II.ÚS 790/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 790/24 ze dne 24. 4. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) B. S., 2) M. V. a 3) V. H., všech právně zastoupených Mgr. Přemyslem Hoke, LL. M., advokátem se sídlem Doudlebská 1046/8, Praha 4 - Pankrác, proti příkazu Okresního soudu v Nymburce k provedení domovní prohlídky ze dne 16. ledna 2024 č. j. 8 Nt 1/2024-3, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností se stěžovatelé podle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu domáhají zrušení v záhlaví specifikovaného příkazu k provedení domovní prohlídky. Stěžovatelé namítají, že okresní soud napadeným příkazem porušil jejich ústavně zaručená práva. Porušení svých práv spatřují i ve způsobu, kterým policejní orgán domovní prohlídku provedl. Vedle zrušení napadeného příkazu a vyslovení zákazu, aby policejní orgán pokračoval v porušování jejich práv, stěžovatelé požadují, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost příkazu a o jejich věci rozhodl přednostně. 2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného příkazu zjistil Ústavní soud následující skutečnosti. Dne 25. 7. 2023 zahájil policejní orgán úkony trestního řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu ve věci stěžovatele 2) jakožto podezřelého. Prověřovaná trestná činnost má spočívat zjednodušeně řečeno v tom, že měl stěžovatel 2) v dosud přesně nezjištěném termínu v období od 1. 1. 2020 do června roku 2023 získat dosud přesně neurčený finanční prospěch, a to například z účasti v organizaci "X", který však nepřiznal ve svém insolvenčním řízení. Tím v insolvenčním řízení hrubě ztěžoval výkon funkce insolvenčního správce a ohrozil účel insolvenčního řízení. Tímto jednáním se mohl stěžovatel 2) dopustit přečinu porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 trestního zákoníku. Okresní státní zastupitelství v Nymburce podalo okresnímu soudu návrh na vydání příkazu k domovní prohlídce ve specifikovaných nemovitých věcech. Okresní soud v Nymburce nyní napadeným příkazem k provedení domovní prohlídky ze dne 16. 1. 2024, č. j. 8 Nt 1/2024-3, návrhu vyhověl. V příkazu k provedení domovní prohlídky okresní soud rekapituluje dosavadní průběh prověřování a blíže konkretizuje, z jakých důkazů prozatím orgány činné v trestním řízení vycházejí. K nemovitým věcem, ve kterých byla provedena domovní prohlídka, okresní soud uvádí, že byť stěžovatel 2) není nájemcem v těchto nemovitých věcech, fakticky se tam zdržuje. Tento závěr dovozují orgány činné v trestním řízení z prezentace stěžovatele 2) a stěžovatelky 1) na sociálních sítích. Důvodem pro realizaci domovní prohlídky bylo podezření, že se v dotčených nemovitých věcech nacházela výpočetní technika a dokumenty důležité pro trestní řízení, které měly prokázat, že stěžovatel 2) získává další příjmy z výdělečné činnosti, které však nepřiznal v insolvenčním řízení. Napadený příkaz obsahuje také odůvodnění toho, proč má být domovní prohlídka realizována jako neodkladný úkon podle § 160 odst. 4 trestního řádu. 3. Stěžovatelé mají za to, že napadeným příkazem i samotným provedením domovní prohlídky orgány činné v trestním řízení porušily jejich ústavně zaručená práva. Jak již bylo zmíněno, stěžovatel 2) je jako podezřelý prověřovaný pro přečin porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 trestního zákoníku. Stěžovatelka 1) je nájemkyní v nemovité věci, ve které byla provedena domovní prohlídka a bydlí zde společně se stěžovatelem 2). Stěžovateli 3) pak byl při domovní prohlídce odňat notebook. Stěžovatelé namítají, že okresní soud chybně a tedy nezákonně vymezil nemovitou věc, ve které měla být domovní prohlídka provedena. Dále stěžovatelé zpochybňují charakter domovní prohlídky coby neodkladného úkonu ve smyslu § 160 odst. 4 trestní řádu. Zdůrazňují, že jelikož úkony trestního řízení zahájil policejní orgán již v červenci roku 2023, nelze považovat úkon prováděný v lednu roku 2024 za neodkladný. Podstatnou část argumentace stěžovatelů lze shrnout jako polemiku s důvodností provedené domovní prohlídky. Mají za to, že se ze strany policejního orgánu jedná o tzv. fishing expedition, jelikož policejní orgán nemá dostatek důkazů pro zahájení trestního stíhání. Z procesního hlediska stěžovatelé rovněž namítají, že jim napadený příkaz k domovní prohlídce nebyl řádně doručen, jelikož doručenka neobsahuje konkrétní čas doručení, pouze datum 18. 1. 2024 a také že policejní orgán před započetím domovní prohlídky nevyslechl stěžovatele 2) řádně a stěžovatelku 1) vůbec. 4. Ústavní stížnost podali včas oprávnění stěžovatelé. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). 5. Ústavní soud posoudil argumentaci uvedenou v ústavní stížnosti i obsah napadeného příkazu a dospěl k závěru, že je ústavní stížnost zčásti zjevně neopodstatněná podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a zčásti nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. 6. Ústavní stížnost se vztahuje k institutu domovní prohlídky podle § 82 a následujících trestního řádu. 7. Ústavněprávní přezkum příkazu k provedení domovní prohlídky, a to zejména v přípravném řízení, je omezený. Při posuzování zásahu do práv osob dotčených domovními prohlídkami Ústavní soud neposuzuje zákonnost dílčích procesních úkonů, aniž by zohlednil průběh celého trestního řízení. Zejména tedy přezkoumává, zda orgány činné v trestním řízení řádně prověřují podezření ze spáchání trestného činu a podle výsledků této činnosti zvažují (ne)zbytnost provedení domovní prohlídky. Závěr o jejím provedení musí projít přes tzv. třístupňovou kontrolu policejního orgánu, státního zástupce a soudu (viz nález ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 47/13). Při nařizování domovní prohlídky musí být zřejmé, z jakých skutkových a právních okolností lze dovodit důvodnost vyřčeného podezření, přiměřenost provedení prohlídky a jeho nezbytnost (nenahraditelnost) ve vztahu k cíli trestního řízení (srov. např. nález ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. III. ÚS 905/13). Orgány činné v trestním řízení musí jednoznačně vymezit prohledávaný prostor, a co nejpřesněji zjistit okruh zasažených osob a hledaných věcí či osob. Je-li zároveň prohlídka prováděna jako tzv. neopakovatelný či neodkladný úkon, musí soud rovněž odůvodnit nezbytnost této její povahy (srov. např. nález ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 2787/13). 8. Nároky kladené na kvalitu odůvodnění příkazu k provedení domovní prohlídky nejsou tak vysoké, jako je tomu v případě jiných soudních rozhodnutí. Ústavní soud ve své judikatuře vychází ze skutečnosti, že soud je v takové situaci obvykle omezen kombinací časových parametrů běžícího trestního řízení (srov. nález ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. I. ÚS 515/12) a stručných a fragmentárních informací, jejichž důkladná ověřitelnost je v dané fázi za hranicí možností orgánů činných v trestním řízení (srov. nález ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2227/12). Na odůvodnění příkazů tedy není ani z formálního, ani z obsahového hlediska kladen takový důraz, neboť tím by často byl popřen smysl daného úkonu. Z obsahu příkazu musí být zejména patrné, že se soud s klíčovými okolnostmi seznámil a dospěl k závěru o nezbytnosti provedení prohlídky (srov. např. nález ze dne 7. 5. 2014, usnesení ze dne 10. 9. 2013, sp. zn. III. ÚS 2165/13 nebo ze dne 6. 2. 2014, sp. zn. III. ÚS 2667/13). Nedostatečné je odůvodnění zejména tehdy, pokud příkaz neobsahuje žádné informace o účelu dané prohlídky či důvodech, proč se jevila nezbytnou, nebo naopak je-li formulován příliš široce (srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 7. 6. 2007 ve věci Smirnov proti Rusku, stížnost č. 71362/01, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 22. 5. 2008 ve věci Iliya Stefanov proti Bulharsku, stížnost č. 65755/01). Zároveň Ústavní soud respektuje, že orgány činné v trestním řízení nemusí z "taktických" důvodů při svých procesních úkonech ve fázi prověřování seznamovat dotčené osoby s celkovou důkazní situací (srov. nález ze dne 3. 7. 2003, sp. zn. III. ÚS 511/02). 9. Z uvedeného pak vyplývá, že účelem uvedených záruk ochrany soukromí a obydlí vyplývajících z Listiny, Úmluvy a trestního řádu je to, aby dotčené osoby (zvláště pak podezřelí či obvinění) měly možnost z postupů orgánů činných v trestním řízení seznat, jaké věci se prohlídka týká (a nejednalo se o tzv. fishing expedition - srov. např. bod 26 usnesení ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1263/19), a tím nebyly kráceny na svém právu na obhajobu (čl. 40 odst. 3 Listiny) a nebyl porušen zákaz sebeobviňování (čl. 40 odst. 4 Listiny, resp. čl. 37 odst. 1 Listiny). Smyslem řádného odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti prohlídky je