II.ÚS 838/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 838/25 ze dne 21. 5. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Jiřího Přibáně ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky B. K., zastoupené JUDr. Viktorem Pakem, advokátem, sídlem Francouzská 171/28, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 3316/2024-676 ze dne 18. prosince 2024, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 70 Co 186/2024-649 ze dne 18. července 2024 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 29 C 247/2016-577 ze dne 14. prosince 2023, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 7, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Nemocnice Sokolov s. r. o., sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 - Nové Město, zastoupené Mgr. Petrou Soukupovou, advokátkou, sídlem Dr. Davida Bechera 893/6, Karlovy Vary, jako vedlejší účastnice řízení, o žádosti stěžovatelky na uložení povinnosti nahradit jí náklady řízení, takto: Účastníkům řízení a ani vedlejší účastnici se povinnost nahradit stěžovatelce náklady řízení neukládá. Odůvodnění 1. Ústavní soud nálezem sp. zn. II. ÚS 838/25 rozhodl dne 13. května 2025 o ústavní stížnosti stěžovatelky tak, že výrokem II rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 70 Co 186/2024-649 ze dne 18. července 2024 bylo porušeno stěžovatelčino právo na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (výrok I), výroky II a III rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 70 Co 186/2024-649 ze dne 18. července 2024 zrušil (výrok II), ve zbývající části ústavní stížnost odmítl (výrok III) a stěžovatelce neuložil povinnost nahradit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení (výrok IV). 2. Dne 19. května 2025, tedy až poté, co Ústavní soud rozhodl shora uvedeným nálezem, avšak dříve, než jej vyhlásil, bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatelky označené jako "Žádost stěžovatelky o uložení povinnosti nahradit jí náklady právního zastoupení". Stěžovatelka žádá, aby Ústavní soud postupem podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu uložil účastníkům řízení či vedlejší účastnici povinnost nahradit jí náklady řízení před Ústavním soudem vynaložené na právní zastoupení, a to v souhrnné výši 24 212,10 Kč. Ke svým poměrům sděluje, že je starobní důchodkyně, poškozená na zdraví protiprávním jednáním vedlejší účastnice, její starobní důchod nyní činí necelých 20 000 Kč měsíčně, do konce loňského roku pobírala invalidní důchod ve výši něco málo přes 10 000 Kč měsíčně. 3. Podle § 62 odst. 3 zákona o Ústavním soudu náklady řízení před Ústavním soudem, které vzniknou účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, hradí účastník nebo vedlejší účastník, pokud tento zákon nestanoví jinak. Z toho vyplývá, že pro řízení před Ústavním soudem je pravidlem, že náklady řízení před Ústavním soudem si každý účastník či vedlejší účastník hradí zásadně sám. Pouze v odůvodněných případech lze podle výsledku řízení uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi povinnost nahradit jinému náklady řízení (§ 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Toto ustanovení je třeba vykládat také jako prostředek, kterým může Ústavní soud v odůvodněných případech postihnout toho účastníka řízení, který svým postupem zasáhl do základního práva a podle okolností případu se jeví spravedlivým, aby nesl náklady, které jinému účastníkovi vznikly. Stát se tak může na základě úvahy soudu nebo k návrhu účastníka. 4. Ústavní soud na základě vlastní úvahy nedospěl k závěru, že by účastníkům či vedlejší účastnici měla být postupem podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu uložena povinnost nahradit stěžovatelce náklady na právní zastoupení, a to z důvodu, že stěžovatelka byla s ústavní stížností úspěšná pouze částečně, ohledně rozhodnutí o věci samé neuspěla, uspěla jen v rozsahu, kterým napadala rozhodnutí o nákladech řízení. 5. Výsledek řízení o ústavní stížnosti Ústavní soud výslovně promítl již do nákladového výroku IV nálezu, kterým rozhodl o návrhu vedlejší účastnice, jakož i pak do odůvodnění tohoto výroku (bod 37 odůvodnění nálezu). Implicitně je v něm obsaženo i odůvodnění toho, proč Ústavní soud sám o své úvaze neshledal důvod pro postup podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu ani ve prospěch stěžovatelky. 6. Vzhledem k pouze částečnému úspěchu stěžovatelky Ústavní soud setrval na názoru, že zde nejsou dány výjimečné důvody, pro které by měla být účastníkům řízení či vedlejší účastnici uložena povinnost stěžovatelce nahradit náklady řízení před Ústavním soudem, na tom nemohou nic změnit ani zmíněné poměry stěžovatelky. Vzhledem k stěžovatelkou podané žádosti vyjádřil Ústavní soud svůj závěr i výslovně výrokem rozhodnutí. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 21. května 2025 Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu