II.ÚS 724/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 724/25 ze dne 1. 4. 2025 Podání obviněného podepsané jinou osobou   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele M. G., zastoupeného JUDr. Davidem Karabcem, MPA, LL.M., advokátem, sídlem Na Spojce 610/6, Praha 10 - Vršovice, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 24/2025 ze dne 30. ledna 2025 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 52 T 87/2020-2060 ze dne 20. listopadu 2024, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, takto: I. Usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 24/2025 ze dne 30. ledna 2025 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Proto se toto usnesení ruší. III. Ve zbylé části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Úvod 1. Ústavní soud v tomto nálezu řeší situaci, kdy Městský soud v Praze zamítl stížnost proti prvostupňovému usnesení jako podanou neoprávněnou osobou. Městský soud rozhodl takto za situace, kdy stížnost za stěžovatele podepsala v zastoupení jeho manželka, a to z důvodu tvrzené neschopnosti stěžovatele se podepsat, vyplývající z jeho zdravotního omezení. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, kdo byl skutečným podatelem stížnosti. Dospěl k závěru, že jím byl sám stěžovatel, z toho pak dovodil, že stížnost nebyla podána neoprávněnou osobou, byla pouze neoprávněnou osobou podepsána a podpis oprávněné osoby chyběl. 2. Následně Ústavní soud řešil otázku, jak měl městský soud v nastalé situaci postupovat. Vycházel přitom z § 59 odst. 3 trestního řádu, jenž upravuje postup, kdy je učiněno podání, jež nesplňuje zákonné náležitosti. Jelikož městský soud tento postup nerespektoval a stížnost zamítl jako podanou neoprávněnou osobou, zasáhl tím do práva stěžovatele na soudní ochranu. II. Namítaná porušení ústavně zaručených práv a obsah napadených rozhodnutí 3. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1 a 3, čl. 5, čl. 6, čl. 7 odst. 1 a 2, čl. 10 odst. 1, 2 a 3, čl. 13, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel dále požaduje, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost výzvy k nastoupení výkonu trestu odnětí svobody, která mu (podle jeho tvrzení) měla být pod sp. zn. 52 T 87/2020 odeslána. 4. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že dne 31. května 2022 podal stěžovatel Obvodnímu soudu pro Prahu 4 žádost o upuštění od výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem téhož soudu sp. zn. 52 T 87/2020 ze dne 23. června 2021, a to z důvodu špatného zdravotního stavu vyplývajícího z řady závažných onemocnění a jiných zdravotních problémů. Usnesením č. j. 52 T 87/2020-1748 ze dne 29. listopadu 2022 obvodní soud tuto žádost zamítl. Městský soud usnesením č. j. 9 To 7/2023-1826 ze dne 17. ledna 2023 však usnesení obvodního soudu zrušil a obvodnímu soudu uložil, aby věc znovu projednal a rozhodl. 5. Napadeným usnesením obvodní soud žádost stěžovatele o upuštění od výkonu uloženého trestu odnětí svobody opětovně zamítl. Proti usnesení obvodního soudu byla podána stížnost, kterou se městský soud věcně nezabýval, neboť ji posoudil tak, že ji v zastoupení stěžovatele podává stěžovatelova manželka, aniž by však takové oprávnění měla, či vůbec mohla mít, proto stížnost napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu zamítl jako podanou neoprávněnou osobou. III. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel v ústavní stížnosti obsáhle rekapituluje řízení, výše zmíněná rozhodnutí, jež předcházela vydání napadených rozhodnutí, a obsah svých stížností proti rozhodnutím obvodního soudu. Namítá, že stížnost proti napadenému usnesení obvodního soudu podal přímo on, když ji diktoval manželce, neboť vzhledem ke svému zdravotnímu stavu není schopen psaní, a to ani na počítači. Tvrdí, že mu zdravotní stav znemožňuje i podepsání, což je podle něj podloženo jeho zdravotní dokumentací. 