II.ÚS 731/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 731/24 ze dne 15. 5. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky B. G., zastoupené JUDr. Jindřichem Rajchlem, advokátem, sídlem Povltavská 829/36a, Praha 7 - Troja, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2023 č. j. 70 Co 333/2023-2138 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 31. srpna 2023 č. j. 0 P 277/2018-2070, 21 P a Nc 193/2022, 21 P a Nc 202/2022, 21 P a Nc 203/2022, 21 P a Nc 204/2022, 21 P a Nc 205/2022, 21 P a Nc 206/2022, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a nezletilého F. T. a nezletilé A. E. T. a M. T., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), se stěžovatelka domáhá zrušení obou uvedených rozsudků v záhlaví s tím že ústavní stížnost směřuje proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") pouze ohledně výrokových částí I. II., III., IV., VIII., IX. a X., přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 4 a čl. 90 Ústavy, čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že v záhlaví uvedeným rozsudkem obvodní soud svěřil prvního vedlejšího účastníka a druhou vedlejší účastnici - nezletilé děti (dále jen "nezletilí" nebo "syn" a "dcera") do střídavé péče obou rodičů tak, že nezletilého svěřil do péče stěžovatelky - matky (dále též jen "matka") od pondělí od 9:00 hodin každého lichého kalendářního týdne do pondělí do 9:00 hodin v každém sudém kalendářním týdnu a do péče třetího vedlejšího účastníka - otce (dále jen "otec") vždy od 9:00 hodin v pondělí každého sudého kalendářního týdne do 9:00 hodin v pondělí každého lichého kalendářního týdne. Dále byl upraven styk s nezletilým v době prázdnin. Současně obvodní soud upravil vyživovací povinnost každého z rodičů k nezletilému [výrok I.]. Obvodní soud rovněž upravil režim péče o nezletilou s opačnou péčí rodičů oproti úpravě provedené ve vztahu k nezletilému, s tím, že ke střídání dochází v 8:00 hodin. Dále byl upraven styk s nezletilou v době prázdnin a současně upravil vyživovací povinnost každého z rodičů k nezletilé [výrok II.]. Nad výchovou obou nezletilých stanovil dohled, který bude vykonáván prostřednictvím orgánu sociálněprávní ochrany dětí - Úřadu městské části Praha 8 (dále též jen "orgán sociálně právní ochrany dětí") [výrok III.]. Současně zastavil řízení o úpravě styku s nezletilými [výrok IV.], řízení o svěření nezletilých do péče třetí osoby [výrok V.], řízení o zbavení rodičů nezletilých rodičovské odpovědnosti [výrok VI.] a řízení o nařízení ústavní výchovy nezletilých [výrok VII. ]. Výroky VIII. až X. rozhodl o nákladech řízení. 3. Proti rozsudku obvodního soudu podala matka odvolání. V záhlaví uvedeným rozsudkem městského soudu byl rozsudek obvodního soudu v napadených výrocích I., II., III. a IV. o věci samé a ve výrocích VIII. a X. o nákladech řízení potvrzen [výrok I.] a dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů [výrok II.]. II. Argumentace stěžovatelky 4. V ústavní stížnosti stěžovatelka nesouhlasí s rozhodnutím obecných soudů o oddělení obou nezletilých sourozenců. Podle stěžovatelky závěr znalců, že nezletilý nemá svoji sestru rád, ubližuje jí a ohrožuje ji, vyústil v rozhodnutí soudu o nutnosti separace sourozenců, resp. v absolutní oddělení nezletilého od své sestry. Základem pro rozdělení dětí byl znalecký posudek, který však podle názoru stěžovatelky nutnost rozdělení sourozenců neodůvodňuje. Rozdělení sourozenců podle stěžovatelky nebylo nutné, naopak způsobuje porušení práva na respektování rodinného života. Stěžovatelka poukazuje na to, že opatrovník jmenovaný Ústavním soudem (pozn. v řízení o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. III. ÚS 484/23, které se týkalo týchž účastníků, v němž bylo rozhodováno o umístění nezletilého do ústavní péče) obvodnímu soudu doporučil, aby se zaměřil na práci s celým rodinným systémem s využitím odborné pomoci, avšak to obvodní soud odmítl. 