II.ÚS 859/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 859/23 ze dne 23. 8. 2023 N 121/119 SbNU 144 Nepostavení otázky pravomoci soudů v řízení o úpravě poměrů k nezletilé najisto   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Tomáše Lichovníka a soudců Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatele A. Š. (A. S.), zastoupeného Mgr. Jozefem Barátem, advokátem, Bachmačské náměstí 310/2, Praha 6, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2023 č. j. 18 Co 11, 22/2023-88, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 2. listopadu 2022 č. j. 62 Nc 2570/2022-45, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. listopadu 2022 č. j. 62 Nc 2570/2022-48, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9 jako účastníků řízení a V. D. (V. D.), zastoupené Mgr. Jiřím Chlaněm, advokátem, se sídlem Točitá 1964/34, Praha 4, a nezletilé A. Š., zastoupené opatrovníkem Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, se sídlem Šilingrovo náměstí 3/4, Brno, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2023 č. j. 18 Co 11, 22/2023-88, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 2. 11. 2022 č. j. 62 Nc 2570/2022-45, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. 11. 2022 č. j. 62 Nc 2570/2022-48 byla porušena práva stěžovatele na přístup k soudu a na spravedlivý proces zaručená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tato usnesení se ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Stěžovatel je otcem nezletilé vedlejší účastnice. V ústavní stížnosti namítá, že rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2023 č. j. 18 Co 11, 22/2023-88 (dále jen "usnesení městského soudu"), usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 2. 11. 2022 č. j. 62 Nc 2570/2022-45 (dále jen "usnesení o předběžném opatření") a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. 11. 2022 č. j. 62 Nc 2570/2022-48 (dále jen "usnesení o zastavení") bylo zasaženo do jeho základních práv, a to konkrétně do jeho práva na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 95 Ústavy České republiky a práva na ochranu soukromého a rodinného života (zejména čl. 16 Úmluvy o právech dítěte a čl. 10 Listiny). 2. Stěžovatel i obě vedlejší účastnice (matka a jejich nezletilá dcera) jsou občané Ruské federace. V průběhu soudního řízení nabyl stěžovatel české občanství. Oba rozvedení manželé jsou povoláním umělci. Nezletilá vedlejší účastnice bydlí v České republice u otce již od rozvodu manželství v roce 2017 (od 5 let). Navštěvuje zde třetí třídu české základní školy i veškeré kroužky. Do Ruska nezletilá cestuje za širší rodinou zhruba čtyřikrát v roce. Po rozvodu manželství se stěžovatel a vedlejší účastnice (matka) dohodli na bydlišti nezletilé u otce. Výživné na nezletilou však nebylo soudně stanoveno ani neformálně dohodnuto. 3. Stěžovatel podal u Obvodního soudu pro Prahu 9 dne 20. 10. 2022 návrh na úpravu péče a výživného nezletilé dcery. Posléze podal návrh na vydání předběžného opatření zákazu (matce) k vycestování do zahraničí s dcerou bez písemného souhlasu stěžovatele, veden obavou o její únos do zahraničí ze strany vedlejší účastnice, která s ohledem na své povolání může po Evropě neomezeně cestovat. Vedlejší účastnice navíc nově usiluje o svěření dcery do vlastní péče a o faktické vytržení nezletilé z jejího dosavadního rodinného prostředí. 4. Co se týče pravomoci českých soudů, odůvodnil stěžovatel svůj návrh tak, že podle článku 30 odst. 1 mezinárodní smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, publikovanou jako vyhláška č. 95/1983 Sb., (dále "Smlouva") se právní vztahy mezi rodiči a dětmi řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území dítě trvale bydlí. Nezletilá dcera má na území České republiky obvyklý pobyt a v České republice trvale bydlí, a proto je dána pravomoc rozhodovat českým soudům. S ohledem na Smlouvu se tak podle něj mělo rozhodovat podle českého práva. 5. V podáních stěžovatel obvodní soud upozornil, že již v minulosti usiloval o určení výživného na nezletilou nejprve před ruskými soudy. Doložil překlad rozhodnutí tamního prvostupňového soudu (Kujbyševského obvodního soudu, Sankt-Petěrburg, ze dne 11. 3. 