II.ÚS 716/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 716/24 ze dne 17. 4. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele J. B., zastoupeného Mgr. Janem Legem, Ph.D., advokátem, sídlem Bezručova 335/33, Plzeň, proti příkazu Okresního soudu v Chomutově ze dne 12. prosince 2023 sp. zn. 40 Nt 1735/2023, za účasti Okresního soudu v Chomutově, jako účastníka řízení, a Okresního státního zastupitelství v Chomutově, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 8 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Součástí ústavní stížnosti je i návrh stěžovatele, aby Ústavní soud zakázal Policii České republiky pokračovat v porušování jeho práv a aby policejnímu orgánu nařídil, aby mu vydal zpět věci zabavené při provedené prohlídce. 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že napadeným příkazem Okresního soudu v Chomutově (dále jen "okresní soud") byla podle § 83a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, z důvodu uvedeného v § 82 odst. 1, odst. 2 trestního řádu nařízena prohlídka jiných prostor a pozemků, a to ordinace umístěné v prvním patře bytového domu na adrese V., kterou mimo jiné užívá i stěžovatel. Z odůvodnění předmětného příkazu se podává, že dne 27. 7. 2022 zahájil příslušný policejní orgán podle § 158 odst. 3 trestního řádu úkony trestního řízení pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kterého se mohl dopustit stěžovatel (zkráceně uvedeno) jednak protiprávním přeregistrováním části klientů Městské správy sociálních služeb V., jednak vykazováním fiktivní zdravotní péče. Okresní soud zdůraznil, že porovnáním opatřených podkladů byly zjištěny rozdíly ve vykazování poskytnutých zdravotních služeb, kdy stěžovatel po zdravotních pojišťovnách požadoval úhradu údajně poskytnutých zdravotních služeb, které však nejsou zaznamenány v tzv. denních záznamech či listinné formě části opatřené zdravotnické dokumentace toho kterého pacienta. Rovněž bylo zjištěno, že k zjevně neoprávněné přeregistraci ze stěžovatele na obchodní společnost X, jejímž jednatelem i společníkem je syn stěžovatele, došlo celkem u 120 klientů Městské správy sociálních služeb V. Na základě uvedených skutečností okresní soud uzavřel, že je dáno důvodné podezření, že stěžovatel se daným jednáním mohl ke škodě různých subjektů neoprávněně obohatit, přičemž výše potenciálně způsobené škody zjevně přesahuje hranici škody nikoli nepatrné ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Konstatoval, že cílem prohlídky je zajistit v prostoru ordinace stěžovatele věci důležité pro trestní řízení, zejména úplnou zdravotnickou dokumentaci jednotlivých klientů Městské správy sociálních služeb V., výpočetní techniku, paměťová média a jiné obdobné věci, které mohou mít vztah k prověřovanému skutku. II. Argumentace stěžovatele 3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že policejní orgán má jistě k dispozici kompletní seznam jeho pacientů a evidenci jejich registrací u jednotlivých zdravotních pojišťoven, stejně tak jako výkazy zdravotní péče. Z uvedeného může policejní orgán podle stěžovatele zjistit, že až na drobnosti v řádech korun nedošlo jím k žádnému neoprávněnému účtování. Šetřená podezření považuje za lichá a intenzitu zásahu do jeho práv za zcela nepřiměřenou. Rovněž je podle stěžovatele nedostatečné (obecné) odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti daného úkonu. Má za to, že v jeho případě nebyly naplněny podmínky pro vydání napadeného příkazu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 5. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva. 6. Ústavní soud musí zůstat zdrženlivý v zasahování do činnosti orgánů veřejné moci a činit tak výjimečně pouze v případech, kdy jsou porušena základní práva, což platí i pro domovní prohlídku či prohlídku jiných prostor a pozemků. Nadměrné formalizování počáteční fáze řízení může znemožnit účel celého trestního řízení. To však na druhou stranu vyvažuje přísné dodržení požadavků na správnost a důvodnost příslušného rozhodnutí (viz např. usnesení ze dne 15. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 3279/13). 7. Ústavní soud opakovaně judikuje, že závěr orgánů činných v trestním řízení o provedení nezbytnosti domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor a pozemků musí projít přes tzv. třístupňovou kontrolu policejního orgánu, státního zástupce a soudu [viz nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (N 76/73 SbNU 351)]. K porušení ústavních práv dojde v této fázi zejména tehdy, nebudou-li všechny odpovědné orgány trvat na důkladném prověření všech zjistitelných okolností, podporujících nebo vyvracejících původní podezření [srov. např. nález ze dne 7. 6. 2016 sp. zn. III. ÚS 905/13 (N 102/81 SbNU 629)]. Při vydávání příkazu musí pak soud, jako garant ochrany základních práv a svobod (čl. 4 Ústavy), přezkoumatelným způsobem odůvodnit, z jakých skutkových a právních okolností lze dovodit důvodnost vyřčeného podezření, přiměřenost provedení prohlídky a jeho nezbytnost (nenahraditelnost) ve vztahu k cíli trestního řízení. Musí přitom jednoznačně vymezit prohledávaný prostor, a co nejpřesněji zjistit okruh zasažených osob a hledaných věcí či osob. Je-li zároveň prohlídka prováděna jako tzv. neopakovatelný či neodkladný úkon, musí soud rovněž odůvodnit nezbytnost této její povahy [srov. např. nález ze dne 28. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 2787/13 (N 205/71 SbNU 417)]. 8. Ústavní soud ve své judikatuře stojí zároveň na stanovisku, že soud je v takové situaci obvykle omezen kombinací časových parametrů běžícího trestního řízení [srov. nález ze dne 16. 5. 2012 sp. zn. I. ÚS 515/12 (N 106/65 SbNU 451)] a stručných a fragmentárních informací, jejichž důkladná ověřitelnost je v dané fázi za hranicí možností orgánů činných v trestním řízení [nález ze dne 14. 11. 2012 sp. zn. IV. ÚS 2227/12 (N 189/67 SbNU 271)]. Na vydávaný příkaz tedy není ani z formálního, ani z obsahového hlediska kladen takový důraz jako na jiná soudní rozhodnutí, neboť tím by často byl popřen smysl daného úkonu. Ústavní soud respektuje skutečnost, že úkolem obecných soudů, které vydávají příkazy k prohlídkám, není "vyšetřit" prověřovanou trestnou činnost, ale posoudit toliko existenci důvodného podezření a nezbytnost jeho potvrzení provedením prohlídky. Zároveň Ústavní soud respektuje, že orgány činné v trestním řízení nemusí z "taktických" důvodů při svých procesních úkonech ve fázi prověřování seznamovat dotčené osoby s celkovou důkazní situací [srov. nález ze dne 3. 7. 2003 sp. zn. III. ÚS 511/02 (N 105/30 SbNU 471)]. Z obsahu příkazu tak musí být zejména patrné, že se soud s klíčovými okolnostmi seznámil a dospěl k závěru o nezbytnosti provedení prohlídky [srov. např. nál