II.ÚS 870/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 870/24 ze dne 24. 3. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudce Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatele Martina Crhy, zastoupeného Mgr. Lukášem Kouřilem, advokátem, sídlem Kozinova 2, Šumperk, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2024 č. j. 33 Cdo 3175/2023-228, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. června 2023 č. j. 38 Co 4/2023-163 a rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 26. října 2022 č. j. 6 C 92/2022-123, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Vyškově, jako účastníků řízení, a Stanislavy Poláčkové, zastoupené Mgr. Michalou Tůmovou, advokátkou, sídlem Purkyňova 3091/97c, Brno, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro tvrzené porušení svých práv podle čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Napadená rozhodnutí jsou podle něj i v rozporu s čl. 1 odst. 1 Ústavy. 2. Vedlejší účastnice se u Okresního soudu ve Vyškově (dále jen "okresní soud") domáhala určení, že je výlučnou vlastnicí vymezených nemovitých věcí (dále jen "Nemovitosti"). Podle skutkových zjištění okresního soudu stěžovatel dne 22. 9. 2016 podepsal na poště v Olomouci jako kupující kupní smlouvu, jejíž předmětem byl prodej Nemovitostí. Vedlejší účastnice jako prodávající tuto kupní smlouvu podepsala na poště v Bučovicích dne 26. 9. 2016. Podepsanou smlouvu dne 3. 10. 2016 odvezla do sídla společnosti RITO money office s. r. o., kde ji předala spolupracovníku jejího jednatele. Ten s vedlejší účastnicí smlouvu týž den odvezl na katastrální úřad, kde podal návrh na vklad vlastnického práva stěžovatele k Nemovitostem. Vedlejší účastnice dne 9. 9. 2019 odstoupila od kupní smlouvy pro nezaplacení kupní ceny. Okresní soud žalobě vyhověl a určil, že vlastnicí Nemovitostí je vedlejší účastnice. Stěžovatel se s vedlejší účastnicí před ani při uzavření kupní smlouvy nesetkal. Listinu označenou jako kupní smlouva oba podepisovali na jiném místě. K perfektnímu přijetí nabídky přitom dochází až v okamžiku, kdy adresát návrhu smlouvy projeví souhlas vůči navrhovateli. Tedy v okamžiku, kdy projev vůle adresáta dojde včas do dispoziční sféry navrhovatele. V právě posuzované věci ale vedlejší účastnice po podpisu smlouvy spolu se spolupracovníkem společnosti RITO money office s. r. o. odjela rovnou na katastrální úřad, kde byl podán návrh na vklad vlastnického práva stěžovatele k Nemovitostem, aniž by mu předtím oznámila přijetí návrhu. Okresní soud zároveň dospěl k závěru, že nedošlo k ujednání jiného postupu pro uzavření smlouvy. K uzavření kupní smlouvy tak vůbec nedošlo. 3. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Ztotožnil se přitom se skutkovými i právními závěry okresního soudu. 4. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl. Vyloučil, že by v posuzované věci došlo k přijetí nabídky faktickým chováním ve smyslu § 1744 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. K tomu totiž nebyly naplněny zákonné předpoklady. Zároveň zdůraznil, že dokazování nedospělo do stavu non liquet. Soudy po provedeném dokazování dospěly totiž k závěru, že smlouva mezi stranami nebyla účinně uzavřena. II. Argumentace stěžovatele 5. Podle stěžovatele došlo v posuzované věci k procesním pochybením a napadená rozhodnutí jsou extrémně formalistická. Uzavření smlouvy stěžovatel ani vedlejší účastnice nezpochybňovali. Až okresní soud se začal z vlastní iniciativy zabývat otázkou akceptačního procesu. Vedlejší účastnice tomu účelově přizpůsobila svou účastnickou výpověď. Stěžovatel navrhoval mj. předložení originálu kupní smlouvy, která mu byla vedlejší účastnicí doručena. Okresní soud důkazní návrhy překvapivě zamítl. Ve svém rozhodnutí vycházel pouze z účastnické výpovědi vedlejší účastnice a nezohlednil argumentaci stěžovatele. Vedlejší účastnice přitom nikdy netvrdila, že by se smlouva po podpisu dostala do dispozice stěžovatele proti její vůli. Zároveň při účastnické výpovědi uváděla, že vzhledem k časovému odstupu už neví, co s podepsanou smlouvou dělala. Stěžovatel nesouhlasí s názorem okresního soudu, podle nějž je platné pouze vyhotovení kupní smlouvy předložené katastru, nikoli ostatní vyhotovení. To odporuje i textu kupní smlouvy. Skutkový závěr, že návrh na katastr byl podán ve stejný den, kdy byla kupní smlouva vedlejší účastnicí předložena, nemá oporu v provedeném dokazování. 6. Stěžovatel nebyl poučen podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Soud nepřistoupil ke koncentraci řízení, a přesto nepřihlédl k jeho vyjádření před vyhlášením rozhodnutí. Stěžovatel opakovaně uvedl, že stejnopis kupní smlouvy mu stěžovatelka doručila bezodkladně poté, co ji dne 26. 9. 2016 s úředně ověřeným podpisem podepsala. Podle stěžovatele došlo i k faktické akceptaci ve smyslu § 1744 občanského zákoníku. Ostatně následně uzavřel stěžovatel s vedlejší účastnicí nájemní smlouvu, kterou jí byly Nemovitosti pronajaty. Stěžovatel navíc podepsal návrh na vklad; ten byl podepsán oběma stranami a za účasti vedlejší účastnice byl podán na katastrálním úřadě. Stěžovatel zároveň nikdy nerozporoval, že společnost RITO money office s. r. o. byla zprostředkovatelem. Přesto okresní soud tento závěr z jeho podání dovodil. Není dále zřejmé, co okresní soud vyvodil z úřední činnosti, kdy mu byl do jisté míry znám skutkově obdobný případ. III. Vyjádření účastníků řízení a vedlejší účastnice řízení 7. Ústavní soud zaslal účastníkům řízení a vedlejší účastnici řízení ústavní stížnost k vyjádření. 8. Okresní soud uvedl, že vycházel z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Ústavní stížnost je podle něj nedůvodná. Stěžovatelem označovaný extrémní formalismus je pouze respektování zákonné úpravy v oblasti uzavírání převodních smluv k nemovitým věcem. Ve zbytku pak odkázal na napadená rozhodnutí. 9. Krajský soud v Brně ve svém vyjádření pouze odkázal na své napadené rozhodnutí. 10. Nejvyšší soud taktéž odkázal na své napadené rozhodnutí. Ústavní stížnost podle něj obšírně rekapituluje dosavadní řízení a používá stejné námitky, jako v dovolání. 11. Vedlejší účastnice ve svém vyjádření zdůraznila, že napadená rozhodnutí stojí na skutkovém závěru, že nedošlo k uzavření kupní smlouvu. Tento závěr vychází z komplexního a přesvědčivého posouzení situace. Stěžovatel účelově opomíjí rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, ze které napadená rozhodnutí vychází. Navíc pouze opakuje námitky vznesené již v rámci svého odvolání. Opomíjí také, že právní závěry nemůže převzít soud za nesporná tvrzení účastníků. Neobstojí tak jeho argumentace, podle níž uzavření platné a účinné smlouvy bylo nespornou skutečností. 12. Ústavní soud obdržená vyjádření zaslal stěžovateli na vědomí a k případné replice. Ten se však v Ústavním soudem stanovené lhůtě nevyjádřil. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 13. V právě posuzované věci jsou naplněny procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem. Proto Ústavní soud přistoupil k posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti. 14. Stěžovatel ústavní stížností brojí jak proti skutkovým, tak právním závěrům obecných soudů. 15. Stěžovatel zejména tvrdil, že došlo k řádnému uzavření smlouvy, neboť akceptace vedlejší účastnice mu byla doručena, a i pokud by nebyla, došlo k tzv. faktické akceptaci. Těmito námitkami směřuje zejména do oblasti dokazování. Je třeba připomenout, že zásah Ústavního soudu do procesu dokazování přichází v úvahu až v případě zásadních pochybení. K tomu dochází zejména tehdy, pokud vyvozené právní závěry nelze o zjištěný skutkový stav jednoznačně opřít, eventuálně lze-li konstatovat extrémní rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem a z něho vyvozenými skutkovými a právními závěry (srov. např. nálezy ze dne 24. 10. 2007 sp. zn. I. ÚS 761/06, nebo ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1604/13, body 20 až 21). 16. První z jeho námitek míří na skutkový závěr obecných soudů, podle nějž akceptace stěžovateli nebyla doručena před podáním návrhu na vklad. Ten okresní soud vyvodil z účastnické výpovědi ve spojení s dalšími důkazy. Do hodnocení provedených důkazů obecnými soudy nicméně Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat, a to i kdyby mohl mít za to, že jiné hodnocení by bylo přiléhavější. Přesto se obecné soudy musí pohybovat v ústavních mezích, nemohou se tedy při hodnocení důkazů dopouštět libovůle či svévole (srov. nález ze dne 2. 12. 2025 sp. zn. IV. ÚS 2949/23, bod 61, nebo ze dne 26. 1. 2016 sp. zn. IV. ÚS 2273/14, bod 37). Hodnocení účastnické výpovědi přitom o libovůli, resp. svévoli nesvědčí. Okresní soud své závěry stran nedoručení akceptace smlouvy hodnotil v souvislosti s ostatními důkazy (kupní smlouvou, návrhem