II.ÚS 849/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 849/21 ze dne 7. 3. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Tomáše Grosmana, právně zastoupeného Mgr. Jakubem Hartmanem, advokátem se sídlem Janáčkova 333, Tišnov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. ledna 2021, č. j. 30 Cdo 2079/2020-161, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. února 2020, č. j. 71 Co 12/2020-144, a rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 16. října 2019, č. j. 6 C 53/2019-110, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností se stěžovatel podle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí obecných soudů, a to z důvodu tvrzeného porušení svého práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod a práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny. 2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil Ústavní soud následující relevantní skutečnosti. Stěžovatel je vlastníkem pozemku parc. č. X1 o výměře 1163 m2, v katastrálním území T., Katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Nový Jičín, zapsaného na LV č. X2. Pozemek se podle předchozího územního plánu obce T. nacházel v zastavěném území v ploše s určeným způsobem využití - zóna rekreace a sportu. Obec T. vydala dne 29. 2. 2016 opatřením obecné povahy č. 1/2016 nový územní plán, podle něhož se pozemek nachází v nezastavěném území v ploše s určeným způsobem využití - plocha zemědělská. Podle nového územního plánu jsou v této ploše (a tedy i na dotčených pozemcích) přípustné pouze stávající stavby a zařízení nezbytné pro zemědělství do 40 m2, napáječky, ohrady a elektrické ohradníky, stavby a zařízení, která jsou v zájmu ochrany přírody, stavby společných zařízení v rámci komplexních pozemkových úprav, remízky, aleje, zahrady a sady bez oplocení nebo s dočasným oplocením, stavby komunikací třídy C a D a další. 3. Stěžovatel se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Novém Jičíně domáhal náhrady škody ve výši 407 000 Kč, a to z titulu snížení hodnoty pozemku v důsledku přijetí nového územního plánu. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatel neprokázal splnění podmínek pro náhradu škody podle § 102 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů, respektive že nedoložil, že by mu škoda v důsledku změny územního plánu vznikla. Škoda by mohla spočívat ve vynaložení nákladů na koupi pozemku, který se následně stal nezastavitelným, v nákladech na projektovou přípravu stavby nebo ve snížení hodnoty pozemku, který slouží k zajištění závazku. Stěžovatel však škodu vzniklou z těchto důvodů nedoložil, ani netvrdil. Svůj žalobní nárok zdůvodnil pouze rozdílem v hodnotě (tržní ceně) pozemku před změnou a po změně územního plánu. Okresní soud také na základě provedeného dokazování shledal, že pozemek byl původně určen k zastavění, stěžovatel toho však nevyužil a nepodnikl kroky k zastavění pozemku, po změně územního plánu se tak skutečný stav nezměnil. Proti rozsudku okresního soudu se stěžovatel bránil odvoláním. 4. Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně. Krajský soud převzal skutková zjištění okresního soudu jako věcně správná a dostačující. Co se týče právního posouzení, dal stěžovateli za pravdu v tom ohledu, že okresní soud měl správně nárok stěžovatele posoudit také z hlediska jiných právních předpisů než pouze stavebního zákona, a to konkrétně podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem veřejné moci nesprávným úředním postupem nebo v důsledku nezákonného rozhodnutí (dále jen "zákon o odpovědnosti státu") a také podle čl. 11 odst. 4 Listiny. Krajský soud však shledal, že toto pochybení okresního soudu nemělo vliv na věcnou správnost jeho rozhodnutí. Ve vztahu k případné aplikaci zákona o odpovědnosti státu krajský soud uvedl, že stěžovatel netvrdil ani neprokazoval, že by se obec T. dopustila nesprávného úředního postupu nebo vydala nezákonné rozhodnutí. Ve vztahu k případné aplikaci čl. 11 odst. 4 Listiny krajský soud uvedl, že podle judikatury Nejvyššího soudu vzniká nárok na náhradu za omezení vlastnického práva změnou územního plánu jen tehdy, pokud intenzita zásahu přesáhne spravedlivou míru, kterou je vlastník bez větších obtíží a bez významnějšího dotčení podstaty vlastnického práva schopen snášet, a pokud zásah představuje neospravedlnitelné a nepřiměřené znevýhodnění oproti ostatním vlastníkům. Krajský soud však shledal, že stěžovatel nemá postavení "zvláštní oběti" tak, jak ho definuje judikatura Nejvyššího soudu. Uvedl, že pozemek se již před změnou územního plánu nacházel v oblasti s rozsáhlou stavební uzávěrou z důvodu, že se nachází v CHKO Beskydy. Změnou územního plánu proto nedošlo k tak závažnému omezení ve využití pozemku oproti předchozímu stavu. Krajský soud konečně připomněl judikaturu Ústavního soudu, ze které mj. vyplývá, že neexistuje veřejné subjektivní právo na to, aby byl pozemek vždy pozemkem stavebním a stejně tak neexistuje veřejné subjektivní právo na to, aby územní plán určoval pozemku vlastníkem zamýšlený režim. Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel dovolání. 5. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatele jako nepřípustné. Vysvětlil, ve kterých námitkách dovolání nesplňuje předpoklady přípustnosti vymezené zákonem a judikaturou a kterými námitkami se nemůže zabývat (vady řízení a skutková zjištění). Nejvyšší soud nepřipustil ani námitku stěžovatele, že pro něj bylo rozhodnutí krajského soudu překvapivé. Uvedl, že krajský soud reagoval na argumentaci samotného stěžovatele uvedenou v odvolání. Další námitky stěžovatele Nejvyšší soud nepřipustil s odůvodněním, že se při jejich řešení krajský soud neodchýlil od judikatury Nejvyššího soudu ani Ústavního soudu. 6. Stěžovatel má za to, že obecné soudy napadenými rozhodnutími porušily jeho ústavně zaručená práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 4 Listiny a na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 37 odst. 3 Listiny. Stěžovatel ve své stížnosti opakuje argumentaci, kterou již předestřel v předchozím řízení. Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel v tom, že krajský soud vydal pro něj překvapivé rozhodnutí, když jeho nárok posoudil vedle stavebního zákona také podle zákona o odpovědnosti státu za škodu a přímo podle čl. 11 odst. 4 Listiny, přestože okresní soud tyto právní předpisy do svého právního posouzení vůbec nezahrnul. Stěžovatel má za to, že ho měl správně krajský soud poučit, aby doplnil svá tvrzení a navrhl k nim důkazy, případně měl rozhodnutí okresního soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Stěžovatel dále namítá, že obecné soudy neprovedly, respektive se nevypořádaly se všemi jím navrhovanými důkazy. Současně považuje napadené rozhodnutí krajského soudu za neurčité a nepřezkoumatelné. Zásah do práva na ochranu vlastnictví spatřuje v tom, že v důsledku změny územního plánu došlo ke snížení hodnoty jeho pozemku, a proto má nárok na náhradu škody. Stěžovatel má za to, že k zásahu do jeho vlastnického práva došlo diskriminačně a libovolně. Stěžovatel je přesvědčen, že má postavení zvláštního poškozeného, a proto mu náleží náhrada přímo podle čl. 11 odst. 4 Listiny. 7. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). 8. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. 9. Pravomoc Ústavního soudu je v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů nicméně Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal. 10. Právo vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 Listiny, jakož i právo pokojně užívat majetek podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě je omezitelné, a to v případě kolize s jiným základním prá