II.ÚS 773/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 773/24 ze dne 24. 4. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele M. H., zastoupeného JUDr. Veronikou Navrátilovou, advokátkou, sídlem Matiční 730/3, Ostrava, směřující proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, a to postupu Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha III, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality, 2. oddělení, ve věci vedené pod č. j. KRPA-152983-5/ČJ-2021-001372, postupu Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 ve věci vedené pod č. j. 1 ZN 8073/2023-19 a postupu Městského státního zastupitelství v Praze ve věci vedené pod č. j. 3 KZN 822/2024-12, za účasti Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha III, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality, 2. oddělení, sídlem Zenklova 212/17, Praha 8 - Libeň, Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 a Městského státního zastupitelství v Praze, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu 1. Ústavní stížností, která splňuje všechny náležitosti ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že postupem Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha III, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality, 2. oddělení (dále jen "policejní orgán"), ve věci vedené pod č. j. KRPA-152983-5/ČJ-2021-001372, postupem Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 (dále jen "obvodní státní zastupitelství") ve věci vedené pod č. j. 1 ZN 8073/2023-19 a postupem Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") ve věci vedené pod č. j. 3 KZN 822/2024-12 došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 10 odst. 1, odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že kvalifikovaným posouzením podání (podnětu) stěžovatele, podle kterého se stal obětí trestného činu křivého obvinění podle § 345 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a provedeným šetřením policejního orgánu nebyly zjištěny žádné skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin a odůvodňující zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Policejní orgán o této skutečnosti stěžovatele vyrozuměl podáním ze dne 17. 10. 2023 č. j. KRPA-152983-5/ČJ-2021-001372 s tím, že jeho podání bude uloženo bez dalšího opatření. 3. Stěžovatel v podnětu (zkráceně uvedeno) tvrdil, že trestného činu křivého obvinění podle § 345 trestního zákoníku se měl dopustit bývalý policista J. K., resp. vydavatelství X, formou rozhovoru publikovaného dne 1. 4. 2021 na webu www.X. Konkrétně jde o citaci J. K. formou přímé řeči: "Můj kontakt mi sdělil, že se mi chce B. pomstít za své odsouzení a že si mám dávat pozor. Dozvěděl jsem se, že B. už měl provést prostřednictvím osob, které mají k němu přístup do výkonu trestu, opatření k mému únosu, vraždě a opatření k zakrytí důkazů. Podle mého zdroje měl akci B. plánovat přes advokáta z O., a podle informací, co mám a které jsou snadno ověřitelné, byl jeho jediným advokátem z O. advokát M. H. ...". 4. Na základě podnětu stěžovatele k postupu podle § 157 odst. 2 trestního řádu věc přezkoumal státní zástupce obvodního státního zastupitelství a vyrozuměním ze dne 18. 12. 2023 č. j. 1 ZN 8073/2023-19 stěžovateli sdělil, že jeho podnět shledal nedůvodným a že ve věci samé ve shodě s policejním orgánem nedovodil podezření z trestného činu, které by mohlo vést k zahájení trestního stíhání konkrétní osoby podle § 160 odst. 1 trestního řádu. 5. Žádné podezření ze spáchání trestného činu neshledal v předmětném skutku ani státní zástupce městského státního zastupitelství v rámci výkonu dohledu (k žádosti stěžovatele o provedení dohledu). Ve vyrozumění ze dne 5. 3. 2024 č. j. 3 KZN 822/2024-12 zdůraznil, že předmětné medializované sdělení J. K. důvodné podezření ze spáchání trestného činu nezakládá, neboť z citace J. K. nebylo možno dovodit, že by uváděl informaci, o níž věděl, že není pravdivá. Jinými slovy že existuje reálná a ničím nevyvrácená možnost, že J. K. byl subjektivně přesvědčen o tom, že stěžovatel se podílel na přípravě jeho vraždy, což z hlediska skutkové podstaty trestného činu křivého obvinění vylučuje naplnění znaků skutkové podstaty daného trestného činu. Současně stěžovatele upozornil, že míní-li, že bylo protiprávně zasaženo do jeho osobnostních práv, může se domáhat nápravy v občanském soudním řízení. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel v obsáhlé ústavní stížnosti opětovně popisuje jednak dosavadní průběh řízení před příslušnými orgány činnými v trestním řízení a obsah jejich vyrozumění vydaných v dané věci, jednak to, v čem spatřuje podezření ze spáchání trestného činu křivého obvinění podle § 345 trestního zákoníku. Má za to, že orgány činné v trestním řízení se jeho trestním oznámením fakticky vůbec nezabývaly a naopak svým postojem poskytly ochranu pachatelům trestné činnosti. Vyrozumění městského státního zastupitelství označuje za skandální. Poukazuje na to, že k prolomení redakčního tajemství dochází, převažuje-li ve věci veřejný zájem na prozrazení zdroje informací nad právem novináře svůj zdroj utajit nebo je-li hodnocena problematika trestného činu. Je podle něj zarážející, že se policejní orgán ve svém vyrozumění vůbec zmiňuje o utajovaném zdroji informací, když zdroj je jasný, a to J. K., který ani nebyl vyslechnut. Zveřejněné křivé obvinění vůči jeho osobě ze spáchání trestného činu vraždy ve stadiu přípravy, uvěřila-li by mu veřejnost, z něj podle jeho přesvědčení činí nedůvěryhodného člověka a negativně také ovlivňuje jeho pověst a dobré jméno při výkonu advokacie. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva. 9. Ústavní soud především připomíná svou ustálenou judikaturu zdůrazňující zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci Ústavním soudem a související zásadu zdrženlivosti v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Zmíněné zásady se specificky projevují též při posuzování ústavních stížností brojících proti rozhodnutím a zásahům orgánů veřejné moci učiněným v průběhu přípravného řízení trestního. Ústavní soud se cítí být povolán korigovat pouze takové excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení. Přípravné řízení trestní prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství. Ingerenci Ústavního soudu do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení je tak v přípravném řízení třeba považovat za zásadně nepřípustnou a možnost jejího uplatnění vykládat restriktivně. Jeho kasační intervence je namístě pouze ve výjimečných případech, kdy s ústavní stížností napadeným rozhodnutím je spojen nepřijatelný zásah do základních práv a svobod stěžovatele. Trestní řízení je vztahem mezi pac