II.ÚS 859/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 859/25 ze dne 16. 4. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Denisy Belošovičové, LL.M., advokátky, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2024 č. j. 9 Co 314/2023-730 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. června 2023 č. j. 94 EXE 10085/2018-699, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti RYCHSTAV PPM, s. r. o. "v likvidaci", sídlem V Zátiší 810/1, Ostrava, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že v záhlaví specifikovaným usnesením Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud") byl zamítnut návrh stěžovatelky (coby povinné) na zastavení exekuce vedené k uspokojení pohledávky vedlejší účastnice (coby oprávněné) ve výši 19 992 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil okresní soud tím, že právní jednání v podobě kompenzačního projevu stěžovatelky ze dne 3. 1. 2022 bylo sice způsobilé a mohlo tak obecně vést k zániku vzájemných pohledávek účastnic (tedy i dané exekučně vymáhané pohledávky), avšak tvrzená pohledávka stěžovatelky na zaplacení smluvní pokuty za neodstranění vady díla (zhotoveného oprávněnou) v podobě nepostavení žumpy u rodinného domu stěžovatelky není skutečně existující pohledávkou a nelze ji proto započíst. Zdůraznil, že šlo o viditelnou a zjevnou vadu, o níž stěžovatelka věděla již v době předání díla, a tedy vadu, která nemohla být předmětem reklamace v záruční době. Z uvedeného důvodu okresní soud neshledal žádný z důvodů pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, proto návrh na zastavení exekuce zamítl. 3. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením uvedené usnesení okresního soudu potvrdil. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka v obsáhlé ústavní stížnosti zdůrazňuje, že podle jejího mínění nejde o bagatelní věc, i když se její návrh na zastavení exekuce týká pouze částky 19 992 Kč. Poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, podle níž bagatelní částky sice zpravidla nezakládají důvod pro zásah Ústavního soudu, avšak existují výjimky, kdy zásah Ústavního soudu je nutný, což je podle ní i případ její věci. Je přesvědčena, že odmítnutí ústavní stížnosti pro bagatelnost by představovalo faktické odepření spravedlnosti. Opětovně detailně popisuje, že koupila pozemky a rozestavěnou stavbu, s vedlejší účastnicí, jako zhotovitelem, uzavřela smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla dostavba rozestavěné budovy do podoby rodinného domu, a to včetně žumpy, která však postavena nebyla, neboť byla nahrazena čistírnou odpadních vod. Po předání díla se stěžovatelka dozvěděla, že není vlastníkem čistírny odpadních vod, resp. id. 1/12, nýbrž že vlastníkem je třetí osoba. Cítila se podvedena a podala žalobu o určení vlastnického práva k id. 1/12 čistírny odpadních vod, v řízení však nebyla úspěšná. Výzvou k odstranění vad rodinného domu, doručenou vedlejší účastnici dne 28. 11. 2014, reklamovala v souladu se smlouvou o dílo v záruční době vadu rodinného domu, a to že u něj není postavena žumpa. Tuto vadu měla vedlejší účastnice v souladu se smlouvou odstranit do 7. 5. 2015, což neučinila, čímž stěžovatelce, podle jejího mínění, vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč za každý den prodlení. Dopisem ze dne 15. 5. 2020 označeným "Zápočet vzájemných pohledávek" stěžovatelka započetla svou pohledávku ve výši 174 226,40 Kč vůči pohledávce vedlejší účastnice za ní ve výši 19 992 Kč, co je částka vymáhaná v předmětné exekuci. 5. Stěžovatelka má za to, že ve věci jde o širší otázku výkonu práv a povinností vyplývajících ze smlouvy o dílo, nepoctivé jednání vedlejší účastnice a ochranu spotřebitele ve světle rozhodnutí obecných soudů. Znovu poukazuje na to, že v řízení před okresním soudem rozhodovala nezákonná soudkyně, neboť šlo již o její druhý návrh na zastavení exekuce, který byl znovu přidělen stejné soudkyni, ačkoli rozvrh práce takový postup neumožňoval. Nesouhlasí rovněž s postupem krajského soudu, který nepovažoval za nutné nařídit ve věci ústní jednání, přestože na něm stěžovatelka trvala, a odmítl tak posuzovat klíčové důkazy. Podle stěžovatelky tak postupoval v rozporu s jejím právem na veřejné projednání věci podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Zdůrazňuje, že jako spotřebitel (šlo o spotřebitelskou smlouvu) požívá speciální ochranu, která jí byla odepřena. Závěry rozhodujících soudů podle ní představují extrémní výklad práva, který vybočuje z ústavních principů spravedlivého procesu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů. Jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto nutno vycházet (mimo jiné) z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). O jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. 8. Ústavní soud považuje za nutné zdůraznit, že nelze souhlasit s názorem stěžovatelky, že ač ústavní stížností napadá rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce k vymožení pohledávky ve výši 19 992 Kč, nejde o tzv. bagatelní věc. Přestože úprava řízení před Ústavním soudem pojem bagatelnosti nezná, není možné nepřihlížet k hranicím, kterými zákonodárce pro civilní řízení bagatelnost vymezuje. Nepřipouští-li občanský soudní řád v současné době podat dovolání u sporů o částku nepřevyšující 50 000 Kč, nebylo jistě záměrem zákonodárce, aby roli další přezkumné instance plnil Ústavní soud (srov. např. usnesení ze dne 24. 4. 2024 sp. zn. II. ÚS 962/24; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). 9. Ústavní soud na tomto místě připomíná, že spor o bagatelní částku zakládá důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové mimořádné okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti činí významným [srov. např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89)]. Jinými slovy bagatelnost věci by se ve smyslu právním měla krýt s bagatelností věci ve smyslu faktickém, avšak ne vždy tomu tak musí být. Míra dotčení nemusí být závislá pouze na zákonodárcem stanovené hranici pro výši předmětné částky, ale v ojedinělých případech se i ve věcech, které jsou podle této hranice jinak bagatelní, může jednat o natolik zásadní dopady do života stěžovatele, že přezkum souvisejících soudních rozhodnutí ze strany Ústavního soudu nelze vyloučit. Takto je třeba postupovat zejména v případech, kdy si sociální a majetkové poměry účastníka vyžadují zvláštního zohlednění. Stejně tak nemusí být určující právní hranice bagatelnosti s ohledem na kvalitativní stránku věci, tedy jeví-li se věc z hlediska ústavnosti natolik významná, že určitým způsobem "přesahuje" kauzu samotnou [srov. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS