II.ÚS 798/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 798/25 ze dne 22. 7. 2025 Překvapivé rozhodnutí odvolacího soudu o zpětném přiznání výživného a jeho výše pro rodiče s nadstandardními příjmy   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele A. K., zastoupeného JUDr. Michalem Ptáčkem, advokátem, sídlem třída Kpt. Jaroše 26, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2025, č. j. 16 Co 131/2024-576, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a N. U., zastoupené JUDr. Marcelem Jurčagou, advokátem, sídlem Purkyňova 143/18, Vyškov, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 16 Co 131/2024-576 ze dne 8. 1. 2025 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Toto rozhodnutí se ruší. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a napadené rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Stěžovatel podal návrh na odklad vykonatelnosti části napadeného rozsudku (II. výroku), a to do výše částky, která je určena k tzv. tvorbě úspor, tj. pro nezletilého A. 1 060 000 Kč a pro nezletilou N. 1 530 000 Kč, a která má být složena na konkrétní účty v bance vedené na nezletilé děti stěžovatele. Tomuto návrhu stěžovatele bylo vyhověno samostatným usnesením ze dne 23. 5. 2025. 3. Ústavní soud za účelem posouzení důvodnosti ústavní stížnosti vyžádal spis vedený u Okresního soudu v Břeclavi (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. 0 P 110/2023, z něhož vyplývají následující skutečnosti: dne 27. 12. 2022 podala vedlejší účastnice (matka nezletilých dětí) u okresního soudu návrh na zvýšení výživného pro nezletilého A. a nezletilou N. s odůvodněním, že u obou dětí nastala změna poměrů týkající se jejich odůvodněných potřeb, avšak konkrétní částky neuvedla. Požadovala, aby výživné bylo soudem stanoveno zpětně od relevantní změny poměrů podle uvážení soudu; konkrétní datum nenavrhla. Okresní soud zjistil, že od roku 2019, kdy bylo vydáno poslední rozhodnutí ve věci, nezletilý A. nově studoval víceleté gymnázium, denně se věnuje sportování s koloběžkou a basketbalu, s čímž jsou spojeny zvýšené náklady. Ve stejné době nezletilá N. nově studovala primu víceletého gymnázia, věnuje se volejbalu. Vedlejší účastnice je od roku 2019 provdána za M. U., s nímž sdílí společnou domácnost, v roce 2020 se jim narodila společná dcera. N. se vídá se stěžovatelem od roku 2022 málo, důvodem je jeho nová partnerka. Rodiče i nezletilé děti se shodli, že není potřeba úprava styku dětí s rodiči, neboť děti jsou již ve věku, kdy jsou schopny se domluvit, kdy chtějí rodiče vidět. A. se k 1. 9. 2023 přestěhoval ke stěžovateli, s čímž vedlejší účastnice souhlasí. 4. Výživné pro A. bylo rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 8. 2. 2019, č. j. 0 P 92/2017-36, jímž byla schválena dohoda rodičů, stanoveno na 11 000 Kč měsíčně a pro N. na 9 000 Kč měsíčně. Okresní soud k majetkovým a výdělkovým poměrům stěžovatele zjistil, že stěžovatel je zaměstnán u společnosti X na pozici výkonného ředitele divize s průměrným měsíčním příjmem za rok 2020 ve výši 311 117 Kč, za rok 2021 ve výši 321 861 Kč, za rok 2022 ve výši 465 914 Kč a za rok 2023 ve výši 438 854 Kč. Dále disponuje i příjmy z kapitálového majetku. Vedlejší účastnice je učitelkou na základní škole, v roce 2023 se vrátila zpět z tříleté rodičovské dovolené s nejmladším dítětem do zaměstnání a její průměrný čistý měsíční výdělek od února července roku 2023 činil 34 000 Kč. 5. Okresní soud na základě uvedeného rozsudkem ze dne 28. 3. 2024, č. j. 0 P 110/2023-513, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 8. 2. 2019, č. j. 0 P 92/2017-316, rozhodl tak, že A. svěřil do péče otce (výrok I.); vedlejší účastnici uložil povinnost platit výživné na A. 5 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2023 (výrok II.), a dále jí uložil zaplatit nedoplatek na výživném pro nezl. A. za období od 1. 9. 2023 do 31. 3. 2024 ve výši 24 500 Kč k rukám stěžovatele (výrok III.). Stěžovateli uložil okresní soud povinnost platit výživné pro nezl. A. od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2023 ve výši 50 000 Kč měsíčně (výrok IV.), a dále mu uložil zaplatit pro něj nedoplatek na výživném od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2023 ve výši 468 000 Kč k rukám vedlejší účastnice (matky). Stěžovateli byla výrokem VI. uložena povinnost platit pro nezl. N. od 1. 