7. Stěžovatel poukazuje na to, že v posledním odstavci stížnosti byl soud informován, že stížnost je podepsána manželkou v zastoupení. Uvádí, že tento jeho přístup je akceptován ostatními soudy a institucemi, včetně obvodního soudu. Z toho dovozuje, že buď je chybné napadené usnesení městského soudu, anebo je řízení před obvodním soudem zatíženo závažnou procesní vadou a jeho rozhodnutí jsou zmatečná. Popírá argument městského soudu, podle kterého je stěžovatelovo tvrzení o neschopnosti se podepsat vyvráceno tím, že stěžovatel opakovaně podepisoval doručenky. Tvrdí, že v těchto případech se podepisoval za fyzické pomoci manželky, takže na doručenkách, na něž městský soud poukazoval, se vlastně nejedná o jeho podpis. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost proti usnesení městského soudu je přípustná. Z důvodů uvedených níže je ústavní stížnost proti usnesení obvodního soudu nepřípustná. V. Vyjádření k ústavní stížnosti a replika stěžovatele 9. Ústavní soud si od obvodního soudu vyžádal jím vedený spis sp. zn. 52 T 87/2020, vyzval ho, stejně jako městský soud, Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 4 a Městské státní zastupitelství v Praze, k vyjádření se k ústavní stížnosti. 10. Městský soud odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a sdělil, že k věcným námitkám stěžovatele se nemůže vyjádřit, neboť stížnost proti usnesení obvodního soudu byla zamítnuta z procesních důvodů a nebyla přezkoumávána v meritu věci. Uvedl, že stížnost napsanou na počítači a podepsanou pouze manželkou odsouzeného hodnotil jako stížnost podanou jeho manželkou, tedy osobou neoprávněnou, neboť vyjádření stěžovatele, proč není schopen se sám podepsat, je v rozporu s dalším obsahem trestního spisu i s provedenými důkazy. V návaznosti na to odkázal na stěžovatelovy podpisy na doručenkách, jakož i na to, že relevantní lékařské zprávy nepotvrzují, že by stěžovatel nebyl schopen se podepsat. Poukázal rovněž na znalecký posudek, z něhož vyplynulo, že pro pohyb stěžovatele může být limitující (obtížně verifikovatelná) bolest dolní části zad a že jiné důvody pro omezení pohybu nejsou. Městský soud dále uvedl, že stěžovatel disponuje motorovým vozidlem, které řídí, což má rovněž zpochybňovat jeho tvrzení o nemožnosti se podepsat. Připomněl, že podle § 35 trestního řádu může být obhájcem v trestním řízení pouze advokát a že se tedy odsouzený nemůže nechat zastupovat manželkou. 11. Obvodní soud sdělil, že v průběhu celého trestního řízení byla maximálně šetřena veškerá zákonná práva stěžovatele, který si na postup soudu v rámci rozhodování soudu prvního stupně ani sám nestěžoval. Dále odkázal na obsah svého usnesení. 12. Městské státní zastupitelství ani obvodní státní zastupitelství se k ústavní stížnosti nevyjádřily, a v souladu s poučením, kterého se jim spolu s výzvou k vyjádření dostalo, se tak obě jmenovaná státní zastupitelství vzdala postavení vedlejšího účastníka (§ 28 odst. 2 a § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 101 odst. 4 občanského soudního řádu). 13. Ústavní soud zaslal obdržená podání stěžovateli na vědomí a k případné replice. Stěžovatel práva repliky využil a podrobně na argumenty obou soudů nesouhlasně reagoval. Setrval na zpochybnění závěru městského soudu, že stížnost podala neoprávněná osoba, zopakoval své zdravotní obtíže ovlivňující způsobilost podepsat se a zdůraznil odlišný přístup, se kterým se jinak setkává. Zopakoval námitky proti věcné správnosti rozhodnutí obvodního soudu. VI. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 14. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji působnost vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň zásah do ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález s