II.ÚS 827/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 827/25 ze dne 29. 4. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce zpravodaje Jiřího Přibáně a soudce Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. arch. Věry Hamplové, zastoupené JUDr. Martinem Slavíčkem, advokátem, sídlem U prosecké školy 864/2e, Praha 9, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2025, č. j. 6 As 246/2024-42, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V projednávaném případě bylo klíčové posoudit, zda byly splněny podmínky pro vyvlastnění podle zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon). 2. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu s tvrzením, že jím bylo odepřeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny. II. Skutkový stav a řízení před správními soudy 3. Rozhodnutím Městského úřadu Klatovy (vyvlastňovací úřad) ze dne 21. 8. 2023 bylo k žádosti společnosti GasNet, s.r.o. (vyvlastnitel) rozhodnuto, že podle § 24 odst. 3 písm. a) bodu 3 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve spojení s liniovým zákonem se omezuje vlastnické právo k pozemku v katastrálním území Klatovy, a to zřízením věcného břemene v rozsahu vymezeném geometrickým plánem ve prospěch vyvlastnitele. Většinovým spoluvlastníkem pozemku je stěžovatelka. Zřízené věcné břemeno spočívá v oprávnění vyvlastnitele zřídit a provozovat na zatíženém pozemku plynárenské zařízení distribuční soustavy, a to středotlaký plynovod a přípojku včetně jeho příslušenství. Druhým výrokem vyvlastňovací úřad podle § 24 odst. 3 písm. c) zákona o vyvlastnění určil lhůtu pro zahájení uskutečňování účelu vyvlastnění. Třetím výrokem vyvlastňovací úřad podle § 24 odst. 4 písm. a) zákona o vyvlastnění stanovil výši náhrady pro jednotlivé vyvlastňované dle jejich spoluvlastnického podílu a určil šedesátidenní lhůtu k jejímu zaplacení. Čtvrtým výrokem prvostupňového rozhodnutí pak byla podle § 24 odst. 4 písm. d) zákona o vyvlastnění uložena povinnost uhradit vyvlastňovaným náklady, a to rovněž v šedesátidenní lhůtě. K odvolání Krajský úřad Plzeňského kraje rozhodnutím ze dne 7. 2. 2024, č. j. PK-RR/932/24 prvostupňové rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu částečně změnil, ve zbytku odvolání zamítl a rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu potvrdil. 4. Stěžovatelka se poté obrátila na správní soudy. Krajský soud v Plzni žalobu zamítl rozsudkem ze dne 17. 6. 2024, č. j. 77 A 14/2024-105. Podle krajského soudu bylo pro aplikaci liniového zákona rozhodující výhradně to, zda stavba spadá pod pojem energetická infrastruktura, který je definován v § 1 odst. 4 liniového zákona. Krajský soud pod tento pojem jednoznačně podřadil středotlaký plynovod a shledal postup správních orgánů podle liniového zákona zákonným. Žádná pochybení, která stěžovatelka namítala, přitom neshledal. 5. Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelky v záhlaví uvedeným rozsudkem rovněž zamítl. Stavba středotlakého plynovodu spadá do věcné působnosti liniového zákona, stěžovatelka byla ve správním řízení o této skutečnosti správními orgány poučena, přičemž stanovisko žadatele není pro aplikaci liniového zákona rozhodné. Podmínky § 5 zákona o vyvlastnění (negociační proces) byly rovněž naplněny. Stěžovatelka přitom až po oznámení zahájení vyvlastňovacího řízení ve vyjádření ze dne 18. 9. 2020 uvedla, že součástí návrhu smlouvy předložené vyvlastnitelem nebyl znalecký posudek. V průběhu řízení stěžovatelka nezpochybňovala doručení návrhu smlouvy ani průvodního dopisu, který ve výčtu příloh znalecký posudek uvádí. Nenamítala v kontraktační fázi vyvlastniteli absenci znaleckého posudku a zůstala zcela nečinná. Ve správním řízení bylo dostatečně prokázáno (průvodními dopisy, stejnopisem znaleckého posudku, dodejkami a zjištěnou nečinností stěžovatelky), že vyvlastnitel splnil podmínku stanovenou v § 5 zákona o vyvlastnění. Stěžovatelka poukazovala na pokročilý věk jiných vyvlastňovaných a probíhající pandemii koronaviru. Nejvyšší správní soud k tomu poukázal na skutečnost, že od měsíce dubna 2020, kdy byly doručovány zásilky s návrhem smlouvy budoucí vyvlastňovaným, až do měsíce září 2020, kdy bylo zahájeno vyvlastňovací řízení, měli všichni vyvlastňovaní (včetně stěžovatelky) dostatečný prostor na obdržený návrh k uzavření smlouvy reagovat. Rovněž podmínky § 3 odst. 1 zákona o vyvlastnění byly naplněny. Krajský úřad nebyl povinen posuzovat možnost variantních řešení stručně popisovaných vyvlastňovanými, zda taková řešení vůbec existují a jsou proveditelná. Je tomu tak zejména z toho důvodu, že stavba středotlakého plynovodu nebyla stavbou "na zelené louce", ale fakticky jde o výměnu potrubí stávajícího plynovodu. Nejedná se o umístění nového plynovodu, ale o rekonstrukci plynovodu (v jeho stávající trase), který je na pozemku umístěn již od roku 1980. III. Argumentace v ústavní stížnosti 6. V ústavní stížnosti stěžovatelka rozsáhle rekapituluje průběh správního a soudního řízení. Zejména nesouhlasí se závěrem Nejvyššího správního soudu a namítá, že její kauzu ovlivnil vyhlášený nouzový stav a pandemie koronaviru. Vyvlastnitel přípisem ze dne 27. 3. 2020, doručeným spoluvlastníkům narozeným v letech 1932 a 1941 dne 31. 3. 2020, dalšímu spoluvlastníku narozenému v roce 1956 dne 8. 4. 2020 a stěžovatelce vhozením do schránky dne 1. 4. 2020, zahájil devadesátidenní kontraktační fázi před řízením o vyvlastnění. Šlo o období chaotických opatření vlády, a nečinnost v kontraktační fázi tak nelze klást stěžovatelce k tíži. 7. V kontraktační fázi, ještě před zahájením vyvlastňovacího řízení, navíc vyvlastnitel nepředložil úplný návrh na uzavření smlouvy tak, jak jej ve své kogentní úpravě předpokládá § 5 vyvlastňovacího zákona, konkrétně nepředložil znalecký posudek. Porušení svých práv spatřuje stěžovatelka taktéž v aplikaci liniového zákona na stavbu středotlaké domovní přípojky, neboť bez zákonného podkladu jsou tím její práva (oproti režimu zákona o vyvlastnění) krácena. V posuzovaném případu středotlaké přípojky nelze pro vyvlastňovací řízení aplikovat liniový zákon. Stěžovatelka si je vědoma, že svou argumentací navazuje na vlastní kasační stížnost, avšak věří, že v řízení, kde je v rozporu s účelem normy omezováno její základní právo, nelze dospět k závěru, že stavba distribuční soustavy spadá pod stavby, při jejichž vyvlastnění lze aplikovat liniový zákon. Nejvyšší správní soud se odmítl zabývat námitkou stěžovatelky, že aplikací liniového zákona bylo zhoršeno právní postavení stěžovatelky, když zcela povrchně konstatoval, že námitka stěžovatelky je vágní. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud nejprve zkoumal splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou, která byla účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny přípustné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud není součástí soustavy soudů. Je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy), který není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. Kvalifikovanou vadou, jak plyne z judikatury Ústavního soudu, je taková vada, která má za následek porušení ústavnosti, které spočívá zejména v porušení ústavně zaručených práv a svobod (viz např. nálezy sp. zn. III. ÚS 3425/16 ze dne 23. 8 2017 a sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. 4. 2014 či usnesení sp. zn. III. ÚS 1336/10 ze dne 10. 6. 2010). Kvalifikovanou vadou tak může být zejména nezohlednění některého ústavně zaručeného práva nebo dopuštění se neakceptovatelné libovůle při zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, který je v soudní praxi respektován (nález sp. zn. III. ÚS 2298/15 ze dne 15. 3. 2016). Kvalifikovanou vadu může založit také skutečnost, že soudy dostatečně nerozvedly své závěry, musí však dosahovat intenzity způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených p