II.ÚS 806/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 806/21 ze dne 11. 5. 2021 N 95/106 SbNU 64 K náhradě ušlého výdělku znalce   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Martina Mikysky, zastoupeného Mgr. Michalem Vrajíkem, advokátem, se sídlem Spálená 97/29, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 23 Co 38/2021-1340 ze dne 28. 1. 2021, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto: I. Usnesením Městského soudu v Praze č. j. 23 Co 38/2021-1340 ze dne 28. 1. 2021 bylo porušeno základní právo stěžovatele na ochranu majetku a s ním spojeného legitimního očekávání dle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Toto rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Stěžovatel v rámci samostatné výdělečné činnosti působí jako znalec a advokát. Obvodní soud pro Prahu 1 jej v soudním řízení o odškodnění pracovního úrazu pověřil vypracováním znaleckého posudku a následně jeho dodatku. Za vypracování dodatku obvodní soud stěžovateli usnesením č. j. 23 C 173/2009-1241 ze dne 21. 7. 2020 přiznal částku 5 962,88 Kč, která zahrnovala mimo jiné náhradu ušlého výdělku ve výši 1 098 Kč za tři hodiny času stráveného na cestě ze sídla stěžovatele do sídla obvodního soudu, kam stěžovatel přijel studovat soudní spis. 2. Městský soud v Praze napadeným usnesením č. j. 23 Co 38/2021-1340 ze dne 28. 1. 2021 změnil rozhodnutí obvodního soudu tak, že částka přiznaná stěžovateli činí 4 211 Kč. Mezi položkami, o něž městský soud původní částku snížil, byla zmíněná náhrada ušlého výdělku. K té městský soud v odůvodnění napadeného usnesení uvedl: "Vzhledem k tomu, že znalec vykonává činnost jako advokát a současně je zapsán jako znalec v seznamu znalců, nespatřuje odvolací soud žádného důvodu přiznávat mu náhradu na ztrátě na výdělku, která přísluší zaměstnanci. [Z] tohoto důvodu nebyla přiznána znalci částka 1 098 Kč, která má představovat podle odůvodnění prvostupňového usnesení náhradu ušlého výdělku za 3 hodiny práce." II. Argumentace účastníků 3. Stěžovatel tvrdí, že napadeným usnesením bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s právem na podnikání a právem získávat prostředky pro své životní potřeby prací zaručenými čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny. Dále bylo podle stěžovatele porušeno jeho legitimní očekávání, že budou uspokojena jeho majetková práva na úhradu veškerých nákladů spojených s vypracováním znaleckého posudku vyžádaného soudem. 4. Městský soud podle stěžovatele nesprávně aplikoval vyhlášku č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících. Za její účinnosti bylo právo znalce na náhradu ušlého výdělku dovozováno odkazem na stejné právo svědka, což stěžovatel vždy uváděl ve vyúčtování znalečného. V současné době je již toto právo znalce výslovně zakotveno ve vyhlášce č. 504/2020 Sb., o znalečném, kterou by bylo možné při řešení ústavní stížnosti použít podpůrně. Stěžovatel přitom nepovažuje za rozhodné, zda znalec pracuje jako zaměstnanec nebo jako osoba samostatně výdělečně činná. 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti připouští, že sporná částka ve výši 1 098 Kč není nijak zásadní. Uvádí však, že znalců v jeho oboru a s jeho specializací je málo (cca 4), a tudíž znaleckou činnost vykonávají nejen pro soudy v místě svého sídla, ale i pro soudy v různých částech republiky. Stěžovatel dále poukazuje na to, že obdobné problematice odměn a náhrad advokátů se Ústavní soud výjimečně meritorně věnuje i v případech, kdy dochází k extrémně nesprávné aplikaci právních předpisů obecnými soudy. Stěžovatelovu věc tak lze zařadit mezi případy, jejichž význam není dán konkrétní spornou částkou, ale obecným vyzněním právního řešení přijatého v konkrétní věci pro jiné obdobné případy. 6. Městský soud ve svém vyjádření odkázal na závěry svého usnesení a uvedl, že v odůvodnění srozumitelně vysvětlil, proč přistoupil ke změně rozhodnutí obvodního soudu. Má za to, že napadeným usnesením nezasáhl do ústavně zaručených práv stěžovatele, a proto navrhuje, aby byla ústavní stížnost odmítnuta, případně zamítnuta. Vyjádření městského soudu nepřineslo pro rozhodování Ústavního soudu nic nového, a tudíž stěžovateli nebylo zasláno k replice. 