II.ÚS 729/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 729/24 ze dne 27. 3. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajky) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele L. D., zastoupeného JUDr. Dušanem Hebortem, Ph.D., advokátem se sídlem Marie Pujmanové 2447/9, Most, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č, j. 5 To 58/2024-12 ze dne 27. 2. 2024, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 7 odst. 1, čl. 8, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, proti stěžovateli je vedeno trestní stíhání pro zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Policejní orgán Policie České republiky, Služby kriminální policie a vyšetřování v Ústí nad Labem, přibral k vyšetření duševního stavu stěžovatele MUDr. Jana Gábela, znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, za účelem vypracování znaleckého posudku. Znaleckým posudkem má být posouzen duševní stav stěžovatele (mimo jiné i zjištěno, zda v době spáchání trestného činu trpěl duševní chorobou či poruchou závislostí na návykových látkách nebo alkoholu), dále zjištěno, je-li schopen chápat smysl trestního řízení a plnohodnotně se ho účastnit, a posouzeno, jaká je jeho věrohodnost. 3. Stěžovatel se následně opakovaně ke znaleckému vyšetření nedostavil s tím, že s vyšetřením nesouhlasí. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem navrhl vyšetření duševního stavu stěžovatele pozorováním ve zdravotnickém ústavu podle § 116 odst. 2 trestního řádu. 4. Okresní soud v Mostě usnesením ze dne 26. 1. 2024 nařídil, aby byl stěžovatel podle § 116 odst. 2 pozorován ve zdravotnickém ústavu. V odůvodnění usnesení uvedl, že přezkoumal návrh státního zástupce i spisový materiál a dospěl k závěru, že je třeba vyšetřit duševní stav stěžovatele, přičemž všechny jiné možnosti k vyšetření jeho duševního stavu byly zcela evidentně vyčerpány, a proto nařídil podle § 116 odst. 2 trestního řádu, aby byl stěžovatel za účelem vyšetření duševního stavu pozorován ve zdravotnickém ústavu. 5. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou krajský soud napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) zamítl. V odůvodnění napadeného usnesení krajský soud uvedl, že se stěžovatel dne 28. 8. 2023 odmítl podrobit znaleckému vyšetření. Policejní orgán následně předvolal stěžovatele na 26. 10. 2023 k výslechu, na kterém se měl vyjádřit k dobrovolnému podrobení se znaleckému zkoumání a k možnosti ústavního zkoumání podle § 116 odst. 2 trestního řádu. Z vyjádření znalce, psychiatra MUDr. Jana Gábela, vyplývá, že bez potřebné spolupráce obviněného při vyšetření není možné realizovat jeho znalecké zkoumání běžným ambulantním způsobem. Krajský soud dodal, že z obsahu předvolání stěžovatele k výslechu na den 26. 10. 2023 jednoznačně vyplývá, že se mělo primárně jednat o jeho vyjádření k dobrovolnému absolvování znaleckého zkoumání, případně k možnosti ústavního zkoumání podle § 116 odst. 2 trestního řádu, a odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2569/14 ze dne 16. 4. 2015. Podle krajského soudu tak nelze přijmout argument, že se jednalo o snahu získat doznání obviněného. Krajský soud navíc dodal, že policejní orgán již v předvolání k výslechu jasně určil, za jakým účelem je obviněný předvoláván. Závěrem krajský soud uvedl, že námitky předjímající neschopnost znalce odpovědět na jemu zadané otázky jsou zcela bezpředmětné. Podle něj bude na soudním znalci, aby ten v rámci znaleckého zkoumání, právě prostřednictvím pozorování obviněného ve zdravotnickém ústavu, vyšetřil jeho duševní stav a odpověděl na otázky položené orgánem činným v trestním řízení, případně sdělil, že zodpovědět některou z otázek není možné. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel namítá, že nařízené vyšetření duševního stavu nesleduje prvotně otázku jeho příčetnosti, ale snahu odstranit důkazní nouzi ve vyšetřování tím, aby opustil své rozhodnutí nevypovídat a začal se vyjadřovat, ať přímo, nebo nepřímo, k projednávané věci. Uvedené podle stěžovatele naznačuje i předvolání k opakovanému výslechu, který měl proběhnout dne 26. 10. 2023. Má za to, že nařízené pozorování ve zdravotním ústavu nemůže ani poskytnout odpovědi požadované po znalci, ani nemůže odstranit důkazní nouzi v trestním stíhání. Některé z formulovaných dotazů v opatření o přibrání znalce podle stěžovatele předpokládají spáchání skutku. Má za to, že následkem je zbavení osobní svobody na neurčitou dobu. Dále tvrdí, že jeho pozorování psychiatrem nemůže přinést v projednávané trestní věci nové významné skutečnosti, a v takovém případě je zásah do základních práv a svobod navrhovatele zcela nepřiměřený. Z napadeného usnesení podle stěžovatele nevyplývá, že by existovaly výjimečné okolnosti ke zbavení osobní svobody. Současně napadené usnesení podle stěžovatele porušuje čl. 40 odst. 4 Listiny, když obviněný má právo odepřít výpověď a tohoto práva nesmí být žádným způsobem zbaven. Nařízeným pozorováním, které sleduje jiný účel, než který může splnit, dojde podle stěžovatele k nespravedlivému procesu, když může být okolnostmi nezákonně donucován k výpovědi proti své vůli. Má také za to, že napadeným usnesením bylo porušeno jeho právo na ochranu soukromí. 7. Stěžovatel zároveň navrhuje odložit vykonatelnost napadeného usnesení. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas osobou k tomu oprávněnou, splňuje i ostatní zákonem stanovené náležitosti a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Těžištěm stěžovatelovy argumentace je jeho nesouhlas s naplněním podmínek pro aplikaci § 116 odst. 2 trestního řádu, podle kterého "nelze-li duševní stav vyšetřit jinak, může soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce nařídit, aby obviněný byl pozorován ve zdravotnickém ústavu, nebo je-li ve vazbě, též ve zvláštním oddělení nápravného zařízení". 10. Podle Ústavního soudu byl zásah spočívající v nařízení pozorování stěžovatele ve zdravotnickém zařízení v dané věci přiměřený. Oba soudy velmi obsáhle popsaly, proč je takový postup v řízení nezbytný, a uvedly na konkrétních příkladech, jak se stěžovatel znaleckému vyšetření vyhýbal, přestože měl řadu příležitostí se úkonu podrobit. Takový postup si stěžovatel zvolit může, avšak zároveň to legitimizuje postup orgánů činných v trestním řízení podle § 116 odst. 2 trestního řádu (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3482/20 ze dne 26. 1. 2021). 11. Ke stěžovatelovým námitkám Ústavní soud uvádí, že obecné soudy dostatečně a logicky vysvětlily, jaké důvody je vedly k tomu, že považují zodpovězení otázky duševního stavu stěžovatele za potřebné. Samotný způsob získání spolehlivých diagnostických poznatků, tj. zda postačí ambulantní vyšetření, či je nutné přikročit k ústavnímu pozorování, je otázkou odbornou a vychází z vyjádření znalce; soud ji sám posoudit nemůže (shodně nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 493/05). Zodpovězení otázek, zda stěžovatel trpěl duševní chorobou, případně závislostí, zda je schopen chápat smysl trestního řízení i posouzení jeho věrohodnosti, je z hlediska trestního procesu logickým postupem, který má oporu v zákoně. V neposlední řadě by přiměřenost (dočasného) omezení osobní svobody obviněného měla být vnímána ve světle závažnosti trestné činnosti, které se měl dopustit (k tomu nález sp. zn. III. ÚS 2569/14 ze dne 19. 8. 2014, bod 13 a zdroje tam citované). Konkrétně stěžovatel je stíhán pro velmi závažnou trestnou činnost vedoucí k úmrtí člověka. Je nepochybně v zájmu společnosti i poškozených, aby byla otázka duševního stavu stěžovatele postavena najisto a zmíněné trestní stíhání bylo ukončeno (ať již to bude podáním obžaloby nebo zastavením řízení). 12. Z obsahu napadeného rozhodnutí plyne, že se krajský soud řádně zabýval stěžovatelovými námitkami (srov. bod 5 výše). Krajský soud velmi podr