II.ÚS 758/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 758/24 ze dne 2. 4. 2025 Dovolání podané prostřednictvím obhájce a odepření přístupu k dovolacímu soudu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala a soudkyň Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajky) a Dity Řepkové o ústavní stížnosti stěžovatelky X, zastoupené JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem se sídlem Opletalova 1535/4, Praha 1, směřující proti postupu Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 5 Tdo 1/2024, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Sdělením Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2024 ve věci sp. zn. 5 Tdo 1/2024, jímž Nejvyšší soud podle § 265d odst. 2 věta třetí zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, vrátil stěžovatelce podání ze dne 26. 10. 2023 označené jako dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 67 To 247/2023 ze dne 24. 8. 2023 bez věcného vyřízení, bylo porušeno stěžovatelčino právo na přístup k soudu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, právo na právní pomoc v řízení podle článku 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a právo na obhajobu podle článku 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. II. Nejvyššímu soudu se zakazuje, aby nadále pokračoval v tomto jiném zásahu, Nejvyšší soud je povinen se podáním stěžovatelky ze dne 26. 10. 2023 zabývat. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu 1. Stěžovatelka byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 25 T 25/2023 ze dne 28. 6. 2023 uznána vinnou spácháním přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1, alinea první trestního zákoníku. Toho se dopustila stručně řečeno tím, že nevedla účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku, ač měla možnost těmto zákonným povinnostem dostát, čímž ohrozila včasné a řádné vyměření daně z příjmu právnických osob za období 2018 až 2020. Za spáchání přečinu jí byl za použití § 68 odst. 1 trestního zákoníku, § 15 odst. 1 a § 18 odst. 1 a 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "TOPO"), uložen peněžitý trest ve výši 960 000 Kč. Odvolání stěžovatelky a státního zástupce zamítl podle § 256 trestního řádu usnesením sp. zn. 67 To 247/2023 ze dne 24. 8. 2023 Městský soud v Praze. 2. Stěžovatelka napadla usnesení městského soudu dovoláním, které za stěžovatelku podal dne 26. 10. 2023 advokát JUDr. Jiří Voršilka prostřednictvím obvodního soudu. 3. Nejvyšší soud v přípisu ze dne 17. 1. 2024 stěžovatelce sdělil, že její podání nepovažuje za dovolání, když neshledal zákonné podmínky pro konání dovolacího řízení, neboť podání označené jako dovolání nebylo předloženo obhájcem, nýbrž zmocněncem obviněné právnické osoby. Dospěl totiž k závěru, že JUDr. Jiří Voršilka, který sepsal jménem obviněné právnické osoby dovolání, vystupoval v tomtéž řízení jako její zmocněnec, proto nelze jeho podání považovat za podané prostřednictvím obhájce, jak vyžaduje § 265d odst. 2 věta první trestního řádu. Z tohoto důvodu zvolil Nejvyšší soud postup předvídaný ve větě druhé § 265d odst. 2 trestního řádu, o čemž stěžovatelku informoval. Dopisem ze dne 22. 1. 2024 reagovala stěžovatelka na uvedený přípis Nejvyššího soudu tak, že s tímto postupem nesouhlasí. Přípisem ze dne 30. 1. 2024 sdělil Nejvyšší soud České republiky stěžovatelce, že na svém stanovisku trvá. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka namítá, že postupem Nejvyššího soudu bylo porušeno její právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny. Má za to, že ji Nejvyšší soud připravil o mimořádný opravný prostředek, když je jeho postup založen na zjištění, které neodpovídá reálně existujícímu skutkovému stavu. Připouští, že orgány činné v trestním řízení jednaly s advokátem JUDr. Jiřím Voršilkou rovněž jako se zmocněncem obviněné právnické osoby, ale postupovaly tak, aniž by k tomu byl dostatečný podklad. Tomuto postupu orgánů činných v trestních řízeních se advokát JUDr. Jiří Voršilka nebránil, neboť to nepovažoval za významné pro věc samu. V prvé řadě však podle stěžovatelky v trestním řízení vystupoval jako obhájce obviněné právnické osoby, což opakovaně ve svých podáních vyjadřoval. 5. Stěžovatelka odkazuje především na obsah plné moci ze dne 27. 9. 2022 a ze dne 26. 3. 2019. Z obsahu starší plné moci je podle stěžovatelky zřejmé, že byla udělena pouze a výhradně pro řízení, ve kterém stěžovatelka vystupovala jako zúčastněná osoba při zajištění jejích finančních prostředků na účtu pro podezření z trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti. Plná moc ze dne 26. 3. 2019, na kterou odkazuje sdělení Nejvyššího soudu, je tak zjevně plnou mocí, která se vztahuje k jinému řízení ? konkrétně k zajištění finančních prostředků pro podezření ze spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti, kdy stěžovatelka neměla vůbec postavení obviněného, ale postavení zúčastněné osoby. Stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud přikázal Nejvyššímu soudu, aby její dovolání projednal a rozhodl o něm. III. Vyjádření účastníků řízení 6. Nejvyšší soud ve svém vyjádření k Ústavní stížnosti uvedl, že JUDr. Jiří Voršilka vystupoval v trestním řízení jako zmocněnec stěžovatelky, přičemž odkázal na výslech JUDr. Jiřího Voršilky v procesním postavení zmocněnce obviněné právnické osoby ze dne 5. 1. 2023 (č. l. 20 až 34 spisu vedeného obvodním soudem k sp. zn. 25 T 25/2023 ), v jehož rámci neprojevil žádnou pochybnost o zastupování této obviněné ve smyslu § 34 odst. 2 TOPO. Nejvyšší soud dodal, že naprosto stejným způsobem činil advokát úkon spočívající v právu prostudovat obsah trestního spisu a učinit návrhy na doplnění vyšetřování, a plně akceptoval své označení zmocněnce v záznamu ze dne 4. 4. 2023 (č. l. 1577 spisu). Poukázal také na přípis ze dne 5. 2. 2022, kterým zaslal JUDr. Jiří Voršilka policejnímu orgánu žádost o vrácení kopií listin účetních dokladů, v jeho úvodu dokonce mj. sdělil, že obviněná právnická osoba nepovažuje za nutné zvolit si dalšího zmocněnce. 7. Uvedl, že v ústavní stížnosti tentýž advokát odkazuje na plnou moc ze dne 27. 9. 2022, kterou mu udělil jeden z jednatelů obviněné právnické osoby (v té době byla podle úplného výpisu z obchodního rejstříku druhou jednatelkou osoba pod jménem K. P., jejíž funkce zanikla až ke dni 19. 11. 2024), přičemž tak učinil, aniž by zanikla plná moc ze dne 26. 3. 2019. Nevyjasněnou otázkou je tedy i skutečnost, zda vůbec byl D. Š. jako jeden z tehdejších jednatelů oprávněn ke dni 27. 9. 2022 zplnomocnit JUDr. Jiřího Voršilku k obhajobě obviněné právnické osoby. 8. Z uvedeného je podle Nejvyššího soudu zjevné, že stěžovatelka si dostatečně neujasnila procesní postavení JUDr. Jiřího Voršilky, resp. on sám se rozhodl vystupovat jako její zmocněnec a současně i jako obhájce, což Nejvyšší soud nepovažuje za přijatelné. Písemnosti včetně rozhodnutí soudů obou stupňů byly doručovány do datové schránky obviněné právnické osoby, přičemž o jejich řádném vyzvednutí rovněž vznikají pochybnosti. Pokud by nebyla obviněná řádně zastoupena zmocněncem, pak by muselo být přistoupeno k ustanovení opatrovníka podle § 34 odst. 5 TOPO poté, co určení osoby oprávněné činit za obviněnou úkony v trestním řízení v podstatě odmítl ve zmiňovaném přípisu ze dne 5. 12. 2022 JUDr. Jiří Voršilka. Lze ještě zmínit předcházející podání jmenovaného ze dne 25. 11. 2022, jímž sděloval, že je zplnomocněn k obhajobě v posuzované trestní věci a do 14 dnů bude obviněná právnická osoba policejní orgán informovat o tom, kdo bude jejím zmocněncem, k čemuž ale zjevně nedošlo. Přesto v dubnu 2023 podepsal JUDr. Jiří Voršilka jako zmocněnec obviněné právnické osoby protokol o seznámení s obsahem trestního spisu. 9. Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že Nejvyšší soud omezil stěžovatelku ve volbě obhájce jejím statutárním orgánem. Z ústavněprávního hlediska podle něj nemůže takový postup obstát, neboť právo na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny, jehož součástí je i právo na volbu obhájce, sice není absolutní, jeho omezení však musí obstát v testu proporcionality. Nejvyšší soud svůj postup formálně opírá o § 34 TOPO, nicméně smyslem tohoto ustanovení je zamezit tomu, aby byly za právnickou osobu současně činěny konfliktní úkony. Takový závěr však nelze učinit paušálně tehdy, udělil-li statutární orgán plnou moc k zastupování témuž advokátovi, prvně jako zmocněnci právnické osoby, později stejným způsobem učinil "konverzi" a udělil mu právní moc k zastupování jako obhájce. Nejvyšším soudem vyžadovaný mezikrok odvolání zmocněnce právnické osoby a až následné zvolení stejné osoby obhájcem považuje nejvyšší státní zástupce za nepřípadný formalismus. Lze si podle něj klást otázku, zda již samotným zvolením osoby jako obhájce nedochází k jejímu implicitnímu odvolání z poz