7. Účastníci původního řízení před obecnými soudy se k ústavní stížnosti v poskytnuté lhůtě nevyjádřili. Soudní spis nebylo třeba vyžadovat. III. Hodnocení Ústavního soudu 8. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). 9. Ústavní soud dále přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. A. Důvody pro meritorní přezkum 10. Ústavní soud si je vědom toho, že v projednávané věci jde o bagatelní částku, což zpravidla vede k odmítnutí ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 200/18 ze dne 17. 4. 2018; usnesení sp. zn. IV. ÚS 1744/18 ze dne 2. 10. 2018; citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Nicméně z dosavadní judikatury rovněž vyplývá, že ústavněprávní význam případu nelze posuzovat pouze kvantitativně podle výše sporné částky, ale je nutné zvážit také kvalitativní stránku věci. Ta se může jevit natolik významná, že určitým způsobem "přesahuje" kauzu samotnou [viz nález sp. zn. III. ÚS 2018/15 ze dne 19. 1. 2016 (N 11/80 SbNU 139); nález sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. 4. 2014 (N 55/73 SbNU 89)]. Příkladem mohou být situace, kdy se jedná o intenzivní zásah kolidující se samotnou podstatou a smyslem dotčeného základního práva, kdy rozhodnutí Ústavního soudu může mít vliv na velké množství případů před obecnými soudy či kdy judikatura obecných soudů není jednotná a vyšší soudy nemohou zajistit její sjednocení (blíže viz nález sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. 4. 2014, bod 33). V oblasti odměňování znalců se například Ústavní soud i přes bagatelní výši sporné částky zabýval přiznáním náhrady daně z přidané hodnoty [viz nález sp. zn. I. ÚS 3960/16 ze dne 27. 3. 2018 (N 57/88 SbNU 809)]. I spory o nominálně nízké částky tedy mohou výjimečně dosáhnout ústavněprávní úrovně a Ústavní soud se jimi pak meritorně zabývá. 11. Projednávaná věc podle Ústavního soudu představuje právě takový případ. Předně je třeba zdůraznit, že řádné odměňování znalců není jenom v zájmu stěžovatele a jeho kolegů, ale rovněž v zájmu účastníků řízení a justice jako celku. Znalci totiž zastávají nezastupitelnou roli v rámci dokazování a v mnoha případech by si bez jejich posudků soudy v odborných otázkách jen stěží poradily. V současnosti ovšem můžeme pozorovat úbytek znalců, jejichž počty se v některých specializovaných oborech pohybují dokonce v řádu jednotek (viz evidenci znalců a tlumočníků Ministerstva spravedlnosti, dostupnou na datalot.justice.cz/justice/repznatl.nsf/$$SearchForm?OpenForm). Nedostatek náležitě kvalifikovaných znalců může vést k tomu, že se bude snižovat odborná úroveň dokazování a soudní řízení se budou nepřiměřeně protahovat. Dostatečné množství znalců je tak jedním z předpokladů kvalitní a řádně fungující justice, která představuje objektivní ústavně chráněnou hodnotu a z níž následně profitují účastníci řízení jako nositelé práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny. Nelze však očekávat, že by znaleckou činnost byli odborníci ochotni vykonávat, aniž by za ni obdrželi spravedlivou odměnu. 12. V tomto řízení není úkolem Ústavního soudu obecně posuzovat výši odměn za znalecké posudky, jejichž sazby stanovené ve vyhlášce č. 37/1967 Sb. již dříve označil za ústavně konformní [viz nález sp. zn. Pl. ÚS 13/14 ze dne 15. 9. 2015 (N 164/78 SbNU 451; 297/2015 Sb.)]. V kontextu relativně nízkých odměn (se základní sazbou od 100 Kč do 350 Kč za hodinu práce) však Ústavní soud považuje za důležité trvat na tom, aby obecné soudy vyhlášku č. 37/1967 Sb. správně aplikovaly a přiznávaly znalcům v jednotlivých případech odměny a náhrady nákladů, které jim náleží. 13. Na příkladu stěžovatele lze ilustrovat, že i nominálně nízká částka 1 098 Kč může představovat podstatnou část z celkové přiznané částky, která v tomto případě činila 5 962,88 Kč. Vzhledem k typickým výším odměn a náhrad nákladů však mají znalci ztíženou možnost obrany proti nesprávnému výkladu vyhlášky č. 37/1967 Sb. obecnými soudy. Často totiž může jít (stejně jako v případě stěžovatele) právě o bagatelní částky, u nichž není přípustné dovolání, čímž je také limitována role Nejv