SbNU 145)]. V této souvislosti Ústavní soud v minulosti poukázal mj. na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP"), dle níž právo na respektování obydlí zahrnuje i požadavek na respektování soukromí sídla společnosti, poboček a provozoven právnických osob (rozsudek ESLP ve věci Société Colas Est a další proti Francii ze dne 16. 4. 2002 č. 37971/97; rozsudek ESLP ve věci Buck proti Německu ze dne 28. 4. 2005 č. 41604/98), kancelářských prostor (rozsudek ESLP ve věci Crémieux proti Francii ze dne 25. 2. 1993 č. 11471/85; rozsudek ESLP ve věci Miailhe proti Francii ze dne 25. 2. 1993 č. 12661/87) nebo prostor advokátních kanceláří (rozsudek ESLP ve věci Niemietz proti Německu ze dne 16. 2. 1992 č. 13710/88). Sféra osobních a pracovních aktivit jednotlivce se totiž