II.ÚS 809/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 809/25 ze dne 2. 4. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Sušanky, zastoupeného Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem, sídlem Malá 43/6, Plzeň, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 3016/2024-288 ze dne 17. prosince 2024, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Ing. Bc. Martiny Chaloupkové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí; tvrdí, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 a 36 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel a jeho bývalá manželka na straně jedné a právní předchůdci vedlejší účastnice, manželé Sedláčkovi (rodiče bývalé manželky stěžovatele), na straně druhé, uzavřeli dne 8. října 2008 smlouvu o zřízení osobního věcného břemene chůze a jízdy, na základě které mělo být v katastru nemovitostí zapsáno věcné břemeno "in personam". Bylo však zapsáno "in rem ". 3. Právní předchůdci vedlejší účastnice se jako vlastníci pozemku parc. č. X1 žalobou domáhali proti stěžovateli jako současnému vlastníkovi pozemků parc. č. st. X2 a parc. č. X3 určení, že jejich pozemek není zatížen věcným břemenem ve prospěch pozemků parc. č. st. X3 a parc. č. X2 (všechny uvedené pozemky jsou zapsány pro k. ú. P.). Tvrdili, že smlouvu uzavírali s dcerou a stěžovatelem s úmyslem zřídit věcné břemeno ve prospěch jen jich osobně jako vlastníků uvedených pozemků, nikoli ve prospěch (jakéhokoli vlastníka) těchto pozemků. 4. Okresní soud Plzeň-jih rozsudkem č. j. 8 C 99/2022-210 ze dne 15. listopadu 2023 žalobě vyhověl. Dospěl k závěru, že stěžovatel neunesl důkazní břemeno o tom, že by uzavřel smlouvu o zřízení věcného břemene in rem, když smlouva podle obsahu a výkladu byla uzavřena jako smlouva o zřízení osobního věcného břemene, tedy in personam, a dále neprokázal, že by věcné břemeno in rem vydržel. Vydržecí doba běžela od 12. prosince 2008 a skončila by vydržením 12. prosince 2018 pouze za předpokladu, že by stěžovatel právo průchodu a průjezdu vykonával, což se nestalo, neboť nejméně od roku 2015 dům, jehož je výlučným vlastníkem, neužívá, právo odpovídající věcnému břemeni průchodu a průjezdu tedy nevykonává. 5. Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání. V průběhu odvolacího řízení právní předchůdci vedlejší účastnice darovací smlouvou převedli vlastnictví k pozemku parc. č. X1 na vedlejší účastnici, s níž bylo jako s žalobkyní v řízení pokračováno. Krajský soud v Plzni rozsudek okresního soudu rozsudkem č. j. 18 Co 58/2024-264 ze dne 14. srpna 2024 potvrdil. Ztotožnil se se závěrem okresního soudu, že z písemného znění smlouvy je zřejmé, že mezi stěžovatelem (a jeho bývalou manželkou) a právními předchůdci vedlejší účastnice byla uzavřena smlouva o zřízení osobního věcného břemene. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že se právní předchůdci vedlejší účastnice změny zápisu v katastru nemovitostí začali domáhat až po uplynutí delší doby. Souhlasil s okresním soudem, že podmínky vydržení nebyly naplněny. 6. Rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel dovoláním, které Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl, neboť je neshledal pro žádnou ze stěžovatelem vymezených právních otázek přípustným. S ohledem na články 1, 2 a 4 smlouvy o zřízení věcného břemene měl postup krajského soudu, který při jejím výkladu přihlížel nejen k textu samotné smlouvy, ale i k dalším okolnostem (zejména k návrhu na zahájení řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí) za souladný s judikaturou Nejvyššího soudu, a to i s přihlédnutím k osamocenému konstatování v článku 1 předmětné smlouvy, že povinní "zřizují věcné břemeno pro parcelu č. X2". Uvedl, že za situace, kdy jsou dány skutečnosti, pro které nelze omyl stěžovatele o zřízení věcného břemene in rem považovat za omluvitelný, bylo již nadbytečné zabývat se dalšími okolnostmi rozhodnými pro vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni (nepřetržitý výkon práva chůze a jízdy). 7. Stěžovatel namítá, že v důsledku postupu obecných soudů vznikla situace, že je vlastníkem domu na pozemku parc. č. st. X3, ke kterému nemá přístup (jediný přístup je přes pozemek vedlejší účastnice parc. č. X1) a který se proto nedá využívat ani prodat. Uvádí, že stavební spořitelna by neposkytla v minulosti úvěr na stavbu domu, kdyby k němu nebyl přístup, resp. bylo-li by zřízeno věcné břemeno in personam. Tvrdí, že na straně vedlejších účastníků byl dán naléhavý právní zájem na určení, že pozemek parc. č. X1 je namísto věcného břemene in rem zatížen věcným břemenem in personam, nikoli že není věcným břemenem zatížen vůbec. Nesouhlasí také se způsobem, jakým obecné soudy provedly výklad smlouvy o zřízení věcného břemene. Poukazuje na to, že katastrální úřad v řízení o provedení opravy naopak dospěl k závěru, že projev vůle zřídit věcné břemeno in rem, tedy k pozemku parc. č. X2, je jednoznačně deklarován v prvním článku smlouvy označeném jako "Úvodní prohlášení". Zdůrazňuje, že po dlouhou dobu nikdo zřízení věcného břemena in rem nezpochybňoval. Právní předchůdci vedlejší účastnice tak začali činit až ve chvíli, kdy stěžovatel vyzval svou bývalou manželku k vyklizení nemovitostí z důvodu neplacení nákladů s nimi spojených. Stěžovatel je nadto přesvědčen, že byl poctivým držitelem práva odpovídajícího věcnému břemeni, protože zřízení věcného břemene in personam nebylo z textu smlouvy zřejmé (např. ani katastrálnímu úřadu nebo zeměměřičskému a katastrálnímu operátu) a držbu vykonával od roku 2008 do roku 2018. Nemusel ji přitom vykonávat osobně, protože věcné břemeno bylo v podobě in rem zapsáno v katastru nemovitostí. 8. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným a řádně zastoupeným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní stížnost je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. 9. Ústavní soud není další přezkumnou instancí a zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ústavnosti. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti. 10. Ústavní soud se v souladu se svou shora vymezenou působností zabýval stěžovatelem namítaným porušením jeho základních práv, zejména práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny, a konstatuje, že k jeho porušení napadenými rozhodnutími ani postupem obecných soudů předcházejícím jejich vydání nedošlo. Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel od Ústavního soudu očekává přehodnocení právních závěrů, k nimž soudy dospěly při posuzování, zda pozemek parc. č. X1 je či není zatížen věcným břemenem ve prospěch pozemku parc. č. st. X3 a parc. č. X2 (ať již na základě smlouvy nebo vydržení). Tím staví Ústavní soud do role další soudní instance, která mu, jak je uvedeno výše, nepřísluší. 11. Důvody, pro které okresní soud a krajský soud rozhodly ve věci samé napadenými rozsudky (následně je Nejvyšší soud shledal souladnými se svou ustálenou judikaturou), a s nimiž stěžovatel nesouhlasí, jsou v odůvodněních těchto rozhodnutí v dostatečném rozsahu, přehledně a srozumitelně vysvětleny, proto na ně Ústavní soud odkazuje a konstatuje, že obecné soudy se výkladem ustanovení smlouvy o zřízení věcného břemene i podmínkami pro vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni in rem zevrubně zabývaly. Jimi přijatým právním závěrům nelze z ústavněprávního pohledu nic vytknout, neboť jsou založeny na ústavně souladným způsobem odůvodněném závěru, že již z označení "smlouvy o zřízení osobního věcného břemene" je zřejmé, že jde o smlouvu o zřízení osobního věcného břemene, tomu odpovídá i označení účastníků smlouvy - stěžovatele a jeho bývalé manželky jako oprávněných a právních předchůdců vedlejší účastnice jako povinných, a taktéž předmět závazku pod bodem 2, podle něhož povinný zřizuje k nemovitosti ve prospěch oprávněného věcné břemeno - právo průchodu a průjezdu. S tím je v souladu i bod 4 smlouvy - intabulační doložka, podle které lze na základě této smlouvy zapsat do katastru nemovitostí věcné břemeno průchodu a průjezdu na pozemku parc. č. X1 pro stěžovatele a jeho bývalou manželku. Uvedenému odpovídá návrh na zahájení řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí, kdy předmětem řízení je pouze pozemek parc. č. X1, žádné panující pozemky označeny nejsou. 12.