II.ÚS 838/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 838/25 ze dne 13. 5. 2025 Náhrada újmy na zdraví v podobě ztížení společenského uplatnění a náklady řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky B. K., zastoupené JUDr. Viktorem Pakem, advokátem, sídlem Francouzská 171/28, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 3316/2024-676 ze dne 18. prosince 2024, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 70 Co 186/2024-649 ze dne 18. července 2024 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 29 C 247/2016-577 ze dne 14. prosince 2023, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 7, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Nemocnice Sokolov s. r. o., sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 - Nové Město, zastoupené Mgr. Petrou Soukupovou, advokátkou, sídlem Dr. Davida Bechera 893/6, Karlovy Vary, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Výrokem II rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 70 Co 186/2024-649 ze dne 18. července 2024 bylo porušeno stěžovatelčino právo na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Výroky II a III rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 70 Co 186/2024-649 ze dne 18. července 2024 se ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. IV. Stěžovatelce se povinnost nahradit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení neukládá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Ústavní soud se v tomto nálezu zabývá tím, zda obecné soudy dodržely při rozhodování o náhradě za ztížení společenského uplatnění závazný právní názor Ústavním soudem vyslovený v konkrétní věci předchozím kasačním nálezem sp. zn. I. ÚS 1010/22 ze dne 8. března 2023, ve znění opravného usnesení ze dne 6. dubna 2023, a určily výši náhrady ústavně souladným způsobem, a dále se ve světle své nálezové judikatury zabývá otázkou výše tarifní hodnoty pro účely sazby odměny advokáta ve sporu o náhradu nemajetkové újmy na zdraví. II. Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí 3. Stěžovatelka se žalobou domáhala po vedlejší účastnici (dále jen "nemocnice"), na jejíž straně v řízení před obecnými soudy vystupovala jako vedlejší účastnice obchodní společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group (dále jen "pojišťovna"), zaplacení 5 000 000 Kč jako náhrady za ztížení společenského uplatnění, které jí vzniklo v důsledku chybně provedené operace žlučníku v únoru 2014. Obvodní soud pro Prahu 7 mezitímním rozsudkem č. j. 29 C 247/2016-165 ze dne 11. října 2018, potvrzeným rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 70 Co 28/2019-208 ze dne 14. února 2019, rozhodl, že základ žalobou uplatněného nároku je důvodný. 4. Obvodní soud poté rozsudkem č. j. 29 C 247/2016-327 ze dne 21. listopadu 2019 uložil nemocnici povinnost zaplatit stěžovatelce 703 803 Kč s příslušenstvím (výrok I), ohledně částky 4 296 197 Kč žalobu zamítl (výrok II), nemocnici a pojišťovně uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení 300 387,30 Kč (výrok III) a nemocnici uložil povinnost zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 7 na náhradě nákladů řízení 6 709 Kč (výrok IV). Městský soud rozsudkem sp. zn. 70 Co 67/2020-393 ze dne 28. května 2020 rozsudek obvodního soudu v zamítavém výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení státu potvrdil. Ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky změnil rozsudek obvodního soudu tak, že jejich výše činí 307 490 Kč (uznal námitky stěžovatelky v jednom úkonu, který obvodní soud neuznal za účelný), jinak jej i v tomto výroku potvrdil. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením č. j. 25 Cdo 369/2021-448 ze dne 10. února 2022 odmítl. 5. Ústavní soud nálezem sp. zn. I. ÚS 1010/22 ze dne 8. března 2023, ve znění opravného usnesení ze dne 6. dubna 2023, zrušil usnesení Nejvyššího soudu, rozsudek městského soudu a výroky II, III a IV rozsudku obvodního soudu; dospěl k závěru, že jimi bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 7 odst. 1 Listiny. Ústavní soud obecným soudům zejména vytkl, že bez další přezkoumatelné právní úvahy převzaly znalcem stanovenou výši přiměřené náhrady újmy, čímž nepřípustně přenesly odpovědnost za aplikaci práva na soudního znalce. Ústavní soud shledal znalcem stanovené šestiprocentní (přesně 5,96%) ohodnocení omezení života stěžovatelky, která trpí zažívacími obtížemi, je částečně vyřazena z pracovního procesu a nemůže zvedat těžká břemena, evidentně jejím potížím neodpovídající. Použitou škálu kritérií a váhu, kterou jim přisuzuje Metodika k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění (dále jen "Metodika"), označil z hlediska zásad slušnosti Ústavní soud za problematické. Konkrétně neměl za řádně soudy zjištěný okamžik ustálení zdravotního stavu stěžovatelky, jenž znalec bez bližšího odůvodnění stanovil ke dni 15. srpna 2018. Za legitimní Ústavní soud nepovažoval ani úvahu obvodního soudu, který hodnotil negativně, že stěžovatelka často střídala zaměstnání, a diskriminačním způsobem hodnotil věk 55 let jako hraniční střední věk. Obecným soudům tak vytkl mechanické posouzení věci podle vyplněné doporučující, složité a nezávazné šablony (Metodiky), bez pečlivého přihlédnutí ke konkrétním okolnostem věci. 6. Napadeným rozsudkem poté obvodní soud uložil nemocnici povinnost zaplatit stěžovatelce (nad rámec již dříve pravomocně přiznaných 703 803 Kč s příslušenstvím dalších) 600 269 Kč s příslušenstvím (výrok I), ohledně zbývajících 3 695 928 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II), nemocnici a pojišťovně uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit stěžovatelce náklady řízení ve výši 457 493,70 Kč (výrok III) a České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 7 náklady státu ve výši 15 092 Kč (výrok IV) a doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 30 013 Kč (výrok V). S ohledem na závěry nálezu Ústavního soudu vyšel z toho, že Metodika je pouze pomocným materiálem pro stanovení odpovídajícího zadostiučinění, současně však neshledal důvody pro odmítnutí metod v ní uvedených. Dospěl přitom k závěru, že trvalé a zcela specifické obtíže narušují jak fyzické i psychické zdraví stěžovatelky nikoliv malou měrou, a míru ztížení společenského uplatnění vyhodnotil oproti 5,97 % stanovených znaleckým posudkem (po korekci zjevné chyby v součtu) na 11 %. Toto procentní omezení z výchozí rámcové částky 11 855 200 Kč činí 1 304 072 Kč (11 801 600 Kč x 0,11). Uvedená suma představuje celkovou výši náhrady újmy stěžovatelky spočívající ve ztížení jejího společenského uplatnění, z níž soud odečetl již dříve pravomocně přiznanou část náhrady 703 803 Kč a stěžovatelce přiznal napadeným rozsudkem zbývajících 600 269 Kč. 7. Proti výroku II rozsudku obvodního soudu a výrokům na něm závislých podala stěžovatelka odvolání. Nemocnice napadla rozsudek obvodního soudu ve výroku I, III, IV a V. Městský soud napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu ve vyhovujícím výroku o věci samé, v zamítavém výroku o věci samé, ve výroku o nákladech státu, jakož i ve výroku o doplatku soudního poplatku potvrdil (výrok I), ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozsudek obvodního soudu změnil jen tak, že jejich celková výše činí 164 165,50 Kč, jinak i v tomto výroku rozsudek potvrdil (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III). Městský soud shledal výroky obvodního soudu ve věci samé správné, výrok o nákladech řízení změnil jen co do jejich výše tak, že nad rámec částky přiznané obvodním soudem za 26 úkonů právní služby přiznal stěžovatelce ještě odměnu advokáta podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2024, za sedm úkonů souvisejících s odvolacím a dovolacím řízením, které obvodní soud opomněl zahrnout do nákladů řízení. Zároveň korigoval tarifní hodnotu pro výpočet odměny za úkon právní služby, aby odpovídala aktuální judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž se v případech peněžitých náhrad nemajetkových újem na zdraví podle § 2958 občanského zákoníku vychází při stanovení odměny z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 advokátního tarifu. 8. Proti rozsudku městského soudu podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl. Uvedl, že stěžovatelka nepředložila Nejvyššímu soudu žádnou konkrétní právní otázku, při jejímž řešení se měl městský soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, ale položila (v podobě otázek) soubor obecně formulovaných zásad občanskoprávního sporného řízen