5. Stěžovatelka obvodnímu soudu vytýká pochybení při jmenování opatrovníkem Městskou část Praha 8, která dala podnět k odebrání dětí. Tímto rozhodnutím došlo nejen k porušení práv, ale i k nárůstu nákladů soudního řízení stěžovatelky. Městská část Praha 8 tak byla soudem postavena do pozice výkonu dohledu nad dětmi a má tak zásadní vliv na další vývoj věci tím, že bude soud nadále informovat o vývoji situace v rodině. Stěžovatelka současně uplatňuje námitky vůči činnosti orgánu sociálně právní ochrany dětí, resp. její pracovnici. Městský soud se s odvolacími námitkami stěžovatelky směřujícími proti výroku o stanovení dohledu Úřadu městské části Praha 8 nevypořádal. Stěžovatelka považuje Městskou část Praha 8 za podjatou, přestože podjatost byla nadřízeným orgánem zamítnuta. Ponechání Úřadu městské části Praha 8 v pozici výkonu dohledu nad nezletilými podle stěžovatelky je porušením práva na soudní ochranu. 6. Stěžovatelka poukazuje na doporučení odborníků děti postupně opětovně, alespoň částečně, sloučit a vyzkoušet formu péče "cik-cak" po dobu pouze šesti měsíců, kdy bude rodina jako celek docházet na terapii a po šesti měsících bude péče vyhodnocena a bude soudu navržena vhodná "finální" péče rodičů o děti. Odborníci se měli na konci listopadu 2023 znovu sejít a vyhodnotit dočasné nastavení střídavé péče ve formě "cik-cak". Rozsudek obvodního soudu však byl vyhlášen již v srpnu 2023. Stěžovatelka poukazuje na to, že v rozhodnutích soudů obou stupňů je nespočet nepravdivých či z kontextu vytržených informací (přesný věk nezletilé). Dále soudům vytýká, že nezjistily řádně názor nezletilé. 7. Stěžovatelka dále namítá, že z jednání obvodního soudu byla patrná nevyváženost přístupu soudu k oběma rodičům, jakož i k nezletilému. Stěžovatelka poukazuje na posudky a zprávy, které mají prokázat nevhodné chování otce k synovi, na nepřiměřené fyzické trestání nezletilého jeho otcem a namítá, že soud dlouhodobé nepřiměřené fyzické trestání nezletilého otcem přehlíží. Stěžovatelka nesouhlasí s názorem soudu, že svá tvrzení o fyzickém trestání syna neprokázala. 8. Rozhodnutím soudů obou stupňů byl podle stěžovatelky porušen princip předvídatelnosti soudního rozhodnutí a byla porušena základní práva a svobody nezletilého, konkrétně právo na respektování rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Úmluvy, ke kterému došlo oddělením sourozenců, aniž by k tomu byl dán vážný a zákonem přípustný důvod. Soudy při stanovení střídavé péče tzv. "cik-cak" nejenže neodůvodnily naléhavost takto stanovené péče, nevyslyšely doporučení znalce o tom, aby se děti alespoň částečně vídaly, ale nedodržely ani doporučení odborníků, aby střídavá péče ve formě "cik-cak" byla jen dočasným řešením. Soudy tak nedaly dětem možnost napravit jejich sourozenecký vztah a rodině možnost dokončit rodinnou terapii, jejímž výsledkem mělo být opětovné sloučení sourozenců. Jelikož bylo rozhodnuto v neprospěch stěžovatelky, soudy obou stupňů odmítly i její návrh, aby jí byly přiznány náklady soudního řízení. Současně stěžovatelka požádala, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem. 9. Ústavní stížnost stěžovatelka dále doplnila podáním, ke kterému přiložila zprávu psycholožky PhDr. Jany Procházkové ze dne 11. 3. 2024, a poukázala na to, že z kontextu dalších důkazů je zřejmé, že nastavená střídavá péče není v předmětné věci vhodná. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 11. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat ro