II.ÚS 805/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 805/22 ze dne 31. 10. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatelky M. L., zastoupené JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, advokátem, se sídlem v Praze, Kolínská 13, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2021, č. j. 4 Tdo 1289/2021-663, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2021, sp. zn. 8 To 111/2021, a rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 28. ledna 2021, č. j. 6 T 62/2020-313, spojené s návrhem na zrušení § 91 písm. b) a § 94 písm. c) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před obecnými soudy 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení práv stěžovatelky garantovaných čl. 21, čl. 36 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"). Napadená rozhodnutí vedla k tomu, že podle § 91 písm. b) zákona o soudech a soudcích stěžovatelka pozbyla způsobilost vykonávat funkci soudkyně a podle § 94 písm. c) citovaného zákona jí funkce soudkyně zanikla. Proto stěžovatelka ústavní stížnost spojila s návrhem na zrušení těchto ustanovení. 2. Stěžovatelka je někdejší soudkyní, která ve své funkci spáchala přečin ohrožení pod vlivem návykové látky. V záhlaví uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Mostě byla uznána vinnou tím, že (zjednodušeně řečeno) řídila auto po požití většího množství alkoholu. Policie u ní při dechové zkoušce zjistila v 17:28 hod 1,80 promile alkoholu v dechu a v 17:33 hod 1,75 promile alkoholu. Tím měla stěžovatelka podle okresního soudu spáchat přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byla stěžovatelka odsouzena podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání desíti měsíců, přičemž výkon trestu jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců (podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 trestního zákoníku). Stěžovatelce byl dále uložen peněžitý trest v počtu třiceti denních sazeb v částce 5 000 Kč, tedy celkem 150 000 Kč. Taktéž byl stěžovatelce uložen trest zákazu činnosti spočívající v řízení všech motorových vozidel v trvání dvou let. 3. Městský soud následně napadeným rozsudkem potvrdil závěr o vině a stěžovatelce celkově zmírnil trest. Změnil totiž výrok o trestu tak, že stanovil trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, přičemž výkon trestu jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Změnil také peněžitý trest. Stěžovatelce uložil padesát denních sazeb v částce 2 000 Kč, tedy celkem 100 000 Kč. Zákaz řízení motorových vozidel stanovil na osmnáct měsíců. 4. Nejvyšší soud posléze napadeným usnesením odmítl dovolání proti rozsudku městského soudu. Dovolací soud neshledal porušení práva stěžovatelky na obhajobu ani žádný zásah do jejího práva na spravedlivý proces stěžovatelky. Nepřisvědčil argumentaci, podle níž byl znalecký posudek prof. MUDr. Hirta, CSc. v řízení jako důkaz opomenut. Posudek nebyl v nalézacím řízení proveden pro nadbytečnost. Následně odvolací soud důkaz pro úplnost provedl, nevyslechl však znalce. Se souhlasem stran přečetl posudek jako listinný důkaz a následně zamítl návrh obhajoby na výslech znalce. Závěry znaleckého posudku nikterak nerozporují závěry okresního soudu, který vycházel ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie RNDr. Jiřího Fišera a RNDr. Radomíra Čabaly. Na takovém postupu neshledal Nejvyšší soud nic nezákonného. V dovolání stěžovatelka namítala zaujatost soudců i vysoce přísný trest, s čímž se Nejvyšší soud neztotožnil. V dovolání stěžovatelka nerozporovala, že její jednání naplnilo znaky skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykových látek. Proto zjevně nemohly obstát skutkové námitky jako je údajné tendenční hodnocení výpovědí svědků z řad policie, nesprávné hodnocení výsledků orientační dechové zkoušky, neprovedení znaleckého posudku znalce prof. MUDr. Hirta, CSc. S námitkou, že měření alkoholu v krvi neproběhlo v souladu s metodikou, se podle Nejvyššího soudu řádně vypořádal již okresní soud na straně 17 odůvodnění rozsudku. II. Argumentace v ústavní stížnosti 5. Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka zejména namítá, že důsledkem uznání viny ze spáchání úmyslného přečinu je významný negativní dopad, který představuje zánik funkce soudce dle § 94 písm. c) zákona o soudech a soudcích. V jiném, skutkově obdobném případě, však věc řešil pouze kárný senát. V tehdy projednávané věci byl kárně obviněný uznán vinným z kárného provinění a bylo mu uloženo kárné opatření snížení platu 30 % z platu po dobu dvanácti měsíců (viz rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2021, č. j. 13 Kss 5/2020-400). Protože stěžovatelka neodmítla dechovou zkoušku, tento její otevřený přístup jí v konečném důsledku přitížil. Kdyby se zachovala jako kárně obviněný soudce, věc by skončila v přestupkovém (případně kárném) řízení. Smyslem právní úpravy, kterou stěžovatelka zpochybňuje a navrhuje její zrušení, přitom zcela jistě není, aby se soudci z opatrnosti odmítali dechové zkoušce podrobit. Judikatura nepřípustně straní tomu, kdo nadužívá zásady nemo tenetur se ipsum accusare. 6. Existuje značná nerovnováha mezi právní kvalifikací a sankcí za skutky spáchané při výkonu povolání (či vyvolávající pochybnosti o odborné způsobilosti a porušující důstojnost daného povolání) na straně jedné, a sankcí za skutky v dopravě na straně druhé. K tomu stěžovatelka odkázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2022, č. j. 12 Ksz 5/2021-47. Také poukázala na relevantní úpravu ve vztahu k výkonu advokacie. Podle § 8 písm. c) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, vyškrtne Komora toho "kdo byl pravomocně odsouzen za jiný úmyslný trestný čin, než je uveden v písmenu b), nebo kdo byl za trestný čin uvedený v písmenu b) odsouzen k jinému trestu než nepodmíněnému trestu odnětí svobody, pokud tato trestná činnost ohrožuje důvěru v řádný výkon advokacie", což by analogicky byl i případ stěžovatelky. Právní úprava činnosti advokátů je benevolentnější a transparentnější. V konečném důsledku vyslovily soudy v případě stěžovatelky i "zákaz činnosti" spočívající ve výkonu funkce soudkyně, proti čemuž stěžovatelce není dán jakýkoliv opravný prostředek. Úprava podobná zákonu o advokacii by to stěžovatelce umožnila. Právní úprava zániku funkce soudce po odsouzení soudce pro trestný čin by měla podléhat soudnímu či alespoň správnímu řízení. 7. Podle stěžovatelky obecné soudy prováděly a hodnotily důkazy jednostranně, porušovaly přitom zásadu presumpce neviny. Nejedná se o opomenuté důkazy, ale o extrémní nesoulad právních závěrů obecných soudů se skutkovými zjištěními. Porušení práva na spravedlivý proces plyne z konkrétního odůvodnění okresního soudu, např. k podrobení se odběru krve. Obraty v odůvodnění, podle kterých je soud "velmi zklamán totální absencí sebereflexe" nasvědčují, že soud ignoroval presumpci nevinny. Stěžovatelce nebylo prokázáno, že by se opíjela v době mezi 15:30 a 17:00 h během tréninku dětí. Při odchodu z tréninku z ní svědkyně J. Z. necítila alkohol. Soudy se jednoznačně nevyslovily k tomu, zda klíčové svědkyni Z. uvěřily, či nikoliv. Hodnocení její výpovědi přitom postrádala logiku. Stěžovatelka upozorňuje, že pravděpodobně došlo k úniku informací ze spisu orgánů činných v trestním řízení, proto byl její případ medializován. I s ohledem na možná ovlivnění měly být pečlivěji hodnoceny výpovědi svědků policistů. Řada výpovědí působí jako šablonovitě naučené. Stěžovatelka setrvala na argumentaci, že se soudy řádně nevypořádaly se všemi znaleckými posudky, zejména neprovedly výslech znalce prof. MUDr. Hirta. Soudy nepřípustně předpokládaly zaujatost znalců, kteří dospěli k závěrům ve prospěch stěžovatelky. V případě obvinění z přečinu podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku lze dosáhnout podmíněného zastavení trestního stíhání či narovnání. Pokud by stěžovatelka nebyla přesvědčena o své nevině, bývala by mohla navrhnout některý z těchto odklonů, což neučinila. V doplnění stěžovatelka poukázala na to, že v průběhu řízení před dovolacím soudem byla údajně obviněna znalkyně E. H., jež ve věci stěžovatelky vypracovala znalecký posudek. III. Posouzení Ústavním soudem 8. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou osobou, která byla účastna řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena advokátem dle § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téh