II.ÚS 732/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 732/26 ze dne 29. 4. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky I. O., zastoupené Mgr. et Mgr. Kamilou Mesiarkinovou, advokátkou, sídlem Josefská 504/8, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. prosince 2025 č. j. 38 Co 90/2025-1069, a s ní spojeném návrhu na odklad vykonatelnosti tohoto rozhodnutí, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, nezletilých 1) D. O., 2) M. O. a 3) E. O., jako vedlejších účastníků řízení, zastoupených statutárním městem X, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 2. Spolu s ústavní stížností podala stěžovatelka podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud"). 3. Z ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a vyžádaného soudního spisu se podává, že rozsudkem Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") ze dne 27. 11. 2024 č. j. 22 Nc 4/2022-873, 22 P a Nc 28/2022 byla otci uložena povinnost přispívat na výživu třetí vedlejší účastnice od 13. 1. 2022 do 12. 2. 2022 výživné v částce 6 000 Kč měsíčně, od 13. 2. 2022 do 11. 4. 2022 v částce 3 000 Kč měsíčně, od 30. 11. 2022 do 31. 12. 2023 v částce 6 000 Kč měsíčně a od 1. 1. 2024 v částce 7 000 Kč měsíčně k rukám stěžovatelky - matky (dále též jen "matka"). Dále bylo rozhodnuto, že dlužné výživné na třetí vedlejší účastnici za dobu od 13. 1. 2022 do 11. 4. 2022 a od 30. 11. 2022 do 30. 11. 2024 v částce 97 741 Kč je otec povinen zaplatit ve lhůtě do tří měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Otci byla dále uložena povinnost přispívat na výživu první vedlejší účastnice od 1. 4. 2022 do 31. 12. 2023 výživné v částce 3 000 Kč měsíčně, od 1. 1. 2024 v částce 3 500 Kč měsíčně k rukám matky. Dlužné výživné na první vedlejší účastnici za dobu od 1. 4. 2022 do 30. 11. 2024 v částce 101 500 Kč je otec povinen zaplatit k rukám matky ve lhůtě do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Matce byla uložena povinnost přispívat na výživu druhého vedlejšího účastníka za dobu od 13. 1. 2022 do 31. 12. 2023 částkou 7 700 Kč měsíčně a od 1. 1. 2024 částkou 8 200 Kč měsíčně k rukám otce. Dlužné výživné za dobu od 13. 1. 2022 do 30. 11. 2024 v částce 272 019 Kč na druhého vedlejšího účastníka je matka povinna zaplatit k rukám otce ve lhůtě do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Matce byla dále uložena povinnost přispívat na výživu první vedlejší účastnice od 13. 1. 2022 do 31. 3. 2022 částkou 7 200 Kč měsíčně, od 1. 4. 2022 do 31. 12. 2023 částkou 3 600 Kč měsíčně a od 1. 1. 2024 částkou 4 000 Kč měsíčně k rukám otce. Dlužné výživné za dobu od 13. 1. 2022 do 31. 11. 2024 v částce 138 412 Kč na výživu první vedlejší účastnice je matka povinna zaplatit k rukám otce ve lhůtě do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Matce byla dále uložena povinnost přispívat na výživu třetí vedlejší účastnice za dobu od 13. 2. 2022 do 11. 4. 2022 částkou 4 000 Kč měsíčně a za dobu od 12. 4. 2022 do 30. 11. 2022 částkou 8 000 Kč měsíčně k rukám otce. Dlužné výživné za dobu od 13. 2. 2022 do 30. 11. 2022 v částce 68 819 Kč je matka povinna uhradit k rukám otce ve lhůtě do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Otci byla dále uložena povinnost přispívat na výživu třetí vedlejší účastnice pro dobu po rozvodu manželství rodičů částkou 7 000 Kč měsíčně k rukám matky. Matce byla uložena povinnost přispívat na výživu druhého vedlejšího účastníka pro dobu po rozvodu manželství rodičů částkou 8 200 Kč měsíčně. Matce byla dále uložena povinnost přispívat na výživu první vedlejší účastnice pro dobu po rozvodu manželství rodičů částkou 4 000 Kč měsíčně k rukám otce. Otci byla uložena povinnost přispívat na výživu první vedlejší účastnice pro dobu po rozvodu manželství rodičů částkou 3 500 Kč měsíčně k rukám matky (výrok II.). Výrokem III. bylo rozhodnuto o nákladech řízení. 4. Proti rozsudku městského soudu podali oba rodiče odvolání. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem uvedený rozsudek městského soudu potvrdil v části výroku I. o vyživovací povinnosti otce ke třetí vedlejší účastnici za dobu od 13. 1. 2022 do 11. 4. 2022 a od 30. 11. 2022 do 31. 8. 2025 a o vyživovací povinnosti otce k první vedlejší účastnici za dobu od 1. 4. 2022 do budoucna, změnil prvostupňový rozsudek v části výroku I. o vyživovací povinnosti otce k třetí vedlejší účastnici za dobu od 1. 9. 2025 do budoucna a v části výroku I. o dlužném výživném pro třetí vedlejší účastnici a první vedlejší účastnici tak, že otec je povinen od 1. 9. 2025 do budoucna přispívat na výživu třetí vedlejší účastnice částkou 7 500 Kč měsíčně k rukám matky a dlužné výživné dobu od 13. 1. 2022 do 30. 11. 2025 pro třetí vedlejší účastnici v částce 90 314 Kč a pro první vedlejší účastnici v částce 42 818 Kč je otec povinen zaplatit k rukám matky do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Dále krajský soud potvrdil rozsudek městského soudu v části výroku I. o vyživovací povinnosti matky ke druhému vedlejšímu účastníkovi za dobu od 13. 1. 2022 do 31. 12. 2023, změnil prvostupňový rozsudek v části výroku I. o vyživovací povinnosti matky ke druhému vedlejšímu účastníkovi za dobu od 1. 1. 2024 a v části výroku I. o dlužném výživném pro druhého vedlejšího účastníka tak, že matka je povinna od 1. 1. 2024 do budoucna přispívat na výživu druhého vedlejšího účastníka částkou 9 000 Kč měsíčně k rukám otce a dlužné výživné za dobu od 13. 1. 2022 do 30. 11. 2025 v částce 328 499 Kč je matka povinna zaplatit k rukám otce do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Dále krajský soud prvostupňový rozsudek potvrdil v části výroku I. o vyživovací povinnosti matky k první vedlejší účastnici za dobu od 13. 1. 2022 do 31. 12. 2023 a ke třetí vedlejší účastnici za dobu od 13. 2. 2022 do 30. 11. 2022. Změnil prvostupňový rozsudek v části výroku I. o vyživovací povinnosti matky k první vedlejší účastnici za dobu od 1. 1. 2024 do budoucna a v části výroku I. o dlužném výživném pro první vedlejší účastnici tak, že matka je povinna od 1. 1. 2024 do budoucna přispívat na výživu první vedlejší účastnice částkou 5 000 Kč měsíčně k rukám otce a dlužné výživné za dobu od 13. 1. 2022 do 30. 11. 2025 pro první vedlejší účastnici v částce 120 423 Kč je matka povinna zaplatit k rukám otce do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku, matce dluh na výživném pro třetí vedlejší účastnici nevznikl. Dále krajský soud změnil prvostupňový rozsudek v části výroku I. o vyživovací povinnosti rodičů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu manželství rodičů tak, že otec je povinen přispívat na výživu třetí vedlejší účastnice částkou 8 000 Kč měsíčně a na výživu první vedlejší účastnice částkou 4 000 Kč měsíčně k rukám matky a matka je povinna přispívat na výživu druhého vedlejšího účastníka částkou 9 000 Kč měsíčně a na výživu první vedlejší účastnice částkou 5 000 Kč měsíčně k rukám otce (výrok I.). Výrokem II. bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů. II. Argumentace stěžovatelky 5. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný a vnitřně rozporný, jde-li o určení výše dluhu na jednotlivé nezletilé děti. Z odůvodnění rozhodnutí není zřejmé, z jaké konkrétní stěžovatelkou uhrazené částky výživného soud při určení dluhu na výživném pro druhého vedlejšího účastníka a první vedlejší účastnici vycházel. Stěžovatelka dále namítá, že krajský soud při určení výše výživného nevycházel z potenciálního příjmu otce, ačkoli k takovému postupu byly splněny všechny zákonné předpoklady. Stěžovatelka uvádí, že krajský soud vycházel z potenciálního příjmu otce, který mu plyne z nemovitostí, které pronajímá. Ve svém rozsudku sice soud uvedl několik příkladných výší pronájmu obdobných nemovitostí, avšak neuvedl, jakou konkrétní částku pronájmu nemovitostí ve stanovené vyživovací povinnosti otci zohlednil, tedy s jakou konkrétní částkou počítal. Dále stěžovatelka namítá, že při určení výše vyživovací povinnosti obou rodičů krajský soud chybně posoudil rozsah péče rodičů o druhého vedlejšího účastníka, když určil výživné jen stěžovatelce, navíc v nepřiměřeně vysoké částce, která neodpovídá soudem aplikovaným doporučujícím tabulk