II.ÚS 841/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 841/24 ze dne 16. 5. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Petra Leibla, zastoupeného Mgr. Renatou Volákovou, advokátkou, sídlem Na Zámecké 574/7, Praha 4 - Nusle, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2024 č. j. 33 Cdo 2532/2023-1051, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. června 2023 č. j. 15 Co 33/2023-1030 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. října 2022 č. j. 54 C 166/2005-981, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a Blanky Pitrové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že v záhlaví uvedeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") uložil stěžovateli jako žalovanému povinnost zaplatit vedlejší účastnici jako žalobkyni částku 374 901,80 Kč spolu s 2,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 374 901,80 Kč od 9. 7. 2005 do zaplacení (výrok I.), zamítl vzájemný návrh stěžovatele na zaplacení částky 638 327,50 Kč (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. a IV.). 3. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu ve výroku I. potvrdil (výrok I.). Ve výroku II. co do částky 154 885,50 Kč s příslušenstvím rozsudek zrušil a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení, jinak jej v tomto výroku potvrdil ve znění "vzájemný návrh, aby vedlejší účastnice zaplatila stěžovateli 483 442 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ode dne následujícího od doručení vzájemného návrhu vedlejší účastnici" (výrok II.), a dále zrušil nákladové výroky III. a IV. (výrok III.). Městský soud vyšel ze zjištění obvodního soudu, že dne 18. 9. 2003 účastníci uzavřeli smlouvu o dílo (dále též jen "smlouva"), v níž se stěžovatel (zhotovitel) zavázal provést pro vedlejší účastnici (objednatele) dostavbu rodinného domu podle projektové dokumentace, která byla součástí smlouvy. Cena díla byla sjednána ve výši 2 950 200 Kč bez daně z přidané hodnoty (dále jen "DPH") jako konečná na základě rozpočtu, který byl součástí smlouvy. Městský soud přisvědčil závěru obvodního soudu, že odstoupení vedlejší účastnice od smlouvy o dílo je neplatné. Vzhledem k tomu, že vedlejší účastnice po neplatném odstoupení od smlouvy nechala dílo dokončit jiným zhotovitelem, došlo k zániku závazku stěžovatele pro následnou nemožnost plnění způsobenou vedlejší účastnicí jako objednatelkou s účinky podle § 351 ve spojení s § 354 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obchodní zákoník"). Protože stěžovatelem poskytnuté plnění nebylo možné vzhledem k jeho povaze vrátit (ani předat), městský soud, stejně jako obvodní soud, peněžitou náhradu odpovídající hodnotě plnění stěžovatele stanovil podle § 544 odst. 2 ve spojení s § 548 odst. 2 obchodního zákoníku a vycházel z ceny díla sjednané ve smlouvě, od níž se odečte to, co stěžovatel neprovedením díla v plném rozsahu ušetřil. Vzhledem k tomu, že odpovědnost za vady je vázána na řádné ukončení díla, náleží zhotoviteli v případě vypořádání podle § 548 odst. 2 obchodního zákoníku cena díla podle smlouvy po odečtení ušetřených nákladů. Současně bylo nutno posoudit kvalitu díla provedeného do ukončení smlouvy. 4. Proti rozsudku městského soudu podal stěžovatel dovolání. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo dovolání podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), jako nepřípustné odmítnuto (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto o nákladech dovolacího řízení (výrok II.). Nejvyšší soud dospěl k závěru, že stěžovatel nepředložil soudu k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud poukázal na to, že v rozsudku ze dne 7. 3. 