9. 2022 do budoucna výživné ve výši 40 000 Kč měsíčně (výrok VI.), a dále mu bylo uloženo platit výživné na tvorbu úspor N. ve výši 10 000 Kč měsíčně na konkrétní účet vedený u platebního ústavu od 1. 4. 2024 do budoucna (výrok VII.); nedoplatek na výživném pro N. ve výši 589 000 Kč uložil okresní soud stěžovateli zaplatit k rukám vedlejší účastnice (výrok VIII.). Styk stěžovatele s N. ani vedlejší účastnice s N. nebyl upraven (výroky IX. a X.). Konečně okresní soud rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok XII.). 6. Stěžovatel napadl rozsudek okresního soudu ve výrocích II., III., IV., V., VI., VII., VIII., XI. a XII., tj. jeho odvolání směřovalo do všech výroků týkajících se výživného; brojil proti jeho nepřiměřené výši i výši nedoplatku. Vedlejší účastnice rozsudek okresního soudu odvoláním nenapadla a navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem rozhodl tak, že rozsudek okresního soudu ve výroku II. potvrdil (výrok I.) a ve výrocích III., IV., V., VI., VII., VIII. a IX. jej změnil tak, že stěžovatel je povinen platit výživné pro nezl. A. od 1. 1. 2020 do 31. 8. 2022 ve výši 40 000 Kč měsíčně (z toho 20 000 Kč k rukám vedlejší účastnice a 20 000 Kč na tvorbu úspor), od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2023 ve výši 55 000 Kč (z toho 20 000 Kč k rukám vedlejší účastnice a 35 000 Kč na tvorbu úspor); nedoplatek za období od 1. 1. 2020 do 31. 8. 2023 ve výši 1 456 000 Kč uložil stěžovateli zaplatit ve výši 396 000 Kč k rukám vedlejší účastnice a ve výši 1 060 000 Kč na tvorbu úspor. Ve vztahu k nezl. N. uložil krajský soud stěžovateli povinnost platit od 1. 1. 2020 do 31. 8. 2022 výživné ve výši 35 000 Kč měsíčně (z toho 15 000 Kč k rukám vedlejší účastnice a 20 000 Kč na tvorbu úspor), od 1. 9. 2022 do budoucna 55 000 Kč měsíčně (z toho 20 000 Kč k rukám vedlejší účastnice a 35 000 Kč měsíčně na tvorbu úspor); nedoplatek na výživném ve výši 1 751 000 Kč za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2024 uložil stěžovateli zaplatit k rukám vedlejší účastnice ve výši 221 000 Kč a ve výši 1 530 000 Kč na tvorbu úspor (výrok II.). Krajský soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.). V odůvodnění napadeného rozsudku krajský soud mj. uvedl, že vycházel při stanovení výživného z nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 650/15. II. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel uvádí, že krajský soud mu svévolně vyměřil výživné zpětně již od 1. 1. 2020, což nenavrhovala ani vedlejší účastnice, ani kolizní opatrovník. Okresní soud stanovil výživné pro obě děti zpětně až od 1. 1. 2022 a vedlejší účastnice s tím zjevně souhlasila, nepodala-li proti rozsudku okresního soudu odvolání a navrhla-li jeho potvrzení. Stěžovatel uvádí, že v případě napadeného rozsudku jde o tzv. překvapivé rozhodnutí, neboť stěžovatel nebyl s tímto zamýšleným postupem krajského soudu nikterak seznámen ani v tom smyslu poučen. 8. Krajský soud podle náhledu stěžovatele rozhodoval paternalisticky a nepatřičně zpochybnil dohodu rodičů o výživném z roku 2019, schválenou rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově, a zejména porušil právo rodičů stanovit, v jakých materiálních podmínkách budou děti vyrůstat. 9. Stěžovatel dále namítá tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Nad rámec výživného totiž zaplatil v období od ledna 2020 do srpna 2023 celkem 392 924 Kč ze svého osobního účtu a 206 394 Kč ze své platební karty. Stěžovatel se domnívá, že krajský soud měl tyto platby při výpočtu nedoplatku na výživném vzít v potaz, což neučinil. 10. Stěžovatel taktéž namítá absenci skutkových zjištění o životní úrovni rodiny stěžovatele a nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku z tohoto důvodu; uvádí, že krajský soud se jeho realizovanou životní úrovní nikterak nezabýval. Stěžovatel i přes potenciální možnosti žije skromně. 11. Stěžovatel namítá porušení svého základního práva na rodinný život, neboť on sám má právo určovat životní úroveň svých dětí, nikoliv soud. Stěžovatel je toho názoru, že dítě by nemělo mít k dispozici shodné množství financí jako jeho rodič jen proto, že je rodič movitý. I podle n