II.ÚS 727/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 727/25 ze dne 22. 4. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudce Jiřího Přibáně (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele J. J., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Břeclav, zastoupeného JUDr. Pavlem Fišerem, advokátem, sídlem Benešovo nábřeží 3954, Zlín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2024, č. j. 5 Tdo 891/2024-1946, rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 4. 4. 2024, č. j. 6 To 3/2024-1843, a rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. 12. 2023, č. j. 4 T 130/2021-1658, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně a Okresního soudu ve Zlíně, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočka ve Zlíně a Okresního státního zastupitelství ve Zlíně, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a napadená rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie. 2. Stěžovatel navrhuje, aby jeho věc byla projednána přednostně a mimo pořadí, neboť je nutno přihlédnout k jeho věku a zejména k jeho nepříznivému zdravotnímu stavu. Stěžovatel trpí cukrovkou, dnou, vysokým krevním tlakem a ve výkonu trestu mu není umožněno dokončení kardiologického a neurologického vyšetření s nasazením účinné léčby. Dále stěžovatel trpí vyhřeznutím tříselné kýly a lékař mu doporučil operační řešení. 3. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel byl napadeným rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně (dále jen "okresní soud") ze dne 11. 12. 2023, sp. zn. 34 T 130/2021, shledán vinným pod bodem 1) výroku rozsudku přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 1 trestního zákoníku, pod bodem 2) přečinem porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 trestního zákoníku, pod bodem 3) - 4) zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku a pod body 5) - 6) přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Za tyto trestné činy mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 28 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 40 měsíců. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu bylo stěžovateli uloženo uhradit poškozeným způsobenou škodu a podle § 229 odst. 2 trestního řádu byla poškozená A. Š. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Uvedené trestné činnosti se stěžovatel dopustil následujícím způsobem. Skutek uvedený pod bodem 1) výroku rozsudku okresního soudu měl spočívat v tom, že jako insolvenční správce dlužníka X (dále jen jako "dlužník"), řádně nevedl účetnictví dlužníka, čímž měl ohrozit majetková práva věřitelů, neboť nebylo možno zjistit majetek dlužníka uspokojit jeho věřitele a řádně vyměřit daně. Skutek pod bodem 2) spočíval v tom, že stěžovatel poté, co byl zproštěn funkce insolvenčního správce dlužníka a bylo mu uloženo, aby informoval nového insolvenčního správce (dále jen jako "nový insolvenční správce") o své dosavadní činnosti a předal mu všechny doklady související s výkonem funkce, tento pokyn insolvenčního soudu nesplnil, kvůli čemuž doposud nedošlo k uspořádání majetkových vztahů dlužníka a jeho věřitelů. Pod bodem 3) byl stěžovatel uznán vinným, že jako jednatel obchodní společnosti Y, si ze složených finančních prostředků, které do jeho úschovy složili kupující M. P. a K. P., neoprávněně ponechal 250.000 Kč, ačkoli věděl, že podle smlouvy o úschově mu nevznikl nárok na odměnu, když prodej nemovitosti nezařídil. Pod bodem 4) byl stěžovatel uznán vinným, že po obdržení výzvy nového insolvenčního správce a opětovném vyzvání Krajským soudem v Brně k předání všech dokladů souvisejících s výkonem jeho funkce, včetně výtěžku ze zpeněžení majetkové podstaty, nijak nereagoval a novému insolvenčnímu správci nevydal částku ve výši 971.742 Kč, kterou jako insolvenční správce získal v průběhu insolvenčního řízení do majetkové podstaty dlužníka. S těmito finančními prostředky následně naložil neznámým způsobem. Pod bodem 5) byl uznán vinným, že podvedl A. Š., na které pod záminkou půjčky vylákal 700.000 Kč, ačkoli věděl, že je ve stanovené době a plné výši nevrátí. Pod bodem 6) výroku rozsudku okresního soudu mu bylo kladeno za vinu, že na poškozené A. Š. podvodně vylákal pod záminkou další půjčky ve výši 60.000 Kč. 5. Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání, odvolání v neprospěch stěžovatele podal i státní zástupce. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen "krajský soud") o podaných odvoláních rozhodl napadeným rozsudkem ze dne 4. 4. 2024, sp. zn. 6 To 3/2024, následovně. Pod bodem I. z podnětu odvolání stěžovatele podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. c), odst. 2 trestního řádu zrušil rozsudek okresního soudu ve výroku o vině pod bodem 1) a v rozsahu zrušení věc okresnímu soudu vrátil k dalšímu řízení. Pod bodem II. z podnětu odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. e), odst. 2 trestního řádu zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem 3) a 4), ve výroku o trestu a náhradě škody ohledně poškozených manželů P. Zároveň sám podle § 259 odst. 3 a 4 trestního řádu rozhodl tak, že ohledně uvedených dvou skutků označených jako body 1) a 2) stěžovatele uznal vinným pokračujícím zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku. Za tento zločin a za přečin porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 trestního zákoníku a přečin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, ohledně nichž zůstal napadený výrok o vině pod body 2), 5) a 6) nezměněn, stěžovateli uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 28 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu byla stěžovateli uložena povinnost uhradit poškozeným manželům P. způsobenou škodu ve výši 250 000 Kč. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. 6. Stěžovatel napadl usnesení vrchního soudu dovoláním, které bylo napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu. II. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel namítá neúplné rozhodnutí Nejvyššího soudu, který nerozhodl o návrhu stěžovatele na odklad výkonu rozhodnutí, čímž došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. 8. Stěžovatel dále namítá tzv. extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním hodnocením, a to u všech souzených skutků. Stěžovatel následně rozporuje učiněná skutková zjištění. Takto stěžovatel uvádí, že účetnictví dlužníka bylo uloženo v provozovně dlužníka, který bez vědomí stěžovatele účetní dokumentaci zničil, a tudíž nebylo možno ji předat novému insolvenčnímu správci. Dále stěžovatel namítá, že si neponechal bez právního důvodu částku 250.000 Kč náležející manželům P., nýbrž tato částka představovala odměnu za provedené právní úkony a provizi. Stěžovatel dále poukazuje ve vztahu ke skutku pod bodem 4) rozsudku okresního soudu, kde bylo stěžovateli kladeno za vinu, že nepředal novému insolvenčnímu správci finanční prostředky ze zpeněžení majetkové podstaty ve výši nejméně 1.554.488.60 Kč, že orgány činné v trestním řízení v tomto případě nedůvodně neakceptovaly institut započtení. Insolvenční soud ani nový insolvenční správce se nevypořádaly s prokazatelnými pohledávkami stěžovatele za majetkovou podstatou, na základě kterých bylo uvedené započtení provedeno. Ve vztahu ke skutkům pod body 5) a 6) rozsudku okresního soudu pak stěžovatel namítá, že soudy nestanovily přesně škodu, která měla poškozené A. Š. vzniknout. Stěžovatel uzavírá, že v jeho věci tedy nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, a tudíž měla být uplatněna zásada in dubio pro reo. 9. Stěžovatel dále namítá, že v jeho věci měla být uplatněna zásada subsidiarity trestní represe, neboť se domnívá, že nový insolvenční správce i poškozená A. Š. měli uplatnit své nároky v režimu občanského soudního řízení. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který se účastnil řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť využil všech procesních prostředků k ochraně svých práv. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 11. Ústavní soud je soudním org