II.ÚS 82/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 82/23 ze dne 8. 8. 2023 N 115/119 SbNU 91 Neodůvodněný závěr soudu o ustanovení opatrovníka účastníku řízení z důvodu jeho (údajné) duševní poruchy ve vztahu k dotčenému řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. H., zastoupeného Mgr. Eliškou Čmelákovou, advokátkou, sídlem Nábřeží 455, Zlín, směřující proti usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 10. 11. 2021 č. j. 38 C 109/2018-628, usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 27. 1. 2022 č. j. 60 Co 3/2022-654 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2022 č. j. 21 Cdo 1768/2022-715, za účasti Okresního soudu ve Zlíně, Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, takto: I. Usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 10. 11. 2021 č. j. 38 C 109/2018-628, usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 27. 1. 2022 č. j. 60 Co 3/2022-654 a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2022 č. j. 21 Cdo 1768/2022-715 bylo porušeno právo stěžovatele na přístup k soudu podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, kterými mu byl jmenován procesní opatrovník (advokát) v průběhu pracovněprávního soudního sporu. Je přesvědčen, že obecné soudy svým postupem porušily jeho právo na spravedlivý proces, neboť k ustanovení opatrovníka chyběl zákonný důvod a byla mu tak v podstatě odebrána možnost v řízení osobně hájit svá práva. 2. Z ústavní stížnosti, přiložených soudních rozhodnutí a vyžádaného spisu Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 38 C 109/2018 zjistil Ústavní soud především následující skutečnosti. 3. Stěžovatel byl zaměstnán jako počítačový technik na univerzitě X (dále jen jako "žalovaná"), v roce 2016 obdržel výpověď. Proti žalované zahájil stěžovatel soudní řízení, z něhož byly některé nároky vyloučeny do samostatných řízení (např. řízení o určení neplatnosti výpovědi bylo v roce 2020 pravomocně ukončeno ve prospěch stěžovatele), jiná soudní řízení naopak byla připojena k tomuto původnímu řízení, stěžovatel navíc dalšími podáními žalobu rozšiřoval. Aktuálně řízení ve věci samé sestává zejména z požadavku stěžovatele na náhradu mezd a osobních příplatků, dále náhrad za ztrátu výdělku po dobu pracovní neschopnosti, ztížení společenského uplatnění a bolestného a také satisfakci za bossing, to vše v celkové výši téměř pět milionů korun s příslušenstvím. 4. Průběh řízení před nalézacím soudem nebyl, eufemisticky vyjádřeno, zrovna hladký. Stěžovatel zahrnoval soud řadou podání, protinávrhů a námitek, při jednáních zasahoval přes výzvy soudu do výpovědí účastníků. S přihlédnutím k tomu nechal soud prvního stupně v roce 2018 vypracovat znalecký posudek zkoumající psychiatrický stav stěžovatele. Znalec došel k závěru, že stěžovatel trpí duševní poruchou (úzkostně smíšená deprese se změnou osobnostních vlastností). Byť tato diagnóza vede k tomu, že se stěžovatel v řízení chová nerozvážně, impulzivně a spíše pod vlivem emocí než rozumu, podle znalce stěžovateli nebránila v samostatném hájení zájmů v daném pracovněprávním sporu. Nalézací soud na základě výsledku znaleckého posudku tehdy došel k závěru, že "ustanovení opatrovníka podle § 29 odst. 3 o. s. ř. tak nepřipadá v úvahu" (č. l. 371 spisu). Místo toho stěžovateli na jeho žádost ustanovil v roce 2019 právního zástupce podle § 30 o. s. ř. - toto ustanovení ještě v roce 2019 pro ztrátu důvěry mezi ustanovenou advokátkou a stěžovatelem soud prvního stupně zrušil. 5. V dalším průběhu sporu se stěžovatel omluvil ze zdravotních důvodů z několika nařízených jednání. Soud prvního stupně měl za to, že duševní porucha stěžovatele se zhoršila a uložil stejnému znalci zpracování nového znaleckého posudku, odevzdaného v říjnu 2021. Znalec v něm diagnostikoval paranoidní vývoj osobnosti, což odvodil mimo jiné i z chování stěžovatele u posledních jednání, kde nerespektoval autoritu soudu. Spor se zaměstnavatelem se stal dominujícím zájmem stěžovatele. Znalec uzavřel, že stěžovatel již není schopen se sám v pracovněprávním sporu hájit a doporučil ustanovení zastoupení. 6. V reakci na znalecký posudek jmenoval soud prvního stupně napadeným usnesením na základě § 29 odst. 3 o. s. ř. stěžovateli pro předmětné řízení opatrovnicí advokátku Mgr. Elišku Čmelákovou. Odůvodnil to také tím, že s prodlužováním řízení dochází ke zhoršení zdravotního stavu stěžovatele a i vzhledem k jeho neuspokojivé ekonomické situaci se jeví vhodné věc rozhodnout co nejdříve, v opačném případě hrozí nebezpečí prodlení. Není proto namístě ani vyčkávat, zda a jestli vůbec bude zahájeno u stěžovatele řízení o omezení svéprávnosti. 7. Stěžovatel se odvolal, Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně nicméně rozhodnutí nalézacího soudu potvrdil. K ustanovení opatrovníka pouze podotkl, že vzhledem k diagnostikované duševní poruše byl zvolený postup správný a veden snahou zachovat stěžovateli co nejširší rozsah ochrany jeho práv. Podrobněji rozebral, že nespolupráce stěžovatele s opatrovnicí a jeho nedůvěra k ní nejsou důvodem pro zrušení ustanovení, a to ani, když opatrovnice pocity stěžovatele o ztrátě důvěry sdílí. 8. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud shledal přípustným, zamítl je ale jako nedůvodné. Vymezil se proti nalézacímu soudu, že by důvodem pro ustanovení opatrovníka podle ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř. mělo být nebezpečí prodlení. Účastníku trpícímu duševní poruchou však soud může opatrovníka stanovit, pokud nebylo ukončeno probíhající řízení o svéprávnosti účastníka či ještě nebylo zahájeno a soud neučinil jiné opatření (např. přerušení řízení). Svou argumentaci dovolací soud podpořil odkazy na nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2018 sp. zn. II. ÚS 3040/16 (N 203/91 SbNU 583) a ze dne 28. 3. 2019 sp. zn. II. ÚS 2020/18 (N 43/93 SbNU 105). II. Argumentace stěžovatele 9. Stěžovatel je přesvědčen, že postup obecných soudů porušil jeho právo na spravedlivý proces zaručené Listinou základních práv a svobod a celou řadou mezinárodních smluv o lidských právech. Ústavní stížnost považuje za přípustnou, neboť ačkoli napadá rozhodnutí v podstatě procesní povahy, kterými řízení ve věci samé nekončí, tato rozhodnutí v souladu s judikaturou Ústavního soudu [cituje např. nález ze dne 18. srpna 2020 sp. zn. I. ÚS 1408/20 (N 165/101 SbNU 149)] bezprostředně a citelně zasahují do jeho základních práv a tvoří samostatnou uzavřenou část řízení. Ve výsledku řízení ve věci samé se ustanovení opatrovníka sice samo o sobě nijak nutně neodrazí, pokud by však posléze toto ustanovení bylo shledáno ústavně neoprávněným, celé řízení by přišlo nazmar. 10. Věcně stěžovatel v první řadě rozporuje závěry znalce. Ten během tří let zcela změnil názor na možnost stěžovatele se hájit, aniž by pro to měl jakékoliv objektivní důkazy. Stěžovatele před druhým znaleckým posudkem nevyšetřil, z jím zkoumaných lékařských zpráv žádné zhoršení duševního stavu stěžovatele neplyne, z psychologických vyšetření jiných lékařů, jejichž výsledky stěžovatel poskytl, lze dokonce tvrdit opak. Ve skutečnosti znalec vyšel především ze spekulací znalkyně zaplacené žalovanou (ani ta přitom stěžovatele nevyšetřila). Ačkoliv tyto námitky stěžovatel uplatnil již v odvolání, odvolací soud se s jeho argumentací vůbec nevypořádal. Obdobně pokládá stěžovatel za neakceptovatelný názor dovolacího soudu, že nehodlá přezkoumávat obsah znaleckého posudku. Zadruhé, i pokud by stěžovatel byl osobou s duševním postižením (což popírá), měl by být takovým účastníkům jmenován opatrovník pouze v nezbytných případech. Stěžovatel ale prokázal, že se v řízení orientuje, rozumí významu procesních úkonů, je schopen aplikovat předpisy i judikaturu - ze spisu lze jednoduše vyčíst, že v tomto směru je schopen hájit své zájmy mnohem důkladněji než průměrný duševně zdravý účastník. Ustanovením opatrovnice byla stěžovateli odebrána šance podávat podle vlastní úvahy procesní návrhy či přednášet relevantní tvrzení, a tím účinně bránit svá práva. Zatřetí, vztah stěžovatele a opatrovnice byl od počátku nefunkční a postrádající důvěru, přitom pokud opatrovník neplní řádně své povinnosti, o čemž je stěžovatel subjektivně přesvědčen, měl by jej soud zprostit funkce [např. nález ze dne 31. 3. 2005 sp. zn. II. ÚS 629/04 (N 69/36 SbNU 731)]. V neposlední řadě nelze přehlédnout, že ve výsledku je porušeno též právo stěžovatele na projednání věci bez zbytečných průtahů, neboť místo řešení věci samé se již relativně dlouhou dobu projednává pouze otázka opatrovníka. III. Splnění podmínek řízení 11. Přípustnost posuzované ústavní stížnosti (a contrario § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) lze rozporovat ze dvou