II.ÚS 770/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 770/25 ze dne 15. 4. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně (soudce zpravodaje) a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelů a) Mileny Hronkové a b) Mgr. Jana Štorky, zastoupených JUDr. Davidem Maškem Ph.D., advokátem, sídlem Ovocný trh 573/12, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 2024 č. j. 24 Cdo 2813/2024-107, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. března 2024 č. j. 5 Co 8/2024-76 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 9. října 2023 č. j. 50 C 8/2023-32, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích jako účastníků řízení, a Ředitelství silnic a dálnic s. p., sídlem Čerčanská 2023/12, Praha 4, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k této Úmluvě. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že na návrh vedlejšího účastníka rozhodnutím Magistrátu města Pardubic (vyvlastňovacího úřadu) ze dne 5. 4. 2023 č. j. MmP 45274/2023, sp. zn. SÚ 9329/2019/OL (dále jen "rozhodnutí o vyvlastnění"), ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 27. 7. 2023 č. j. KrÚ 65000/2023/12V/OMSŘI/Kn, sp. zn. SpKrÚ 42530/2023, byly stěžovatelům vyvlastněny v jeho výroku blíže označené pozemky o výměře 2 990 m2. Výše náhrady za vyvlastnění byla výrokem III. rozhodnutí o vyvlastnění stanovena ve výši 4 260 750 Kč pro stěžovatele a 1 420 250 Kč pro stěžovatelku. 3. Stěžovatelé podali žalobu podle části páté občanského soudního řádu, jíž se domáhali, aby soud nahradil výrok III. rozhodnutí o vyvlastnění tak, že stěžovateli by byla stanovena náhrada za vyvlastnění ve výši 34 086 000 Kč a stěžovatelce ve výši 11 362 000 Kč. 4. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále jen "krajský soud") byla žaloba stěžovatelů zamítnuta. Napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") byl k podanému odvolání stěžovatelů rozsudek krajského soudu potvrzen. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo zamítnuto dovolání stěžovatelů proti rozsudku vrchního soudu jako nedůvodné. II. Vznesená argumentace 5. Stěžovatelé vysvětlují, že o prodeji pozemků jednali, nicméně nemohli souhlasit s nepřijatelně nízkou nabízenou cenou pouhých 56,22 Kč za m2, jakkoliv podloženou znaleckým posudkem Ing. Radka Machaly. Nechali vypracovat znalecký posudek Ing. Jaroslavem Bendou Ph.D., který dospěl k částce 1 000 Kč za m2, s kterou však nesouhlasil vedlejší účastník. Ten nechal vyhotovit další znalecký posudek Ing. Jaroslavem Mrázkem, jenž dospěl k ceně 55 Kč za m2, kterou stěžovatelé rovněž odmítli. Uvádějí, že poté se neúspěšně snažili soudně domoci povinnosti vedlejšího účastníka učinit stěžovatelům nabídku kupní ceny vycházející ze závěrů znalce ustanoveného soudem, avšak soudy dospěly k závěru, že taková věc nespadá do jejich pravomoci. Byť se tedy snažili docílit odkupu, došlo následně k vyvlastnění. Stalo se tak za cenu 1 900 za m2 na základě znaleckého posudku vypracovaného na žádost stěžovatelů společností Česká znalecká a.s. 6. Stěžovatelé se cítí poškozeni, neboť se domnívají, že tímto způsobem přišli o kontraktační bonus plynoucí z § 3b odst. 1 písm. a) zákona č. 416/2009 Sb. o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury. Ten stanoví, že (stručněji shrnuto) získávají-li se nezbytná práva k pozemkům potřebným pro výstavbu zákonem vymezené infrastruktury koupí, sjednává se v kupní smlouvě kupní cena ve výši ceny stanovené znaleckým posudkem vynásobené koeficientem 8. Neúspěch jednání o koupi byl dán příliš nízkou nabídkou kupní ceny a stěžovatelé jej nezavinili. Ztrátou bonusu bylo porušeno jejich legitimní očekávání nabytí majetku. Byl popřen účel zmiňovaného ustanovení. Naplnění kontraktační fáze by nemělo záviset na libovůli vedlejšího účastníka, který přišel s nedostatečnou nabídkou. Nebyla vyžita ani možnost soudů situaci kompenzovat moderačním právem podle § 28 odst. 3 zákona č. 184/2006 Sb. o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění). 7. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že výše nabídkové ceny za odkup pozemků v rámci kontraktačního procesu může být přezkoumána pouze ve správním soudnictví. Tím se však vyhnul meritu věci, totiž že podhodnocením nabídky stěžovatelé přišli o bonus. Vypořádání námitek stěžovatelů bylo formalistické. Ochrany ve správním soudnictví se ostatně stěžovatelé již neúspěšně domáhali. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 90 až 92 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a použití jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro použití toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je namístě toliko v případě těch nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak kdyby závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle (shodně např. nálezy ze dne 11. 8. 2020 sp. zn. III. ÚS 3644/19 [N 160/101 SbNU 117] bod 28, či ze dne 8. 12. 2020 sp. zn. II. ÚS 623/20 [N 225/103 SbNU 301] bod 17). To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal. 10. Pokud jde o námitky stěžovatelů týkající se fáze jednání o odkupu pozemků před jejich vyvlastněním a splnění podmínek pro to, aby k vyvlastnění mohlo dojít, včetně toho, zda stěžovatelé dostali řádnou cenovou nabídku, Nejvyšší soud vysvětlil, že jejich posouzení přísluší správním soudům a již se jimi znovu zabývat nemůže (bod 24 rozsudku Nejvyššího soudu). Ústavní soud nevidí důvod, proč by tento závěr nemohl obstát. Soudy, konkrétněji soudy správní, již na dané argumenty stěžovatelů věcně reagovaly. Lze připomenout, že Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 24. 1. 2024 sp. zn. 9 As 1/2024 (viz zejména jeho bod 27) vysvětil, že cenová nabídka vedlejšího účastnika odpovídala dvěma znaleckým posudkům a jejich závěry byly navíc ještě ověřeny (což stěžovatelé v ústavní stížnosti nezmiňují) znalecký posudkem Ing. Josefa Janka, zadaným vyvlastňovacím úřadem k odstranění pochybností. Uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu přitom stěžovatelé nenapadli ústavní stížností, a Ústavnímu soudu tak nebyl a není dán prostor, aby ústavnost jeho závěrů hodnotil. 11. Co se týče možného užití moderačního práva dle § 28 odst. 3 zákona o vyvlastnění, soudy vyložily, proč k tomu neshledaly podmínky, když měly za to, že přiznaná náhrada je již tak velkorysá, pakliže několikanásobně přesahuje cenu zjištěnou několika znalci a moderační právo nemá nahrazovat nesplnění podmínek pro přiznání kontraktačního bonusu (bod 28 rozsudku Nejvyššího soudu). Takovéto závěry obecných soudů se jeví logické a přiléhavé. 12. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud nezjistil, že by došlo k tvrzenému porušení základních práv, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. dubna 2026 Jiří Přibáň v. r. předseda senátu