2022 čj. UID78RS0011-01-2020-005737-13, sp. zn. 2-8/22), z něhož plynulo, že vedlejší účastnice (matka) uplatnila protinávrh spočívající v určení bydliště nezletilé vedlejší účastnice u matky, tedy odlišně od předchozí dohody mezi rodiči uzavřené v souvislosti s rozvodem manželství. Ruský prvostupňový soud ale stanovil matce výživné a návrh vedlejší účastnice na určení bydliště u matky zamítl. V průběhu řízení před Obvodním soudem pro Prahu 9 následně stěžovatel (nově) namítal, že ruským odvolacím soudem bylo citované prvostupňové rozhodnutí "změněno" dne 4. 10. 2022 tak, že se nezletilá svěřuje do péče matky, přičemž rozhodnutí dosud otec nemá k dispozici. 6. Usnesením o předběžném opatření rozhodl obvodní soud tak, že zamítl návrh stěžovatele na vydání předběžného opatření, kterým by zakázal matce (vedlejší účastnici) vycestovat s nezletilou z České republiky do zahraničí bez písemného souhlasu otce opatřeného jeho úředně ověřeným podpisem, a dále aby uložil matce zdržet se jakýchkoli úkonů směřujících k tomu, aby nezletilá sama (eventuálně v doprovodu třetí osoby) vycestovala z České republiky bez písemného souhlasu otce s vycestováním nezletilé do zahraničí, nejpozději do doby právní moci rozhodnutí ve věci samé. Podle obvodního soudu totiž nebyla splněna zákonná podmínka naléhavé potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků či obava z možného ohrožení výkonu rozhodnutí a stěžovatel dle soudu svá tvrzení neosvědčil. 7. Následným usnesením o zastavení obvodní soud zastavil řízení o návrhu na úpravu poměrů k nezletilé vedlejší účastnici pro nedostatek pravomoci českých soudů. Z tvrzení otce i doložených listin bylo postaveno najisto, že v Ruské federaci probíhá řízení o svěření do péče a určení výše výživného k nezletilé. Z tvrzení v návrhu je dle něj patrné, že toto řízení doposud nebylo pravomocně skončeno. Řízení týkající se totožného nároku, tj. úpravy péče a výživného pro nezletilou, bylo v Ruské federaci zahájeno dříve než řízení před obvodním soudem, zahájené před českými soudy dne 20. 10. 2022. Prvostupňový soud v Ruské federaci totiž již dne 11. 3. 2022 rozhodl. S ohledem na to dospěl obvodní soud k závěru, že na věc dopadá úprava Smlouvy, konkrétně čl. 18 zakládající překážku litispendence pro řízení později zahájené. Pro neodstranitelnou překážku řízení proto obvodní soud řízení zastavil dle čl. 18 Smlouvy ve spojení s § 83 odst. 1, § 103 a § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ("o. s. ř."). 8. Proti oběma usnesením obvodního soudu podal stěžovatel odvolání k Městskému soudu v Praze s tím, že rozhodnutí ruského odvolacího soudu nemůže předložit, neb je dosud nemá k dispozici. Namítal, že je dána pravomoc českých soudů s ohledem na bydliště nezletilé vedlejší účastnice i důvodnost zatímní úpravy poměrů předběžným opatřením. Vedlejší účastnice v rámci vyjádření k odvolání předložila odvolací rozhodnutí Městského soudu v Sankt-Petěrburgu ze dne 12. 10. 2022 sp. zn. 33/20030/2022, dle kterého otec porušil dohodu o stanovení bydliště nezletilé tím, že jí bránil styku s matkou, čímž zapříčinil i zhoršení jejich vztahů. Proto ruský odvolací soud určil bydliště nezletilé u matky. 9. Městský soud v Praze odvolání stěžovatele nevyhověl, přičemž napadeným usnesením zrušil usnesení o předběžném opatření a řízení o něm zastavil (výrok I), usnesení o zastavení pak jako věcně správné potvrdil (výrok II). Smlouva dle městského soudu upravuje problematiku pravomoci českých anebo ruských justičních orgánů nikoli jako výlučnou. Vymezuje podmínky, při jejichž splnění soudy toho kterého státu posuzují svoji pravomoc v závislosti na konkrétních okolnostech. Z rozhodnutí prvostupňového ruského justičního orgánu vyplývá, že tento vycházel ze zjištění, že účastníci včetně nezletilé mají bydliště jak v Ruské federaci, tak i v České republice, přičemž v České republice nezletilá v posledních letech žije převážně, chodí zde též do školy. Ruské soudní orgány, i ohledem na svoje šetření v bydlišti nezletilé v Rusku, které bylo shledáno jako adekvátní (odpovídající zájmům nezletilé), svoji pravomoc dovodily. Podle městského soudu též nelze přehlédnout, že otec se pravomoci ruských justičních orgánů výslovně dovolával, stejně tak i matka. Je tak zjevné, že ruské justiční orgány nepostupovaly svévolně, posoudily-li svoji pravomoc ve věci jednat a rozhodnout kladně. Řízení vedené před justičními orgány Ruska bylo nepochybně zahájeno dříve než řízení v České republice. V době podání návrhu u českého soudu totiž již orgány Ruské federace o návrhu otce a matky, byť nepravomocně, rozh