2023 sp. zn. 23 Cdo 1023/2022 vyložil, že při vypořádání účastníků smlouvy o dílo po zániku závazku pro následnou nemožnost plnění způsobenou objednatelem se uplatní způsob vypořádání uvedený v § 548 odst. 2 obchodního zákoníku. Při tomto způsobu vypořádání se považují za náklady, které zhotovitel ušetřil neprovedením díla v plném rozsahu, i náklady, které by zhotovitel vzhledem k dosavadnímu nekvalitnímu provádění díla ještě musel vynaložit, nebýt zániku závazku, aby dílo provedl v plném rozsahu řádně. Uzavřel-li městský soud, že v případě vypořádání podle § 548 odst. 2 obchodního zákoníku zhotoviteli náleží cena díla podle smlouvy po odečtení ušetřených nákladů a zároveň je nutno posoudit kvalitu díla provedeného do ukončení smlouvy (což se v projednávané věci projevilo snížením ceny díla o 5 % v důsledku nekvalitního provádění díla), se od výše citovaného závěru neodchýlil. Poukaz stěžovatele na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1670/2008 a sp. zn. 23 Cdo 4092/2007 neshledal Nejvyšší soud v projednávané věci přiléhavým. II. Argumentace stěžovatele 5. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že obvodní soud se zabýval zejména nároky vedlejší účastnice a nepřihlédl k námitkám stěžovatele, které vznášel proti zpracovaným znaleckým posudkům a proti provedeným důkazům. Stěžovatel dále poukazuje na to, že z rozsudku obvodního soudu vyplývá, že ve svém rozhodnutí vycházel výhradně ze znaleckých posudků, které byly v průběhu řízení z podnětu soudu zpracovány. 6. Stěžovatel poukazuje na to, že znalci při zpracování znaleckého posudku, jde-li o stanovení ceny za provedené práce, nevycházeli ze sjednané smlouvy o dílo, resp. z cen sjednaných v rámci přílohy č. 2 za jednotlivé práce, ale z položkového rozpočtu z roku 1998, který nebyl součástí smlouvy o dílo. Navíc došlo v těchto znaleckých posudcích k úpravě cen podle směrných cen a indexů. Tudíž cena stanovená znaleckými posudky za provedené práce neodpovídá ani cenám obvyklým. 7. Dále stěžovatel namítá, že ve smlouvě o dílo byla sjednána cena za dílo včetně DPH a v průběhu provádění díla byly ze strany stěžovatele vystavovány zálohové faktury včetně 5% DPH, z nichž některé byly vedlejší účastnicí prostřednictvím úvěru proplaceny. Obvodní soud stěžovateli při výpočtu ceny za práce, které stěžovatel provedl, odmítl 5% DPH přiznat. V průběhu řízení byl proveden důkaz i fakturami vystavenými stěžovatelem a neuhrazenými vedlejší účastnicí, ve kterých bylo rovněž účtováno 5% DPH. Obvodní soud tak podle stěžovatele neakceptoval vůli stran, když si ve smlouvě o dílo sjednaly cenu za dílo včetně DPH. Stěžovatel v odvolání proti tomu, že mu obvodní soud nepřiznal DPH, ačkoliv je evidován jako plátce DPH, vznášel námitky. Na tyto námitky však městský soud nereagoval a k těmto se ve svém rozhodnutí nevyjádřil. 8. Stěžovatel dále namítá, že obvodní soud se odklonil od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1670/2008 a sp. zn. 23 Cdo 4092/2007. Povinnost stěžovatele provést dílo řádně zanikla v okamžiku, kdy bylo dílo dokončeno třetí osobou, a to pro nemožnost plnění. V průběhu řízení nebylo prokázáno, že by vedlejší účastnici vzniklo právo z odpovědnosti za vady. Stěžovatel má tak za to, že odchýlil-li se obvodní soud od shora uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu a rozhodl-li o vadnosti díla poměrem ve výši 5%, pak bylo v tomto ohledu jeho rozhodnutí pro stěžovatele překvapivé. Stejně tak stěžovatel považuje za nesprávný postup, jakým bylo vyčíslení vadnosti jím provedeného díla stanoveno (subjektivní odhad znalce), a to tím spíše, že stěžovatel byl již třetím dodavatelem na stavbě a nebylo zjištěno, do jaké míry se na případných vadách díla podíleli předchozí dodavatelé. 9. Stěžovatel dále poukazuje na to, že ačkoli ve výroku II. rozhodnutí obvodního soudu nebylo rozhodnuto o úrocích z prodlení, městský soud ve výroku II. potvrdil rozhodnutí obvodního soudu tak, že se vzájemný návrh, aby vedlejší účastnice zaplatila stěžovateli 483 442 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ode dne následujícího od doručení vzájemného návrhu vedlejší účastnice zamítá, tj. potvrdil rozhodnutí ohledně úroků z prodlení, které však nebylo obvodním soudem učiněno, a proti kterému tak nemohl stěžovatel podat odvolání z důvodu chybějící části výroku rozhodnutí, ani nemohl proti tomuto podat dovolání. Tímto postupem městského soudu bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces a zároveň i zásada dvojinstančnost