II.ÚS 745/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 745/24 ze dne 24. 4. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného JUDr. Antonínem Janákem, advokátem, bytem náměstí T. G. Masaryka 142, Příbram, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2023 č. j. 5 Tdo 889/2023-25567, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. prosince 2022 č. j. 10 To 112/2022-24824 a rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. prosince 2021 sp. zn. 3 T 50/2017, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že v záhlaví specifikovaným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové (dále jen "okresní soud") byl stěžovatel (vedle dalších spoluobviněných) uznán vinným zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b), c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění účinném do 31. 5. 2015, ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, kterého se (zkráceně uvedeno) dopustil tím, že společně s dalšími osobami v souvislosti se zmanipulováním veřejné soutěže a následným uzavřením smluv mezi společností A a společnostmi B (kde byl stěžovatel předsedou představenstva), a C, na základě kterých došlo k neoprávněnému zadání veřejných zakázek na dodávky služeb a zboží v oblasti informačních technologií - software, hardware a související služby, přičemž neoprávněně získané peněžní prostředky v řádu 100 milionů Kč byly následně obratem bez ekonomického důvodu zaslány na zahraniční bankovní účty dalších společností, aby tak byl zastřen jejich původ. Za to byl stěžovateli uložen podle § 216 odst. 4 trestního zákoníku trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let. Současně mu byl uložen podle § 70 odst. 1 písm. c), d) trestního zákoníku trest propadnutí věci, a to věcí vyjmenovaných v tomto výroku. Uvedeným rozsudkem bylo také rozhodnuto podle § 101 odst. 2 písm. e) trestního zákoníku o zabrání peněžních prostředků a nemovitostí, případně podílů na nich zúčastněným osobám. 3. Proti rozsudku okresního soudu podali odvolání příslušný státní zástupce (i v neprospěch stěžovatele), a to do výroku o trestu, dále stěžovatel (vedle dalších spoluobviněných), poškozený A, a všechny zúčastněné osoby, kterých se týkal výrok o zabrání věci podle § 101 odst. 2 písm. e) trestního zákoníku. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") shora označeným napadeným usnesením z podnětu odvolání všech zúčastněných osob podle § 258 odst. 1 písm. b) a c), odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zrušil výrok o zabrání věci podle § 101 odst. 2 písm. e) trestního zákoníku a v tomto rozsahu podle § 259 odst. 1 trestního řádu věc vrátil okresnímu soudu k novému rozhodnutí. Všechna ostatní podaná odvolání (včetně odvolání stěžovatele) podle § 256 trestního řádu zamítl. 4. Dovolání stěžovatele proti usnesení krajského soudu Nejvyšší soud napadeným usnesením podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl. V odůvodnění rozhodnutí mimo jiné uvedl, že z § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b), c) trestního zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2015, rozhodně nevyplývá, že by výnos z trestné činnosti v podobě vyvedené majetkové hodnoty nebo poskytnuté odměny musel být dosažen již v době jednání obviněného, kterým je zastírán převod věci, nebo jímž obviněný jinak usiluje o podstatné ztížení nebo znemožnění zjištění převodu věci nebo jiné majetkové hodnoty, která byla získána zdrojovým trestným činem, nebo jako odměna za něj. Nepřisvědčil stěžovateli ani v jeho přesvědčení, že byl oproti obžalobě uznán vinnými i jednáním, které mu nebylo kladeno za vinu ve vztahu k legalizaci výnosů z trestné činnosti získané prostřednictvím obchodní společnosti X, ani v tom jeho mínění, že ohledně pozemku parc. č. X1, zapsanému na LV X2, pro katastrální území K., vedeného u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Příbram (dále jen "pozemek"), nebyly splněny zákonné podmínky pro jeho propadnutí. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti po rekapitulaci dosavadního průběhu trestního řízení namítá, že byl odsouzen za skutek, pro který nebyl stíhán, neboť okresní soud, aniž by ho na to upozornil, překonfiguroval skutky a provedl jejich kompilaci tak, že vytvořil nové spolupachatelství, rozšířil rozsah deliktního jednání a do takto vytvořené kompilace zařadil i znak majetkového prospěchu, který nebyl v usnesení o zahájení trestního stíhání ani v obžalobě. Podle přesvědčení stěžovatele jde o zásadní a nepřípustný zásah do podstaty pravidel trestní odpovědnosti, neboť zatímco v obžalobě mu bylo kladeno za vinu, že po dohodě se spoluobviněným J. H. vyvedl majetkový prospěch obchodní společnosti B, v rozsudku byl uznán vinným jednáním i ve spolupachatelství se spoluobviněným M. Š., které se týkalo obchodní společnosti C Za vinu je mu v rozporu s obžalobou kladen i majetkový prospěch ve výši 15 000 000 Kč. Okresní soud tak oproti obžalobě rozšířil jeho zaviněné jednání i ve vztahu k obchodní společnosti, se kterou neměl žádnou souvislost. Stěžovatel má za to, že tak byl odsouzen i za jednání, pro které nebyl obviněn, přičemž nejde o pouhé "jiné grafické řešení", ale o nepřípustný zásah. 6. V další části ústavní stížnosti stěžovatel brojí proti výroku o propadnutí věci, konkrétně shora zmíněného pozemku. Opakovaně poukazuje na to, že zmíněný pozemek nabyl v roce 2002, nebyl získán trestnou činností, pro kterou je stíhán, nepředstavuje výnos z této trestné činnosti a nebyl užit ani určen ke spáchání trestné činnosti, za kterou byl uznán vinným. Je přesvědčen, že jde o věc, u které nebylo možno propadnutí vyslovit. K tomu odkazuje na četnou judikaturu Ústavního soudu týkající se odůvodnění soudních rozhodnutí. Závěrem dodává, že rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 16. 4. 2015 sp. zn. 9 To 24/2015, na které krajský soud i Nejvyšší soud odkazují, se týkalo zajištění předmětného pozemku, nikoli jeho propadnutí. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva. 9. Stěžovatel v ústavní stížnosti vznáší totožné námitky, které uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení a se kterými se obecné soudy včetně Nejvyššího soudu náležitě a dostatečně přesvědčivě vypořádaly. Tím staví Ústavní soud nepřípustně do role další př