II.ÚS 704/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 704/26 ze dne 25. 3. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele V. K., zastoupeného JUDr. Vítem Nevařilem, LL.M., advokátem, sídlem Opletalova 1055/55, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. února 2026 č. j. 21 Co 41/2026-727, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení a K. K., nezletilé E. K. a nezletilé E. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a v čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. 2. V ústavní stížnosti stěžovatel dále navrhl, aby jeho ústavní stížnost byla projednána přednostně. 3. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že usnesením Okresního soudu v Náchodě (dále jen "okresní soud") ze dne 19. 12. 2025 č. j. 0 P 293/2025-M677 ve spojení s opravným usnesením ze dne 6. 1. 2026 č. j. OP 293/2025-M708 (dále jen "usnesení okresního soudu") byly k návrhu města X, opatrovníka nezletilých (dále jen "opatrovník"), druhá vedlejší účastnice a třetí vedlejší účastnice - nezletilé děti (dále též jen "nezletilé") svěřeny do péče stěžovatele - otce (dále též jen "otec") a dále bylo rozhodnuto, že první vedlejší účastnice (dále též jen "matka") je oprávněna se s nezletilými dětmi stýkat v každém lichém kalendářním týdnu od pátku 8:00 hodin do pondělí sudého týdne 8:00 hodin (výrok II.). Výrokem III. bylo zrušeno předchozí předběžné opatření ze dne 17. 9. 2025 č. j. 0 Nc 4958/2025-223. 4. Proti usnesení okresního soudu podala matka odvolání. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením změnil výroky II. a III. usnesení okresního soudu o nařízení předběžného opatření tak, že návrh opatrovníka na nařízení předběžného opatření, kterým by byly obě nezletilé děti svěřeny do péče otce, a matka byla oprávněna se s nezletilými dětmi stýkat v každém lichém kalendářním týdnu od pátku 8:00 hodin do pondělí sudého týdne 8:00 hodin, zamítl. II. Argumentace stěžovatele 5. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že matka vědomě a cíleně porušovala právo dětí na otce a právo otce na děti a vědomě mařila předchozí předběžné opatření. Krajský soud napadeným usnesením zmařil snahu kolizního opatrovníka a okresního soudu poskytnout stěžovateli a nezletilým dcerám účinnou ochranu jejich základních práv, a to přesto, že bylo rozhodováno o návrhu na předběžné opatření podaného opatrovníkem nezletilých, který poměry v rodině dobře zná. Krajský soud tím, že zamítl návrh na změnu zatímní úpravy péče o nezletilé, kdy děti měly být na základě předběžného opatření svěřeny do péče otce na dobu tří měsíců, porušil právo stěžovatele na ochranu rodinného života. 6. Stěžovatel uvádí, že děti naposledy viděl v prosinci 2024. Od té doby je z jejich péče fakticky vyloučen a styk s nimi pro "bránění" matkou neprobíhá. Stěžovatel namítá, že je kompetentním rodičem (vychovává vlastního syna a ve střídavé péči syna své současné partnerky) a je připraven vídat se s dcerami co nejčastěji. Krajský soud rozhodl za stavu, kdy děti byly již přibližně měsíc nezvěstné a Policie České republiky po nich vyhlásila pátrání. Není ani jasné, zda nezletilá druhá vedlejší účastnice jako předškolačka chodí do školky. 7. Stěžovatel nesouhlasí s názorem krajského soudu, že důsledek spojený s rozhodnutím okresního soudu by bylo možné považovat za nepřiměřený a nezletilé vystavující riziku spojeného se změnou péče. Nyní přitom nelze následky předvídat za stavu, kdy již tři měsíce neměl ani opatrovník možnost zkontrolovat nezletilé, neboť neví, kde se děti nacházejí. Krajský soud nemůže posuzovat kvalitu péče matky, když neví, jak probíhá. Matka ignoruje prozatímní rozhodnutí soudu (přičemž efektivní nejsou ani uložené peněžní pořádkové pokuty, resp. tyto se nejeví jako účinné opatření) a záměrně neumožňuje nezletilým dcerám styk s otcem. Stěžovatel uvádí, že o ústavnosti pořádkových pokut v poměrech týchž účastníků Ústavní soud rozhodoval v řízeních vedených sp. zn. II. ÚS 315/26 a sp. zn. II. ÚS 414/26. Stěžovatel poukazuje na to, že opatrovník v návrhu na předběžné opatření prokázal u nezletilých naléhavou potřebu změny zatímní úpravy, i z toho důvodu, že dlouhodobě dochází k problémům při realizaci styku otce (i nepřímého) s nezletilými pro překážky na straně matky, která nedodržuje předběžné opatření o asistovaném předávání ke styku a nepřímém kontaktu. Otec ve svém návrhu na vydání předběžného opatření argumentoval tím, že je třeba použít razantního opatření a změnit dočasně výchovné prostředí nezletilých a matce a stanovit rozsah styku s nezletilými. Zákonné předpoklady pro vydání takového předběžného opatření podle stěžovatele byly dány, stejně jako naléhavost změny poměrů. Krajský soud řádně neodůvodnil, proč je v kontextu podaných návrhů na změnu výchovného prostředí předběžným opatřením otcem i opatrovníkem dostačující již existující předběžné opatření o výchově nezletilých. Stěžovatel se domnívá, že matka jedná vědomě protiprávně, přičemž k usměrnění jejího jednání nepřispěly ani uložené pořádkové pokuty. Za této situace by svěření nezletilých na dobu tří měsíců do péče otce a stanovení styku matce nebylo "radikální", navíc krajský soud se v rámci rozhodování o návrzích na nařízení předběžného opatření nezabýval podstatou problému, přestože v tomto řízení je povinen postupovat z úřední povinnosti a učinit vše pro ochranu nejlepšího zájmu dětí. 8. Stěžovatel namítá, že soudy musí při vydávání předběžného opatření v souladu s čl. 4 Ústavy usilovat o to, aby se ochrana ústavně zaručených práv dotčených členů rodiny nestala pouze teoretickou či iluzorní, nýbrž aby byla praktická a účinná, k čemuž v tomto konkrétním případě nedošlo. V této souvislosti stěžovatel poukazuje na závěry obsažené v nálezu ze dne 28. 4. 2024 sp. zn. I. ÚS 3399/23. Stěžovatel zdůrazňuje své právo jako rodiče a dítěte "být spolu", které Ústavní soud v uvedeném nálezu zmiňuje, proti kterému nedůvodný útok matky na práva otce na děti a dětí na otce směřuje. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 10. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je toliko přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. 11. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodnutí obecných soudů ve věcech péče o nezletilé. K přezkumu rodinně právních věcí přistupuje velmi zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů v těchto věcech zasahuje pouze v extrémních případech. Rozhodování v této citlivé oblasti je totiž doménou obecných soudů, které se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí (srov. usnesení ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 1740/19, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). 12. Restriktivní přístup Ústavního soudu k přezkumu rozhodnutí vydaných v rodinných věcech se týká zvláště předběžných opatření. Přestože způsobilost předběžných opatření zasáhnout do základních pr